V

   [Pokračování ...].
   Stalo se, že patriarcha Jan¹ dal podnět ke kacířství tím, že hlásal, aby se neprokazovala úcta svatým obrazům. I sešel se sněm a usvědčil jej, že nemá pravdu, a zahnali jej ze stolce. Tu on řekl: „Násilím mě svrhli, ale nepřemohli mě v hádce, neboť nikdo nedovede čelit mým důvodům“. Císař s patriciji ustanovil filozofa a poslal jej k němu a řekl: „Dovedeš-li tohoto mladíka porazit² v hádce, dostaneš nazpět svůj stolec“.
   Když patriarcha uzřel filozofa mladého tělem, aniž tušil, jak starý rozum je v něm, i ty, kteří byli poslaní s ním, řekl jim: „Vy nejste hodni mého podnoží, jak se mám já s vámi přít?“ Filozof mu na to odvětil: „Neulpívej na lidském obyčeji, ale hleď na přikázání Boží. Vždyť jako tys od Boha vytvořen z hlíny a duše, tak i my všichni. Patř tedy, člověče, na hlínu a nevypínej se“. Opět namítl Jan: „Není správné hledat kvítky na podzim ani hnát starce do boje jako nějakého jinocha Nestora“.³ Filozof mu na to odpověděl: „Sám proti sobě nalézáš důvody. Pověz, v kterém věku je duše silnější než tělo?“ On na to: „Ve stáří“. Filozof řekl: „Do jaké půtky tě vháníme, tělesné, či duševní?“ On řekl: „Duševní“. Na to filozof odpověděl: „Tak to ty budeš nyní silnější. Proto nám nepovídej taková přísloví. Ani tedy kvítky nehledáme, ani tě neženeme do boje v nepravý čas“.
   A tak se stařec zastyděl a obrátil řeč jinam:„Pověz mi, mládenče, jak to, že my se kříži, je-li rozbit, ani neklaníme, ani ho nelíbáme, vy se však nehanbíte klanět obrazu, i když je na něm namalováno poprsí?“ Filozof odpověděl: „Kříž má totiž čtyři části, a ubude-li jediná jeho část, již nemá svou podobu, kdežto obraz (ikona) nám tváří ukazuje podobu toho, kvůli němuž byl namalován, takže kdo naň patří, nevidí tvář lví nebo rysí, ale podobu toho prvního“. Stařec namítal dále: „Jak to, že se klaníte kříži i bez nápisu, ačkoli byly i jiné kříže, ale není-li na obraze napsáno jméno světce, kterého má představovat, tu mu úctu neprokazujete?“ Filozof odpověděl: „To proto, že každý kříž má podobný tvar jako kříž Kristův, obrazy však nemají všechny jednu podobu“. Stařec pravil: „Bůh řekl Mojžíšovi: „Neučiníš si všelikého obrazu. Proč si je tedy činíte a klaníte se jim?“ Filozof mu odpověděl: „Kdyby byl řekl: Neučiníš si nižádného obrazu, právem bys to namítal. Ale Bůh řekl: ne všelikého, to jest nedůstojného“.⁴ Proti tomu nemohl stařec nic namítat a zmlkl zahanben.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. V).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.