KRISTIÁNOVA LEGENDA, KAP. 5. (1. část).

   [Pokračování ...].
   (69) Zatímco se toto dálo, blažený Václav, z vůle Kristovy kdysi zvolený za knížete, vyrostl z let chlapeckých a květem přepůvabného jinošství zářil. Vše, co mu od učitele písma bylo pověděno, hluboko v paměti choval a snažil se skutkem naplniti vše, co sluchem byl přijal. Proto matka jeho zpronevěřilá s některými syny Belialovými, kteří s ní souhlasili, záviděli mu jeho činy a přesvaté snahy, radili se ve spolek a řekli: Ach, co sobě počneme a kam se obrátíme? Kníže náš, jejž jsme na trůn povýšili, dal se převrátiti od kněží   a   s k o r o   mnichem se stal, proto sráznou a navyklou cestou neřestí našich kráčeti nás nenechává. A činí-li toto nyní ve věku chlapeckém nebo jinošském, což teprve asi činiti bude, až dospěje v muže nebo starce?¹
   Od toho dne tedy jali se naň velmi dotírati, vyhrožovali mu a jiných přemnoho příkoří mu činili.
   Ale to všecko muž Bohu milý s duchem neoblomným snášel, zbraněmi víry to odrážeje a štítem trpělivosti se obrňuje.² A bezbožníci i na kleriky a některé řeholníky, jichž učení bylo mu potravou, útočili ustavičnými úklady, pomýšleli je utratiti a hrozbami náramnými je děsili, takže nikdo z nich se nemohl k němu dostati. Než on toho všeho jsa vědom, s muži sobě věrnými skrytě zadní dvířka si prorazil a po západu slunce tajně některého klerika k sobě povolával, a když svítalo, učitele nebo kněze sobě milého tajně zase propouštěl. ³ A knížečku svou skrytou pod šatem nosil, a kdekoli nalezl pokojné místečko, pilně v ní čítal a s vnitřním úpěním převelmi želel zatvrzelosti srdce lidu svého a slepoty i nevěry jeho. Posléze posilněn od Boha a statečností se opásav, ⁴ povolal matku svou a všecky velmože, a jak slušno bylo, obořil se na ně, jakož svědčí Kniha moudrosti: Slova moudrých jako ostnové a jako hřebové hluboko vbiti (Kaz. 12, 11). Ale blažený Václav pravil: Proč, synové zločinců a símě prolhané a mužové nešlechetní, bránili jste mi, abych se naučil zákonu Pána našeho Ježíše Krista a poslouchal jeho přikázání? Protiví-li se vám Kristu sloužiti, proč aspoň jiných nenecháte? Byl-li jsem pak já až dosavad pod vaší péčí a mocí, od nynějška ji odmítám a Bohu všemohoucímu a upřímného srdce chci sloužiti.⁵
   [Pokračování ...].

Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 5. (1. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).

Poznámky:

Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
            Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi, pokřtění Bořivoje a přenesení křesťanství do Čech, pohanská reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj, stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
            Přídavek.

Literatura:
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.