|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. METODĚJE 
        
          | XII |  
          |   
            [Pokračování ...].To vše nestrpěl starý nepřítel,
            závistivý lidskému pokolení, a podnítil některé proti němu
            jak Dathana a Abirona1 proti Mojžíšovi, jedny zjevně a druhé
            potají.  Byli to lidé nakažení bludem
            iopatorským,2 kteří slabší
            odvraceli k sobě z pravé cesty a říkali: „Nám dal papež
            moc3 a jeho poroučí vyhnat ven i jeho učení“. Shromáždili pak
            všechen moravský lid a nařídili přečíst před nimi list, aby
            sami slyšeli jeho vyhnání. Lidé, jak bývá jejich zvykem, všichni
            se rmoutili a bědovali, že ztrácejí takového pastýře a učitele,
            kromě slabochů, jimiž lest zmítala jako vítr listím.  Když však
            četli list apostolikův,4 našli tam psáno:
            „Náš bratr Metoděj
            je svatý a pravověrný a koná dílo apoštolské, v jeho rukou
            jsou od Boha a od apoštolského stolce všechny
            slovanské kraje,5 aby  koho
            prokleje, byl proklet, a koho posvětí, byl posvěcen“.6 I zastyděli
            se a s hanbou se rozešli jako mlha.
 [Pokračování ...].
 Život sv. Metoděje
            (kap. XIII). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | ...jako
            Dathana a Abirona: Zmínka o těchto vzbouřencích proti Mojžíšovi
            (Nu 16, 1) je svědectvím, že otázka Filioque, o níž
            je dále řeč, se chápe spíše jako věc církevní disciplíny
            (srov. O. Polách v histor. sborníku Matice Slov. IV,
            1947, 287). |  
                | 2 – | ...lidé
                  nakažení bludem iopatorským:  Blud iopatorský
            neboli hyiopatorský (z řec. hyios = syn a patér =
            otec) ztotožňoval nebo směšoval první božskou osobu (Otce) v Trojici s osobou druhou (Synem). Takovou herezí iopatorskou byl již
                  v 3. století modalismus
            Sabelliův. V době cyrilometodějské užil patriarcha Fotios
            tohoto starého výrazu v novém smyslu o vsouvání Filioque do kreda (qui ex
            Patre Filioque procedit), že Duch svatý vychází z Otce i Syna. Toto
                  vsouvání se začalo právě tehdy na západě ve
            franské církvi, nikoli však v Římě, a Řekové v tom viděli
            obnovení sabellianského hyiopatorského bludu. Na
            Moravě o to vznikl prudký spor. Stanovisko Metodějovo bylo v té
                  věci uznáno v Římě za správné. |  
                | 3 – | ...Nám
                  dal papež moc: Byl to Metodějův sufragán Wiching, který
                  stál v čele opozice proti němu, a jak víme z listu
                  Jana VIII., z roku 881, neostýchal se bojovat proti
                  Metodějovi podvrženým listem papežovým, o jakém se
                  zmiňuje ŽM na tomto místě (Grivec, Fontes 232, p. 4). |  
                | 4 – | ...list
                  apostolikův: Je to bula Jana VIII., vydaná v červenci
                  880 knížeti Svatoplukovi, počínající slovy: Industriae
                  tuae, v níž se slavnostně dosvědčuje správnost
                  nauky Metodějovy a potvrzují se všechny výsady dříve
                  mu udělené, mezi nimi též užívání slovanské řeči v bohoslužbě.
                  Text této buly je otištěn u Pastrnka (Dějiny
                  255-257), u Grivce (Fontes (72-73); faksimilované vydání
                  pořídil J. Vajs, Joanis VIII. PP. epistolae ad
                  Svatopluk principem et Methodium archiepiscopum (Řím 1924). |  
                | 5 – | Metoděj je tu znovu jmenován apoštolem
            všech Slovanů (pozn. PŠ). |  
                | 6 – | Nu
                  22, 6. |  |  
          | Josef Vašica (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966.
 •
            
            Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 162.
 •
            
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |