MM - legendy - Život Metoděje 10. kap.

MORAVIA MAGNA

ŽIVOT SV. METODĚJE

   [Pokračování ...].
   Zpráva o tom [o Metodějově konfinaci bavorskými biskupy] pronikla k apostolikovi [papeži Janu VIII.]. Když se o tom dověděl, dal je do klatby,¹ aby žádný z biskupů královských [Ludvíka Němce] nezpíval mše čili služby, pokud by jej drželi ve vazbě. A tak jej pustili,² ale řekli Kocelovi: „Budeš-li ho [Metoděje] mít u sebe, tak snadno nám neunikneš!“ Zatím však oni sami neunikli soudu svatého Petra, neboť čtyři z těchto biskupů zemřeli.
   Stalo se tehdy, že Moravané zpozorovali, jak němečtí kněží u nich žijící jim nepřejí, ale kují proti nim pikle, a proto je všechny vyhnali.³ A k apostolikovi vyslali poselství: „Poněvadž již dříve naši otcové přijali křest od svatého Petra, dej nám tedy Metoděje za arcibiskupa a učitele“.⁴ Apostolik jej tam ihned odeslal. I přijal jej Svatopluk⁵ se všemi Moravany a svěřil jeho péči všechny kostely a kleriky⁶ na všech hradech.
   Od toho pak dne počalo učení Boží velmi vzrůstat a kleriků⁶ přibývat ve všech hradech, a pohané se zříkali svých bludů a přijímali víru v pravého Boha. I moravské panství se začalo tím víc šířit na všechny strany a [Moravané] úspěšně porážet své nepřátele, jak sami vždy vyprávějí.⁷
   [Pokračování ...].

Život sv. Metoděje (kap. X).

Poznámky:

1 –	...dal je do klatby: Papež Jan VIII. vyslal počátkem roku 873 ke králi Ludvíkovi svého legáta Pavla, biskupa ankonského, který měl jménem papežovým suspendovat provinilé biskupy a Metoděje uvést nazpět k Svatoplukovi na Moravu do jeho diecéze. ŽM se zmiňuje o tom, že čtyři z těch biskupů, kteří se provinili násilnostmi proti Metodějovi, byli potrestáni náhlou smrtí. Papežské listy se zmiňují jen o třech, a ti skutečně zemřeli rychle po sobě: Adalvin solnohradský 14. května 873. Hermanrich pasovský roku 874 a Hanno frizinský 9. října 875; čtvrtým by mohl být brixenský biskup Lantfried, rovněž sufragán solnohradský, zemřelý kolem 874 (srov. Pastrnek, Dějiny 107; Grivec, Fontes 230 p. 3).
2 –	Metoděj byl propuštěn z konfinace v klášteře Reichenau (či Ellwangen) v roce 873.
3 –	Podobně Slované čeští po roce 872 vyhnali německé kněze, kteří v té době v Čechách již asi také působili, protože zřejmě příliš nadšeně vítali plenící franské vojsko – viz Fuldské anály k roku 872. Ohlas této události můžeme spatřovat v Kristiánově zmínce o Strojmírově „pohanském“ povstání (srovnej Kristián, kap. 2).
4 –	...dej nám tedy Metoděje za arcibiskupa: Metoděj byl vysvěcen v Římě podle ŽM kap. 8 na stolec sv. Andronika ve Srěmu pro diecézi illyrsko-panonskou, k níž patřila i Morava. Po roce 873, kdy Kocel zmizel z dějinného jeviště a jeho území opět se zmocnili Němci, nepodařilo se Janu VIII. již obnovit srěmskou diecézi s Metodějem v čele. K nové žádosti z Moravy, byl Metoděj ustanoven arcibiskupem moravským, jak jej také titulují pozdější papežské listiny. Grivec (Fontes 230, p. 5) vidí v tomto vypravování ŽM o zákroku Svatoplukově v Římě ve prospěch Metodějův a jeho přijetí na Moravě a blahodárném působení úmyslnou tendenci autora ŽM, který připomínal tyto věci v době, kdy učedníkům Metodějovým hrozilo pronásledování ze strany stoupenců Wichingových.
5 –	Papežský legát, ankonský biskup Pavel, dostal příkaz doprovodit Metoděje ke Svatoplukovi, kde Metoděj mohl, na rozdíl od panství Kocelova, působit bezpečně. Zmínka, že „...již dříve naši otcové přijali křest od svatého Petra...“ se opírá o text listu papeže Jana VIII. Svatoplukovi z roku 879.
6 –	...kleriky ...kleriků: V slov. textu je místo těchto výrazů užito moravismů strižьniky... strižьnici, tj. duchovní lišící se od lidí světských tonzurou, postřižinami. V. Hanka (ČČM 1846, 28) nechává v překladu tento anachronismus („střižníci“).
7 –	Po návratu Metoděje z bavorského vězení bylo nutné dobudovat církevní správu na Moravě, nahradit vyhnané bavorské kněze. Protože Metoděj byl ustanoven papežským legátem pro všechny země slovanské, musel dostát svým z toho vyplývajícím závazkům a povinnostem. Pod Metodějovu jurisdikci spadaly nepochybně i Čechy. Kosmas (I, 14) poznamenal: „...Svatopluk, král Moravy... si podrobil nejen Čechy, ale i jiné země...“. Srovnej mapku „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“. Po jednání Svatoplukova kancléře, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874, kterého se účastnilo i poselstvo Čech, bylo „vévodství Čechů“ připojeno ke Svatoplukovu království Moravanů a na pražský stolec usedl Bořivoj, kníže moravský, syn křesťanského krále-oráče Rostislava (P. Šimík 2006, s. 343). Jak zaznamenal Kristián ve své legendě někdy v letech 992-994, Slované čeští si v čelo postavili Bořivoje, potomka prozíravého a rozvážného oráče, jehož „nalezli“ (pochopitelně na Moravě), kterého ovšem v české verzi příběhu přejmenoval na Přemysla a udělal z něho pohana (viz Kristián, kap. 2). Ta skutečná historická verze, tj. moravská, je zaznamenána na malbě ve znojemské rotundě – viz článek „Historie psaná štětcem“. O tom, že se pro „cizího“ knížete Čechové rozhodli d o b r o v o l n ě , píše i Kosmas (I, 6) v roce 1120. Nasvědčují tomu i dvě zprávy Reginona z Prümu k roku 876 a 890. Zdá se však, že nejprůkaznější je naprosté mlčení Fuldských análů k této události a naopak velký „humbuk“, který franský analista nadělal po Svatoplukově smrti – viz zpráva Fuldských análů k roku 895. V následující kapitole Života sv. Metoděje se dočteme ještě o pokřtění vislanského knížete. A moravské panství se začalo tím víc šířit na všechny strany... (pozn. PŠ).

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 162.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah