|  
 
 
   GUMPOLDOVA
      LEGENDA 
        
          | Život Václava, knížete
            českého
             (Z jinocha mužem,
            Obnovení chrámů) |  
          | 
               [Pokračování ...].13.   Když mezitím uplynul
            onen šťastný věk jinošských let,
            kníže náš dosáhl průbojnosti mužné odvahy; ponenáhlu
            nesmlouvavě odmítaje liché rady svých dvořanů a zoškliviv si
            nemálo jejich nevědomost, která sešla z pravé cesty,
            svolal jednoho dne do paláce shromáždění bojovníků a druhů a oslovil je tímto vyčítavým projevem: Ó přátelé a drazí
            – kéž bych mohl říci v Kristu! Když jsem byl před drahným
            časem  péčí rodičů dán na učení a z Písma jsem
            dychtivě čerpal vzdělání, naučil jsem se mezi jinými výroky
            učitelů, co napsal apoštol,1
 jenž dí: Když jsem byl maličký,
            mluvil jsem jako maličký, měl jsem rozum jako maličký, uvažoval
            jsem jako maličký; když však učiněn jsem mužem, vyprázdnil
            jsem, co bylo maličkého (1Kor. 13, 11).  Nuže podle tohoto výroku
            pohlížím nyní i já na sebe: vždyť hned od dětství
            vroucně toužím, já nepatrný tvor, poznati Stvořitele všech věcí
            a oddati se jeho službě, avšak  stav se jako chlapec vaším
            rozhodnutím, ježto jsem z bratří věkem starší,  jeho nástupcem
            v knížectví,2 spravoval jsem stát otěžemi mírných zákonů
            pod záštitou Boží a podle svých sil jsem chránil vlast proti
            spoustě nepřátel; vy však, poněvadž jste v srdcích svých
            liknaví k přemýšlení o nejvyšší pravdě a ve víře zůstáváte
            ode mne odlišní, byli jste ke mně nanejvýš nespravedliví svými
            radami, lahodícími vaší zvrácenosti, avšak příliš se rozcházejícími
            s přímou cestou, a já až dosud jsem to dosti trpěl;
            napříště však, neohrozí-li nic mé žití a vládu, chci býti
            zbaven a prost takovéhoto omezování, a když jsem se z jinocha stal mužem, vyprázdním, jak je psáno, co je maličkého;
            a neposlouchaje již vaší ničemnosti chci, jsa posilován
            nebeskou milostí, vrhnouti se do konání skutků podle přikázání
            Páně. Pročež ať zmizí spiklenecké vaše šuškání proti mně,
            ať na veřejných shromážděních ustanou zuřivé úrady mezi vámi!
            Ať vzplane po celé zemi doma i navenek láska k míru! Žádná náboženství
            prospěšná činnost nebudiž zvrácenými výroky soudců odsuzována!
            Nechť se již nikdo neodváží zločinných vražd, jimiž se často
            poskvrňujete! Neustanete-li ze strachu před nejvyšším králem
            takto porušovati zákon,  náš hněv rozpálený proti bezbožníkům
            horoucí láskou k Bohu  dá stíti hlavu každému, kdo se v té
            věci proviní! Když proslovil vznešené příkazy, účastníci
            nešlechetného spiknutí v strachu se rozešli do svých domovů,
            a pocítivše ráznou sílu svatého vévody, odložili z donucení
            zpupnou nadutost svých srdcí a přestali strojiti, byť jen na krátký
            čas, obvyklé úklady proti muži podivuhodné svatosti. Hned tehdy
            osvícením Božím  zeslábl – ne bez přičinění knížete –
            
            pohanský odpor,3 naopak nadešel utěšený
            růst katolického náboženství; neboť chrámy
            zasvěcené službě Boží, jež krátce předtím nedbalostí nevěřících
            propadaly zkáze, důkladnou opravou byly
            obnoveny, kněží,
            kteří byli zbaveni vlasti i statků, byli
            s dobrotivou štědrostí povoláni zpět
            a hned se stali opět bohatými, jelikož byl jim jejich
            majetek nejen vrácen, nýbrž i rozmnožen hojnými dary. Veškerá
            církev v těch končinách radovala se vzkvétajíc pod takovým
            knížetem.4
    14. Když se pak jasněji
            po světě rozzářila krása jeho ctností, o zájmy státu pod vládou
            vévody z nebes chráněného bylo tím bedlivěji postaráno. Avšak
            to, co si dříve pro lásku nebeskou umínil vykonati, ani v nejmenším
            nezanedbávala ostražitá bdělost knížete. Neboť třebaže často
            býval z obou stran obklopen obvyklým povykem dvorské družiny, přece
            tento vytrvalý prosebník za sebe a nevěřící lid, nejochotnější
            příznivec chudých, dobrotivý těšitel hořem sklíčených a slitovný pomocník nenadálým neštěstím postižených tím
            hlouběji se oddával rozjímání a setrvával v něm, nedávaje
            se vytrhovat ničím světským. [Pokračování ...].
 Překlad Zdeněk
            Kristen (1969) 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1 – | Jak víme z I.
            stsl. legendy dala Václava vyučit v knihách slovanských jeho
            bába Ludmila, nikoliv jeho
            matka (či otec). Teprve pak jej
            jeho otec poslal do Budče, aby se tam hoch počal
            učit knihám latinským. Drahomíra u toho vůbec nefigurovala. To nasvědčuje tomu, že k Vratislavově sňatku
            s Drahomírou došlo, jak patrně správně předpokládal D. Třeštík
            (1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546,
            pozn. 93 na s. 547),
            až v roce 906, kdy měl Václav již 11 roků. Srovnej tab. 13: „Průběžný
            věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých
            klíčových letech“.
 |  
                | 2 – | Gumpold tu má nepochybně na
            mysli Václavova otce Vratislava, o němž se však naposledy zmiňuje
            v kap. 3. |  
                | 3 – | Když se Václav ujal vlády,
            zeslábl pohanský odpor... |  
                | 4 – | ...a nadešel utěšený růst
            křesťanského náboženství, chrámy byly obnoveny, slovanští (?) kněží byli povoláni
            zpět a byl jim vrácen majetek. |  |  
          | Petr Šimík (2005). 
  
    | Srovnání: • I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
            a skutky, Vražda
            Václava a translace těla   (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
            a skutky,  Vražda
            Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            I. stsl. legenda (Min.):  Václavovo mládí
            a skutky,  Vražda
            Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
 •
            
            Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
            Ludmily, Zavraždění
            knížete Václava a translace těla
            (chybí motiv vražd).
 •
            Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
            Václavovo mládí, 
            Václavovy skutky, Václavovo vidění a
            proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
 •
            Kristián: Stáří
            prvních Přemyslovců,  Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
 •
            II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
            
            Václavovy skutky, Václavovo vidění a
            proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
            moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
 •
            
            Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
            kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla 
            (chybí motiv vraždy).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
            (chybí motiv vraždy).
 •
            Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
            kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
            (chybí motiv vraždy).
 •
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.
 |   
 Literatura:• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek
            o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, s. 64-65.
 • 
            Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
            Vyšehrad, Praha 1969.
 • 
            Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin
            česko-ruských kulturních vztahů, ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal, Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
 • 
            Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých
            panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců
            s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír,
            Praha 1997.
 • 
            Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
            (530-935). NLN, Praha 1997.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |