V týž den (tj. 16. září) svaté mučednice Ludmily, báby sv. Václava

   BLAHOSLAVENÁ LUDMILA BYLA
ze země srbské, knížete srbského dcera. Byla provdána za českého knížete jménem Bořivoj. Tehdy pak ne všichni byli pokřtěni. A když byli spolu, rozjasnily se oči srdce jejich a byli pokřtěni ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. I vystavěli chrámy a shromáždili kněze.
   A zplodili tři syny a dceru. Bořivoj však v šestatřiceti letech odešel z tohoto života.
   Blahoslavená Ludmila pak všechnu starost zaměřovala k Bohu a všecko své jmění rozdala chudým jako almužnu. A otcovský stolec převzal její syn Vratislav. Ten pak, dosáhnuv třiatřiceti let, spočinul v Pánu.² I ujal se vlády Václav, Ludmilin vnuk.
   Tehdy začala matka Václavova obmýšlet zlo proti své tchyni Ludmile a všemožně hledala, (jak) ji zahubit.
   Když to však Ludmila poznala, odešla na jiný hrad, zvaný Tetín. Ale její snacha se smluvila se dvěma velmoži a poslala je na Tetín, aby její tchyni Ludmilu zahubili. A když ti dva lotři přišli, shromáždili kolem sebe množství zlosynů sobě podobných.
   A když nastal večer, obstoupili se zbraní dvůr. A rozbili dveře a vešli do domu. Chopivše se pak Ludmily, hodili jí na šíji provaz a uškrtili ji.
   A tak vzala konec života, v den sobotní, v první hodině noční. Žila let šedesát a jedno léto. A zalíbila se Bohu, přijavši korunu mučednickou.³ Neboť Bůh skrze ni ukázal znamení a div na místě, kde byla pohřbena – nebylo (to) totiž v kostele, ale pode zdí hradní – a tam se po všecky noci zjevovaly hořící svíce; a jakýsi slepec prohlédl, dotknuv se prsti, kde Ludmila ležela. A od té doby se událo mnoho zázraků.
   Uslyšel o nich její vnuk Václav, (a) spěšně přenesl svou bábu do slavného města Prahy a uložil její ostatky v kostele svatého Jiří.
   A tam se dějí i nyní mnohá znamení a zázraky.

Překlad Emílie Bláhová-Václav Konzal (1976)

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Legenda: ь – měkký jer; ъ – tvrdý jer.

Komentář:
   K otázce výkladu „vládnuv – dosáhnuv – dovršiv – maje let“ (pozn. 2): Údaj není „nesporně chybný“, ale lze jej naopak chápat jako snahu opravit chybu v původní (nedochované) staroslověnské legendě ludmilské, pokud vůbec životní údaje knížat již tehdy obsahovala, ale předpokládejme, že ano. Stejnou chybu najdeme u Kristiána i v latinské Fuit. Vratislavův věk 33 let je zcela nereálný – srovnej E. Vlčkem (1997) stanovený dožitý věk tohoto knížete (45-50 let) v tabulce 12.
   V každém případě interpretace „vladěvъ lět LG“ jako „dosáhnuv třiatřiceti let“ není správný překlad, ale svévolný zásah překladatelů do původního originálního textu. Srovnej překlad J. Vajse (1929) a J. Vašici (1969). Odvolává-li se D. Třeštík (1997, s. 453) na tento „nový překlad“ E. Bláhové a V. Konzala v souvislosti s vyslovením námitek proti Vlčkovu stanovení dožitého věku Vratislava, nemá jeho argumentace žádnou váhu.
   H. Łowmiański (1970, s. 413) k tomu říká: „Údaje o věku členů dynastie nemohou být »úředního« původu, tj. pocházet z nějakého oficiálního seznamu knížat, protože takovéto seznamy pravidelně uváděly data nastoupení vlády a délku panování a ne délku života“. Takto autora citoval D. Třeštík (1997, s. 142), sám však údaj „33 let“, použitý v legendách u Vratislava, stereotypně považuje za délku jeho života (D. Třeštík 1997, s. 206).
   Dožitý věk prvních Přemyslovců podle E. Vlčka ve srovnání s údaji uvedenými v legendách přibližuje tabulka 4, dobu jejich vlády v grafickém znázornění najdete v tabulce 5. Životní data Ludmily a Václava, podle nejnovějšího stavu poznání, obsahují tabulka 6 a tabulka 7. Průběžný věk členů první tří generací „Přemyslovců“ v některých klíčových letech přibližuje tabulka 13. K dožitému věku Vratislava a Václava srovnej článek Brůžek-Novotný (1999): „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“

Srovnání:
Tabulka   4. „Stáří prvních »Přemyslovců« podle legend“.
Tabulka   5. „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   8. „Srovnání motivů v ludmilských a václavských legendách“.
Tabulka 12. „Výsledky průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších »Přemyslovců«“.
Tabulka 13. „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Hroby: „Hrob K1-Bořivoje“.
Hroby: „Hrob knížete Vratislava“.
Hroby: „Hrob knížete Václava“.
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“

Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929,
s. 64-65.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• H. Łowmiański: Początki Polski II., III., IV. Warszawa 1963, 1967, 1970.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů, ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal, Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.