VIII

   [Pokračování ...].
   Přišli pak k císaři poslové od Chazarů¹ a pravili: „Známe od počátku Boha, který je nade vším, jemu se klaníme na východ a držíme se také jiných svých obyčejů.² Židé nás však přemlouvají, abychom přijali jejich víru a způsob života, kdežto Saracéni z druhé strany nám nabízejí mír a hojné dary a chtějí nás přetáhnout na svou víru, říkají: Naše víra je lepší než víra všech ostatních národů. Z té příčiny posíláme k vám, věrni starému přátelství a lásce, – neboť jste velkým národem a máte od Boha císařství –, tážeme se vás o radu a prosíme od vás nějakého učeného muže: zvítězí-li v hádce nad Židy a Saracény, přijmeme vaši víru“.
   Císař jal se hledat filozofa, a když jej našel, vyložil mu chazarskou záležitost a řekl: „Jdi, filozofe, k těm lidem a sestav si pro ně odpověď a řeč o svaté Trojici s její pomocí, neboť nikdo jiný to nesvede, jak náleží“. On pravil: „Poroučíš-li, pane, pro takovou věc půjdu s radostí, pěší i bos i bez všeho, co Kristus zakázal svým učedníkům s sebou nosit“. Císař odpověděl: „Kdybys to hodlal konat o své újmě, tu bys mi to byl dobře řekl, ale znáš císařskou moc a důstojnost, jdi tam tedy důstojně s císařskou pomocí“.
   I vydal se ihned na cestu. Když dospěl do Chersonu,³ naučil se tam židovské řeči a knihám a překladem osmi částí mluvnice ještě víc do ní vnikl. Žil pak tam nějaký Samaritán a přicházel k němu a disputoval s ním. Přinesl též knihy samaritánské a ukázal mu je. Filozof si je od něho vyprosil, zavřel se doma a oddal se modlitbám a od Boha osvícen začal číst knihy bez chyby. Když to Samaritán spatřil, zvolal hlasem velikým: „Vpravdě, kdo věří v Krista, rychle přijímají Ducha svatého a milost“. Jeho syn byl ihned pokřtěn a on sám se dal pokřtíti po něm. Našel tu také evangelium a žaltář psaný syrskými písmeny, a když nalezl i člověka mluvícího touto řečí, hovořil s ním a osvojil si smysl té řeči, rozlišil srovnáváním se svou mluvou písmena, samohlásky a souhlásky a po vytrvalých modlitbách k Bohu začal číst a vykládat, takže mnozí se tomu divili a chválili Boha.
   Když slyšel, že svatý Kliment posavad leží v moři, pomodlil se a řekl: „Důvěřuji v Boha a mám naději v svatého Klimenta, že jej najdu a vynesu z moře“. I pohnul arcibiskupa i s duchovenstvem a zbožnými muži, že vsedli na loď a vypravili se s ním na to místo. Moře se velmi utišilo, a když tam dospěli, začali kopat zpívajíce. Ihned tu byla veliká vůně jako z mnohého kadidla, a potom se ukázaly svaté ostatky. Vzali je s velikou uctivostí a slávou a za účastenství všech měšťanů je zanesli do města, jak je psáno v jeho Nalezení.⁴
   Tehdy chazarský vévoda přitáhl s vojskem, obklíčil křesťanské město a obléhal je. Když se o tom filozof dověděl, nelenil a šel k němu, rozmlouval s ním a poučné řeči s ním vedl, a tak jej uchlácholil. I slíbil mu vévoda, že se dá pokřtít, a odešel, aniž učinil nějaké příkoří těm lidem. Filozof se pak vrátil svou cestou. A tu, když v první hodinu konal modlitbu, přepadli jej Uhři⁵ vyjící jako vlci a chtěli ho zabít. Ale on se nezalekl ani nenechal své modlitby, toliko jen volal „Pane, smiluj se“, neboť již skončil officium. Když jej spatřili, uklidnili se na rozkaz Boží a počali se mu klanět. I vyslechli poučná slova z jeho úst a propustili jej s celou družinou.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. VIII).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.