


II.
STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA
Kniha
o rodu a utrpení knížete Václava (Stavba
a posvěcení chrámu, Syn Zbraslav) |
[Pokračování ...].
[12] Tehdy bratr jeho Boleslav, věkem mladší, protivný pro
zvrácenost svého ducha a výstřednost svých činů, ponoukán ďábelským návodem a zlobným
hněvem krutě zaujat proti muži Božímu, dychtiv zmocnit se království bratrskou rukou, chtěl s bezbožnými
ďábelskými muži zahubit jej násilnou smrtí. Ale božskou prozřetelností dověděl se světec již tehdy
o chystaném úkladu proti sobě, který mu byl pravdivě ukázán.
V témž čase ten bohumilý muž učinil slib a rozhodl se v svém srdci,
že vystaví chrám Bohu a vítěznému jeho vojínu Vítovi. I vypravil
posly k řezenskému biskupu s tímto vzkazem: Otec můj zbudoval chrám svatému Jiří a já chci
s tvým svolením vystavět chrám Kristovu mučedníku svatému
Vítu.1 Když to uslyšel biskup Tuto, pozvedl své ruce k Bohu, vzdával
díky Kristu a řekl: Jděte a vyřiďte blaženému synu Václavovi: Jak ses rozhodl, tak již stojí tvůj
chrám vystavěn před Bohem na nebesích.
[13] Když Václav uslyšel tento vzkaz biskupův, opatřil
dělníky a sám začal na ramenou nosit vápno a svýma rukama položil základ i dokončil. Pozval
pak řečeného biskupa, a ten posvětil chrám na jméno svatého Víta. Tu se
pak stávaly mnohé zázraky a divy až do dnešního dne a ďáblu mnohé škody.
Světec sám chtěl odevzdat své knížetství svému bratru
a jít do Říma k svatému apoštolu Petrovi a tam se odříci
tohoto světa,2 ale pro tento chrám, poněvadž ještě nebyl úplně dokončen, to
odkládal. A jako ten, kdo seče seno za velikého vedra, touží po vodě, tak toužil i tento světec po
mučednictví a prolití krve, nikoli však z rukou svého bratra. Ale řízením Boha, štědrého odplatitele
a dárce odměn věřícím, dostalo se mu této odměny, po které toužil v cizích krajích, přiměřeně
v jeho dědičné zemi.
Ani nemůžeme zamlčet ten jeho čin, divný lidem smrtelným a andělům Božím
radostný a úžasný těm, kdo se bojí Boha, a nikdy mezi lidmi neslýchaný, který hruď světcova
tvrdší než kámen nosila v srdci. Byl totiž kdysi od svého bratra a svých zemanů pro zrození synů
přinucen obcovat s ženou a zplodil s ní syna jménem Zbraslav.
I řekl k ní: Hle, mnoho jsme se již Bohu provinili a nepravost jsme učinili, již toho zanechme
my dva mezi sebou, když jsme přijali plod podle přirozenosti lidské, ty měj mě za bratra a já tebe za
sestru. A ona na tuto věc přistoupila a zavázala se k tomu před samým Bohem. Jednou však zhřešila
s milým jeho služebníkem a světec sám to viděl. Tu jí řekl: Proč jsi selhala před Bohem? Bylo ti možné
se vdát nebo nevdat, ale nyní se neopovažte nikomu o tom zmínit, ať je to kdokoli, dokud já si to nerozmyslím.
A učinil velikou hostinu, a aniž kdo věděl, co zamýšlí, provdal ji za téhož služebníka, a tím ji
učinil jeho sestrou.3
[Pokračování ...].
Překlad Josef Vašica
(1969).
Poznámky:
|
1 –
|
Ke stavbě kostela Václav žádné biskupovo povolení nepotřeboval. Odráží se tu
zřejmě pozdější svolení řezenského biskupa Wolfganga ke zřízení pražského biskupství (D. Třeštík 1997,
s. 258).
|
2 –
|
Podle D. Třeštíka (1997, s. 258) je Václavův zamýšlený odchod
do Říma pouze běžné legendistické schéma. Václav zajisté neměl v úmyslu vstoupit v Římě do kláštera,
ale jednat s papežem o zřízení pražského biskupství.
|
3 –
|
O osudech Václavova syna po zavraždění Václava se prameny
již nezmiňují. V obavách z možné pomsty Václavových přátel v Praze, pro jistotu povraždili
i je, dokonce i nemluvňátka, jak uvádí I. stsl. legenda (charv.).
Podle J. Cinerta (2008, s. 263) by Václavův syn Zbraslav měl
tomuto vraždění uniknout. Měl by být totožný
s knížetem Slavníkem, který se po roce 950 objevil ve východních Čechách. Podrobnosti viz strana:
„Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
|
|
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
• I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
Ludmily, Zavraždění
knížete Václava a translace těla
(chybí motiv vražd).
•
Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
•
Kristián: Stáří
prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
•
II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
•
Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla. |
Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů, ed.
A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal, Vyšehrad, Praha 1976.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních
sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír,
Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jan Cinert: Bylo to jinak. Jiný výklad mytologie. Nový pohled na Staré pověsti české. Skutečný příběh knížete
Václava. Vlastním nákladem autora, Praha 2008. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|