|
[Pokračování
...].
(59) A když jednou jmenovaný
Cyril za pobožností připutoval do Říma, byl od papeže a ostatních mudrců a správců církve kárán, proč se proti řádům
kanonickým opovážil zaváděti při slavnosti mešní zpěv
jazykem slovanským. Odpovídal jim pokorně,1
a když jich nikterak
nemohl upokojiti, chopiv se žaltáře, četl veřejně přede všemi
verš žalmistův, v kterémž se praví: Všeliký duch chval
Hospodina (Žalm 150, 6). A poukazuje na tento verš dí: Má-li
Hospodina chváliti všeliký duch, proč mně, otcové vyvolení,
bráníte zpívati mši slovansky a jiné texty ze znění latinského
nebo řeckého v jejich řeč převáděti? Kdybych byl mohl nějak
prospěti národu tomu latinou nebo řečtinou – jako národům
jiným –, nikterak bych se toho nebyl odvažoval. Ale pozoruje, že
lid ten je tvrdé šíje a nadobro (60)
zabedněný a neznalý cest Božích,
na tuto jedinou myšlenku, Bohem všemohoucím v srdce mi vnuknutou,
jsem připadl, kterou též přemnoho jsem mu jich získal. Protože,
promiňte mi, otcové a páni, pravíť i blažený Pavel apoštol,
učitel národů, v listě ke Korintským: Jazyky mluvit nebraňte
(1Kor 14, 39).2
Tu oni slyšíce to a divíce se víře muže tak
statečného, autoritou svou ustanovují a potvrzují, aby se řečí
tou v oněch krajinách mše a ostatní hodinky kanonické zpívaly.
[Pokračování ...].
Kristián: Život a umučení svatého
Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 1. (2. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).
Poznámky:
|
|
Petr Šimík (2005).
Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho
obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje
arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi,
pokřtění Bořivoje a přenesení
křesťanství do Čech, pohanská
reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení
vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným
hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání
matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj,
stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel
i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
Přídavek.
Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve Mojmírovců.
Ustanovení Metoděje arcibiskupem: Život
sv. Metoděje (kap. VIII), Kristián
(kap. 1), Diffundente sole
(kap. 3).
Tabulka 3: „Pokusy
historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu
podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 8: „Srovnání motivů
ve václavských a ludmilských legendách“.
Tabulka 13: „Průběžný věk prvních
tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Literatura:
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
•
Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
•
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
NLN, Praha 1998, s. 78-128. |
