


GUMPOLDOVA
LEGENDA
Život Václava, knížete
českého |
Předmluva
Rozmanité druhy vědeckého snažení vyvolávají
zajisté u každého smrtelníka rozličné duševní úsilí, kterým
naše pokolení, rozumem nejvíce vynikajíce, dovede – silou vnitřní
obraznosti, i přirozeným pudem, i vlastním přičiněním – věci
jakkoli smyslům podléhající rozeznat intelektem a přetvořit je
podle přání lidského k lahodnému užívání. Jeden totiž, jsa
duchem rozvážný, pohrdá požitkem z věcí pomíjejících a upíná
mysl k věcem vyšším, druhý naopak touží po vysokých poctách,
prahna palčivou žízní po věcech prchavých; jiného mladistvý
věk svádí velmi často k věcem nedovoleným, dalšího zase zralá
pokročilost vystřízlivělého stáří uzpůsobuje k mravům přísným
a prospěšným; a ještě protiklad: jednomu smělý důmysl v
umění válečném zjednává vytouženou čest a slávu, druhého
umělecký fortel při rozmanitých dílech vytrhuje ze zahálky a
nutí k uplatnění vrozené duševní bystrosti. Někteří pak,
jsouce ponořeni do hlubin vědeckého uvažování nebo oddávajíce
se v ušlechtilé snaze studiu podivuhodných krás vyjadřování,
neúnavně usilují s vědeckou úzkostlivostí opětovným přezkoumáním
zjistiti, jakým řádem je upravován pohyb i nezměnitelná
nehybnost hvězd; která nebo jaká míra geometrickými vzorci –
jakýmsi takřka tajemným poměrem – postihuje objem zemské
velikosti v jistém pochopitelném vyměření; nebo jak se dá číselně
vyjádřit celý souhrn kvantit a celistvosti; anebo jakým poměrem
akordů se řídí přirozený zpěv; či jakým odrazem myšlenek
vzrůstá tak hluboká disputační schopnost lidí výmluvných,
jaký je poměr pravdy a klamu, jak složitě se v jejich projevech
mísí. Jiní zase jsouce inspirováni, studiem básní a stále se
zabývajíce poetickými hříčkami, obracejí své hluboké nadání
na žvatlavost lyriků. Avšak majíce zalíbení
v bajkách, neostýchají se v záhubné netečnosti
nechati bez povšimnutí pravdivou zvěst o pamětihodných skutcích
Božích světců, ačkoli tolikrát zrakům smrtelníků nebeskou
milostí byla ukázána. A není divu,
jestliže věci ohromné a k hlubokomyslným úvahám ponoukající
odvádějí takovéto mudrce od prostého spisování, protože většina
jich, lpějíc s přílišnou horoucností na spisech p o h a n s k ý c h ,
netoliko ponechává stranou to, co by z posvátných dějin k chvále
Boží mělo být vybráno a písmem uvedeno ve známost potomků,1
nýbrž dokonce jako věc neužitečnou zavrhují i to, což je Božské
a zbožné mysli se prostě a beze všech obtíží a rozpaků
jeví nejlahodnějším. Když tedy zájmy jednotlivců
podle běžného mínění jsou určovány takovou zákonitostí,
když důvtip subtilních rétorů si všímá jen věcí povznesených
nad všednost, kdežto my jsme příliš vzdáleni od tak veliké a tak učené výřečnosti filosofů, přece tato kratičká úvaha,
třebaže chybně formulovaná, jenže uložená naší primitivní
neumělosti posvátným příkazem nejvítěznějšího císaře,
vznešeného Oty Druhého,2
mající připravit hned vzápětí
výklad
o rodu slavného muže a poznámky o jeho pamětihodných
skutcích, tato úvaha budiž předeslána neslýchanosti následujícího
sepsání. Oč jeho cena je zmenšena vinou autorovy nedostatečnosti,
o to je zvýšena vznešenou důstojností světce, jenž posvátnou
velebností skutků svých podnět a látku nám podává.
[Pokračování ...]
Překlad Zdeněk
Kristen (1969)
Poznámky:
|
1 –
|
Gumpold jakoby měl na mysli
kronikáře Kosmu, který bude psát
svoje pohanské bajky až o 130 roků později, nebo historika Dušana Třeštíka, který
se pokouší tyto „bajky“ nám dnes interpretovat jako historickou
pravdu. |
2 –
|
Gumpoldova legenda musela být sepsána nejpozději roku 983,
kdy císař Ota II., z jehož „příkazu“ vznikla, zemřel. Viz „Rodokmen
Otonů“.
|
|
Petr Šimík (2005).
Komentář
Gumpold, biskup v italské Mantově, který snad nějakou dobu před
převzetím biskupského úřadu pobýval v Praze, napsal toto své
dílo v poslední třetině 10. století na přání císaře
Otty II. (975-985). V každém případě vznikla legenda před
rokem 1006, neboť je zapsána v tzv. Wolfenbüttelském kodexu,
vyhotoveném na objednávku manželky Boleslava II., kněžny Emmy (†1006).
Tento zápis je ilustrován mj. nejstarším
dochovaným vyobrazením knížete Václava.
Text legendy prozrazuje, že její autor byl vynikající znalec
latiny a obratný stylista, libující si v bombastické rétorice.
Je to zjevné již v prologu, který začíná výkladem o lidských
sklonech a zaměstnáních, zřejmě inspirovaným Sallustiovým úvodem
ke Spiknutí Catilinovu. I zde se jedná o rétorické zpracování
a rozšíření základního václavského textu, legendy Crescente
fide.
Legenda je tedy podstatně delší než Crescente fide a i ona byla jedním z přímých pramenů Kristiána.
Důležitý je rovněž Gumpoldův vliv na (druhou) staroslověnskou
legendu o sv. Václavu, tzv. legendu Nikolského
(podle jejího ruského objevitele a prvního vydavatele,
1904-1909). Asi dvě třetiny tohoto sázavského textu jsou překladem
nebo spíše převyprávěním Gumpolda, zbytek má kompilační
charakter. Je tedy skutečnost, že Gumpoldova legenda byla ještě
na samém konci 10. století podkladem ke staroslověnskému zpracování,
dokladem trvání staroslověnského křesťanství v Čechách
vedle latinské liturgie ještě nejméně kolem roku 1000.
Jana Nechutová (2000,
s. 43-44).
Srovnání:
• I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
Ludmily, Zavraždění
knížete Václava a translace těla
(chybí motiv vražd).
•
Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
•
Kristián: Stáří
prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
•
II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
•
Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla. |
Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek
o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, s. 64-65.
•
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
Vyšehrad, Praha 1969.
•
Emílie Bláhová-Václav Konzal-A. I. Rogov (edd.): Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin
česko-ruských kulturních vztahů. Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
•
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých
panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců
s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
•
Jana Nechutová: Latinská literatura českého středověku do roku
1400. Vyšehrad, Praha 2000.
•
Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů. Tři studie ke „starým
pověstem českým“. NLN, Praha 2003. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|