| 
               [Pokračování ...].[15] A tu noc konal horlivě modlitby a rozdílel almužny. Věděl, 
            že mu hrozí smrt a byl hotov ji dobrovolně vytrpět pro Krista.
 Bratr pak jeho řekl k svým: Nemůžeme ho nijak zahubit, jelikož jeho družina je s ním střízlivá. 
            Ale známe takový jeho obyčej, že jakmile uslyší hlas kostelního zvonu, sám skočí z lože a běží do chrámu 
            a na nikoho nečeká. Nuže, řekněme knězi, aby časně zazvonil. A tak se i stalo.
 Když svatý muž uslyšel znamení zvonu, nelenil pro spánek, ale jak míval ve zvyku, 
            skočil z lože a běžel do chrámu. A když tam vešel, s tichým nasloucháním vnímal noční pění
            i chvály jitřní, potom po mnohých modlitbách unaven vyšel z chrámu odpočinout si 
            doma.1
 Za prvního svitu zoře bratr svatého muže, na potupnou paměť psaný 
            Boleslav, skrývající se na tajném místě na způsob vlka, jenž chce pokradmu napadnout jehně 
            a rozsápat, s některými svými zbojníky zuřivě vyrazil a mečem opásán postavil se mu uprostřed 
            cesty na odpor. Světec však jej pozdravil mírným a laskavým hlasem takto: Zdráv buď, milený bratře. Veliké 
            díky vzdáváme tvé lásce, žes nám včera tím veselím důstojně a štědře posloužil. Na takovouto lahodnou řeč
            ten šílenec neodpověděl, ale tasil rychle meč, a co mohl nejsilněji 
            udeřil světce po temeni hlavy se slovy: Dnes ti vystrojím lepší kvas. Ale meč odskočil, aniž se ukázala známka 
            rány. I udeřil podruhé, ale nic mu nemohl ublížit. Když se chystal potřetí udeřit, vypadl meč z ruky 
            tohoto poděšeného sluhy ďáblova. Svatý  
            Václav uchopil meč ten za jilec, zamával jím nad hlavou zločinného bratra již odzbrojeného a řekl: 
            Vidíš-li, bratře můj, že tvá zhoubná ukrutnost by se mohla proti tobě obrátit? Neb co mi brání, abych neprolil 
            bratrovu krev? Ale nechci, bratře, aby tvá krev na posledním soudu nebyla z mých rukou požadována. Vezmi meč 
            a sobě zatracení. Co se má stát, neodkládej na dlouho a volej ty, kteří tě k tomu navedli, ale sám 
            se neprohřešuj bratrovou krví.
 Bezbožný bratr přijal nazpět meč, jako by se bál,
            že bude přemožen a křikem volal na pomoc své druhy takto: Ó, spiklenci, kteří jste mě k tomu 
            navedli, což mi nepomůžete? Sám se tvářil, jako by byl přinucen se bránit, když byl dřív napaden útokem
            bratrovým. A jeho druhové, přivolaní velikým křikem, hned se sběhli, a jako by nevěděli o zločinu, 
            ptají se po příčině hluku, cítí, jak to v knížeti vře vztekem. A když on původce zločinu 
             počtvrté udeřil v svatou hlavu a konečně
             proťal,2 všichni vpadli se zbraněmi 
            a probodali údy světcovy meči a kopími, jako vlci jej roztrhali a povalili jej sotva živého na zemi.
            Opět a opět houšť padaly údery a rány, a tak prolili nevinnou krev, tělo pak prosté hříchů jako od 
            psů bylo rozsápáno.
 Avšak jeho přesvatá duše, vyproštěná mukami ran z žaláře tělesné schránky, 
            nesená u vítězoslávě a s jásotem rukama andělskýma, aby s radostí patřila na tvář nejvyššího
            slitovníka sedícího na trůně mezi slavnými sbory mučedníků po věky, vešla  čtvrtého dne 
            před kalendami říjnovými do věčné radosti nebeského království.3
 [Pokračování ...].
 Překlad Josef Vašica (1969). 
 Poznámky: | 
        
          | Petr Šimík (2007). 
  
    | Srovnání: • I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
            a skutky, Vražda
            Václava a translace těla   (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
            a skutky,  Vražda
            Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            I. stsl. legenda (Min.):  Václavovo mládí
            a skutky,  Vražda
            Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            
            Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
            Ludmily, Zavraždění
            knížete Václava a translace těla
            (chybí motiv vražd).
 •
            Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
            Václavovo mládí, 
            Václavovy skutky, Václavovo vidění a
            proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
 •
            Kristián: Stáří
            prvních Přemyslovců,  Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
 •
            II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
            
            Václavovy skutky, Václavovo vidění a
            proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
            moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
 •
            
            Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
            kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla 
            (chybí motiv vraždy).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
            (chybí motiv vraždy).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
            (chybí motiv vraždy).
 •
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.
 |   
 Literatura:• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
 • Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
 • Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů, ed. 
            A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal. Vyšehrad, Praha 1976.
 • Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních 
            sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, 
            Praha 1997.
 • Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
 |