|  
 
 
   II.
      STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA 
        
          | Počíná se kniha
            o rodu a utrpení svatého knížete Václava
             (Václavovo mládí) |  
          |     [Pokračování
            ...].[1] Když po prvním vymezení nauky pro všechny věřící zhoubné 
            kacířství již se končilo, živý lesk učení ozářil božsky svým planoucím jasem celý okrsek zemský, černě zachmuřený 
            temnotami bludů. Jak známo, zachovaly se nám dostatečné zprávy o prvním růstu víry v církvi za dřívějšího 
            mohutného rozkvětu usilovných bohovědných studií o spasitelných textech, neboť bylo to popsáno v knihách 
            a dosti určitě zaznamenáno pro věřící potomstvo. Ale třebaže některé pohanské kmeny po dlouhé a zmatené 
            zacházce byly svatým osvícením po oklikách uvedeny na řádnou a správnou cestu, přece posud ještě neměly účast 
            na daru této milosti úhrnem všechny národy světa, ač jsou k tomu předurčeny. Řízením nebeské velebnosti však, 
            jakoby se znenáhla začínaly porážky ďáblovy, milost ta pokročila dosti šťastně v krajích.
 A z těchto krajů jeden, osídlený obyvateli slovanskými, chystám se vylíčiti 
            v prostinkém svém spisku. Naší pozornost zaujala krajina severní nad jiné drsná a ve víře lhostejná.
             Země ta darem Ducha svatého  sama 
            zatoužila, třebas v pozdním, přece požehnaném obrácení, podrobit se zákonu křesťanského 
            vyznání.1
 
 [2]  Od samých zajisté obyvatel země bývá kraj 
            ten zván Boemia. V něm již za panování blahé paměti Jindřicha, slavného krále franského a římského, 
            jeden muž toho kmene, vznešený rodem a silou převyšující své soukmenovce, jménem  
            Spytihněv,  syn Bořivojův,2 pověřený 
            správou knížectví pod svrchovaností královou, byl dotčen sladkou touhou po Božím zákonu a nemálo dychtil po 
            tom, aby se znovuzrodil tajemstvím posvátného pramene. I očistil se křtem svatým a novou horlivostí 
            zanícen  zbudoval dva chrámy na čestnou paměť Boha a jeho blahoslavené 
            Rodičky, jakož i svatého knížete apoštolů Petra. V nich se brzy potom děly přispěním pomoci Boží 
            každoročně nesčíslné zázraky.
 
 [3] Zatím dni jeho života proslaveného příkladem krásných činů 
            byly podle zákona lidské přirozenosti spočteny. Na knížecí trůn nastoupil jeho bratr věkem mladší
            Vratislav, zvolený všemi lidmi. Ten následoval svého bratra, uvěřiv pravdě 
            Boží, a když přijal křesťanské náboženství,  vystavěl chrám blaženému 
            mučedníku Jiřímu. Ale i on po několika letech života odcházel z tohoto světa přirozenou smrtí člověka. 
            Ještě zaživa si však vybral za svého nástupce  Václava, ze synů vskutku rodem 
            staršího, dítě Bohem milované a po nebesích toužící a ze všech zrozenců od lidí nejvýš obdivované 
            a hojně chválené.
 
 [4]  A když tento hoch ku podivu sličný 
            a roztomilý svou krásou dospěl v kvetoucího jinocha, ještě za života otcova zatoužil po knižním vzdělání, 
            opětovnými prosbami přemohl srdce, rozum i mysl otcovu a byl od něho poslán na hrad zvaný
             Budeč ke knězi jménem  Učený a byl 
            jemu svěřen, aby jej vycvičil ve vědách.3 Jeho duch byl od Boha nadán rychlou 
            chápavostí, proto si vbrzku studiem osvojil knihy žalmů a vše ostatní a pevně to podržel v své 
            paměti.  Když potom jeho otec, jak bylo již řečeno, odešel z tohoto světa,
             mladík ten, svými skutky podobný starcům, byl zvolen pod zářnou mocí 
            nejjasnějšího krále Oty za pochvalného souhlasu všeho lidu,  přes velký svůj 
            odpor, následníkem otcova vévodství a důstojně  posazen na knížecí 
            stolec.4
 [Pokračování
            ...].
 Překlad Josef Vašica (1969). 
 Poznámky:  |  
          | 
              
                | 1  – | Oproti své předloze (Gumpold) tu autor klade důraz na 
            vlastní iniciativu země při přechodu ke křesťanské víře. |  
                | 2 – | Podobně jako bavorská recenze   
            Crescente  a Gumpold ani  II. staroslověnská 
            legenda neříká, že by Spytihněv měl být prvním pokřtěným knížetem Čechů.
            Zatímco první dvě jmenované legendy  Bořivoje pouze nejmenují, protože byl 
             kníže moravský, jenž přišel do Čech }už jako křesťan), II. staroslověnská legenda 
            doplňuje do Gumpoldova textu jen jméno Spytihněvova otce, bez dalších podrobností, podobně jako česká recenze 
            Crescente (srovnej D. Třeštík 1997, s. 173, 331). |  
                | 3 – | Ještě za života Vratislava se Václav ocitá mimo otcovský dům – 
            na Budči. Podle I. staroslověnské legendy se zde měl učit knihám latinským. Kromě II. stsl. legendy 
            jedině Crescente říká, že to mělo být pod vedením kněze 
            Učena. Autor ji měl zřejmě k dispozici, neboť I. stsl. legenda, 
            Gumpold ani Kristián jméno kněze neuvádí. Z Kosmových anagramů se dovídáme, že kněz 
            Učen by měl být moravský biskup Gorazd,
            syn krále Rostislava a Bořivojův bratr, kterého arcibiskup Metoděj určil za svého nástupce, neboť byl 
            z Moravy a uměl dobře latinsky (Život sv. Metoděje, kap. XVII). Viz 
            „Rodokmen Mojmírovců“.
 |  
                | 4 – | Václav byl vyzdvižen na stolec, ač
            se tomu  velmi bránil. O Drahomířině regentské vládě
            se tu přímo nemluví. |  |  
          | Petr Šimík (2005). 
  
    | Srovnání: • I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
            a skutky, Vražda
            Václava a translace těla   (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
            a skutky,  Vražda
            Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            I. stsl. legenda (Min.):  Václavovo mládí
            a skutky,  Vražda
            Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            
            Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
            Ludmily, Zavraždění
            knížete Václava a translace těla
            (chybí motiv vražd).
 •
            Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
            Václavovo mládí, 
            Václavovy skutky, Václavovo vidění a
            proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
 •
            Kristián: Stáří
            prvních Přemyslovců,  Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
 •
            II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
            
            Václavovy skutky, Václavovo vidění a
            proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
            moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
 •
            
            Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
            kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla 
            (chybí motiv vraždy).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
            (chybí motiv vraždy).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
            (chybí motiv vraždy).
 •
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.
 |   
 Literatura:• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, 
            s. 69-135.
 • Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
 • Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů, ed. 
            A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal, Vyšehrad, Praha 1976.
 • Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých
            panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců
            s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
 • Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |