„Sě nyně“

   [Pokračování ...]
   V ten pak čas ďábel, jenž (jest) od počátku nenávidě rodu lidského, vsel zlé věci do srdce jeho a navedl jej proti bratru jeho, jako i bezbožného Svatopluka, který se na zlém usnesl proti bratřím svým v srdci svém. Zabil bratry své a převzal vládu sám v Ruské zemi, nevěda o pomstě Boží, že sluhové Boží ne nadarmo meč nosí, ale na záhubu bezbožných. Tak i tito zlí rádcové ďábelští, kteří obmýšleli zlé v srdcích svých s Boleslavem proti blahoslavenému knížeti Václavovi. Přišel pak den svatého Abraama, jemuž byl Blahoslavený slib svůj učinil, a veselil se v Bohu. Ti pak zlí rádcové ďábelští tehdy pozvali Boleslava a radou se uradili nepřátelskou o blahoslaveném Václavovi, jako Židé o Kristu v dřívějších letech.
   Bylo pak „Posvěcení chrámu“; tehdy jel Boleslav do hradu. V neděli pak (byly) slavné služby Boží, v nichž se slavil svátek svatých dobrodinců Kosmy a Damiana. A blahoslavený kníže Václav, vyslechnuv svatou liturgii, chtěl jeti do svého domu spěšně. Boleslav však jemu nedal, prose jej plačtivým hlasem, řka takto: „Proč chceš odjeti, bratře? Víno a medovinu všecku mám u sebe“. On pak neodepřel jemu a nejel na svůj hrad, a vsed na svého koně, začal hráti se služebníky svými na dvoře Boleslavově.⁷
   Proto míníme, že jemu pověděli na dvoře a řekli mu služebníci jeho: „Kníže, Václave, Boleslav tě chce zabíti“. On však neuvěřil tomu slovu a všecku naději svou Boha vložil, a ten den celý pili a veselili se u Boleslava. A v tu pak noc sešli se nepřátelé, ti zlí rádcové, do Hněvysova dvora, pozvali si Boleslava a konali zlou a ďábelskou radu. Jako se sešli k Pilátovi Židé proti Kristu, obmýšlejíce zlé, tak i ti zlí psi, jim se podobajíce, radili se, jak by zabili pána svého. Řekli: „Půjde na jitřní do kostela“ – Václav totiž rád chodil do chrámu – (řkouc k sobě) „tehdy zabijeme ho“.
   Když bylo ráno, zvonili na jitřní. Václav pak kníže, uslyšev zvonění, řekl takto: „Sláva tobě, Pane Bože můj, že jsi dal světlo a (dal jsi mi) dosíci jitra tohoto“. A v ten čas vzav sandály své, obul se a tvář si umyl a šel na jitřní. I zastihl jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédnuv se řekl: „Dobrý den, pane, včera ...“. Ale k Boleslavovi sklonil se ďábel k uchu a rozvrátil srdce jeho, že, tasiv meč svůj a odpověděv takto: „Nyní chci ti lepším nad to býti“, udeřil Blahoslaveného mečem po hlavě. Václav pak obrátiv se řekl: „Bratře, co jsem ti zlého učinil?“ A přiběhnuv jeden z rádců těch, sekl do ruky blahoslaveného knížete Václava. Ten pak pustil jej a běžel ke kostelu. Ale ďábelští rádcové Čista a Tira zabili jej ve dveřích chrámových. Hněvsa pak přiběhnuv probodl mu žebra mečem. I vypustil ducha svého Blahoslavený, řka takto: „V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého“.
   Zabili pak v tom hradě s ním Mstinu a Helenu a na jiné ostatní muže šli; jedny zabili a druzí se rozběhli po krajích, a děti pobili pro něj. A Boží sluhy a chudé oloupivše vyhnali ze země a ženy jejich za muže provdali. Ti pak psi ďábelští zabili pána svého.
   Tira pak řekl: „Jděmež ještě i na naši paní, ať opláčeš najednou bratra i matku“. Boleslav však řekl: „Nikam se nepoděje, až jinými dospěje“. Odešli pak od Václava, rozsekavše ho a nepochovavše ho.⁸
   Krasej pak kněz, vzav Blahoslaveného, před chrámem ho položil (a) pokryl jej tenkým plátnem. Uslyševši pak matka jeho, že syn její jest zabit, přiběhnuvši hledala ho; uzřevši pak (jej), padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého a sebravši (je) pak neosmělila se odnésti do domu svého, ale ve dvoře knězově umyvše a oblékše jej, nesli a položil jej v kostele. Obávajíc se pak matka jeho smrti, uprchla do Charvát; neboť strašná jest smrt od cizích rukou, že ji nechtěla přetrpěti. Boleslav pak, chtě ji zabíti, poslal za ní zlé rádce; oni pak šedše nezastihli ji. Tu povolali kněze Pavla, aby modlitbu konali nad ním; pochovali pak ctné tělo svatého a blahoslaveného Václava, dobrého a spravedlivého ctitele Božího a milovníka Kristova, neboť sloužil Bohu s pobožností a s bázní. A krev jeho po tři dni nechtěla jíti do země; třetí pak den se ztratila (krev jeho) a chrám vzešel nad ním, ani všichni lidé to viděli a se divili. A doufáme v Boha, že se (i) na modlitbu (přímluvu) blahoslaveného Václava větší div zjeví. Neboť zajisté Kristově muce (zjevivší se) a (muce) svatých mučednic rovnala se muka jeho; i radu konali o něm jako Židé o Kristu, rozsekali jej pak jako Pavla a děti pro Krista zahubili. Vpravdě veškeren národ lidský velmi plakal pro něj.
   Zabit pak byl kníže Václav léta 6337, indikce 2., kruhu slunečního 3., (luny) a měsíce září 28. (dne).⁹ Bůh pak dej pokoj duši (jeho) ve věčném životě se všemi vyvolenými, kde všichni spravedliví odpočívají ve světle života tvého, Pane.
   Bůh pak nezůstavuje vyvolených svých na potupu nespravedlivých, ale navštívil milostí svou (a) obrátil zatvrzelé srdce jejich na pokání: poznali hřích svůj (ti), kteří prolili krev nevinnou. Boleslav pak rozpomenul se na Boha s pláčem a vzdycháním řka: „Bože, pomoziž mně hříšnému a buď mi milostiv“. A poslal sluhy své, aby přinesli tělo blahoslaveného knížete Václava, bratra jeho, z hradu Boleslavova do Prahy, řka takto: „Zhřešil jsem, hříchu svého jsem si vědom a nepravosti své znám, a jest přede mnou vždycky“.¹⁰
   I položili jej v kostele svatého Abraama, který sám byl postavil, na pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“. Přenesen (pak) byl knížete Václav měsíce března 3. dne. Bůh dej pokoj duši jeho na lůně Abrahámově, Izákově, Jakobově, kdež všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení z mrtvých; jemuž přísluší všecka sláva, čest a klanění s Otcem, jenž jest bez začátku, a se svatým a blahoslaveným a oživujícím Duchem, nyní i vždycky i na věky věků, amen.

Překlad Josef Vajs (1929)

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Zpět 1. část: Václavovo mládí a skutky.

Mapka: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Tabulka 4: „Stáří prvních »Přemyslovců«“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 8: „Srovnání motivů v ludmilských a václavských legendách“.
Tabulka 12: „Výsledky antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších »Přemyslovců«“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.

Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I. a II.). DaS 2000, č. 4 a 5, s. 6-11 a 29-32.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.