|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. KONSTANTINA-CYRILA 
        
          | II |  
          | 
               [Pokračování ...].V městě  Soluni byl jeden muž,
            urozený a bohatý, jménem Lev, který zastával úřad
            drungaria pod stratégem.1  Byl zbožný
            a zachovával vesměs všecka přikázání Boží jako kdysi
            Job. Žil se svou chotí a zplodil sedm dítek,
            z nichž nejmladší, sedmý,2 
            byl  Konstantin filozof, náš vychovatel a učitel. Když
            jej matka porodila, dali ho chůvě, aby ho kojila, ale dítě nijak
            nechtělo přijmout cizí prs, leda matčin, dokud nebylo odkojeno.3 
            Stalo se tak Božím řízením, aby dobrá ratolest z dobrého
            kořene byla odkojena mlékem neposkvrněným. Potom se dobří ti
            rodičové z úcty k sobě shodli na tom, že již nebudou
            spolu obcovat, a po čtrnáct let nepřestoupili tohoto předsevzetí,
            ale žili v Pánu jako bratr a sestra, dokud je smrt
            nerozloučila. Když se muž chystal odejít na pravdu Boží, hořekovala
            matka tohoto dítěte a pravila: „O nic mi nejde, jedině
            o tohoto hocha, jak bude o něho postaráno“. A on
            jí řekl: „Věř mi, ženo, spoléhám na Boha, že mu dá takového
            otce a správce, který spravuje též všechny křesťany“.
            To se i stalo.
 [Pokračování ...].
 Život
 sv. 
            Konstantina-Cyrila (kap. II). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | ...Úřad
            drungaria pod stratégem: Rodiště sv. Cyrila a Metoděje,
            Soluň, bylo hlavním městem Makedonie, jednoho ze správních
            okrsků neboli thém byzantské říše. V čele thémy byl
            velitel (řecky stratégos) a jemu byli podřízeni
            velitelé vojenských oddílů (praporů asi o 2000 mužů),
            zvaní drungariové. Jedním z nich byl otec slovanských apoštolů
            Lev. Jméno jejich matky Maria se vyskytuje až v pozdních
            pramenech. |  
                | 2 – | ...Sedm
                  dítek: Posvátná číslice sedm nebo její násobek hraje významnou
                  roli v legendě Konstantinově: Lev měl sedm dětí,
                  Konstantin byl z nich sedmý, rodiče 14 let (2×7) žili
                  spolu jako bratr a sestra, v sedmi letech viděl
                  Konstantin sen; když mu bylo 14 let, zemřel mu otec, on sám
                  zemřel ve 42 (6×7) letech 14. února, papež po sedm dní
                  choval zemřelého sv. Cyrila v rakvi, aby připravil
                  jeho jeho převoz. Tato okolnost nám ukládá jistou
                  opatrnost v přijímání legendárních dat, ač by
                  nebylo správné všechny tyto údaje  a priori vylučovat, jak
                  právem upozorňuje Vl. Vavřínek (Staroslověnské životy
                  61), např. Arsenius, o němž se zmiňuje  ŽK kap. 17,
                  byl opravdu jedním ze sedmi biskupů suburbánských; tato číselná
                  symbolika se projevuje hlavně na místech ovlivněných
                  byzantskou hagiografií. |  
                | 3 – | ...Dítě
                  nijak nechtělo přijmout cizí prs: Tento legendární motiv,
                  obyčejně spojený ještě s tím, že dítě odmítá
                  mléko mateřské ve dny postní, vyskytuje se často i jinde,
                  např. v životě sv. Sergia Radoněžského, kde se odůvodňuje
                  stejnými slovy, že se to stalo, aby „z dobrého kořene
                  dobrá ratolest byla dobrým mlékem odchována“. (J.
                  Golubinskij, Prepodobnyj Sergij Radoněžskij, Moskva 1892, 3). |  |  
          | Josef Vašica (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966.
 •
            
            Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
 •
            
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998.
 •
            
            Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem.
            Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
            konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed.
            Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský,
            AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |