VII

   [Pokračování ...].
   Za nedlouhý čas odřekl se zcela světského života,¹ usadil se na jednom tichém místě a zabýval se toliko sám sebou. Nic neschovával pro zítřejší den, ale všechno rozdával chudým a starost skládal na Boha, který každého dne pečuje o všechny. Když si jednou ve svátek sluha stěžoval, že nemají nic na takový slavný den, pravil mu: „Ten, který kdysi živil Izraelity na poušti, dá pokrm i nám zde. Jdi jen a pozvi ještě aspoň pět chuďasů, a doufej v pomoc Boží“.² A vskutku, jakmile nastal čas k obědu, přinesl náhle nějaký muž nůši všelijakých jídel a deset zlatníků. I poděkoval Bohu za všechno to. Potom odešel na Olymp³ k svému bratru Metoději, kde počal žít a modlitby konat bez ustání k Bohu a toliko s knihami se bavit.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. VII).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.