|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. KONSTANTINA-CYRILA 
        
          | XV |  
          |   
            [Pokračování ...].Když přišel na Moravu přijal jej Rostislav
            s velikou úctou,1 
            shromáždil žáky a dal je k němu do učení.  Brzy přeložil všechen
            církevní řád2 
 a naučil je jitřním a ostatním hodinkám, nešporám,
            kompletáři i obřadům mešním. I otevřely se podle slova
            prorokova uši hluchých, aby slyšely slovo Písma, a jazyk zajíkavých
            zjasněl.3 
 Bůh se nad tím zaradoval a ďábel zastyděl.
 Když Boží učení rostlo, ďábel,
            zlý závistník od počátku, nestrpěl tohoto dobra ale vešel do
            svých nástrojů a začal mnohé podněcovat a říkat jim:
            „Tím
            se Bůh nijak neslaví, neboť kdyby mu to bylo vhod, cožpak by
            nebyl mohl způsobit, aby od počátku psali písmem své řeči a tak slavili Boha? Ale on si vyvolil jen tři jazyky, hebrejský, řecký
            a latinský, jen těmi se má Bohu vzdávat chvála“. Ti, kdo
            tak mluvili, byli latinští a franští
            arcikněží4 s kněžími a učedníky.
             Filozof se s
            nimi potýkal jako David s cizozemci a porážel je slovy Písma a nazval je trojjazyčníky a pilátníky,
            ježto Pilát tak napsal v nadpise [kříže] Páně.5
 Ale nejen toto jediné hlásali, učili
            též jiné zvrácenosti. Tvrdili, že pod zemí žijí lidé
            velkohlaví6 a že  každý plaz je stvořením ďáblovým7 a zabije-li kdo hada, že se tím zbaví devíti hříchů; jestliže
            kdo zabije člověka, ať tři měsíce
            pije z dřevěné číše a skleněné ať se nedotýká. 
            Nebránili též konati oběti podle dřívějšího obyčeje ani
            uzavírat nesčíslné sňatky. To vše jako trní vyťal a ohněm
            svého slova spálil. Poukázal na to, co  prorok o tom praví: „Obětuj
            Bohu oběť chvály a vzdej modlitby své Nejvyššímu.8
             Ženu
            své mladosti nepropouštěj, neboť pojmeš-li proti ní nenávist
            a propouštíš ji, bezbožnost pokryje žádostivosti tvé,9 
            praví Pán všemohoucí. A střezte se v svém duchu, ať nikdo z vás
            neopustí ženu své mladosti. Činili jste, co jsem nenáviděl,
            takže Bůh svědčil mezi tebou a mezi ženou tvé mladosti,
            kterous opustil, a ona byla tvou společnicí a ženou tvé
            smlouvy“.10 V evangeliu pak dí Pán: „Slyšeli jste, že bylo řečeno
            starým: Nezcizoložíš, já však vám pravím, že každý, kdo
            pohlédne na ženu s žádostí po ní, již s ní svým srdcem
            cizoložil“.11 A dále: „Pravím vám, že kdo propustí ženu
            kromě příčiny smilstva, uvádí ji v cizoložství, a kdo od muže
            propuštěnou pojme, cizoloží“. A Kristus řekl: „Co Bůh
            spojil, člověk nerozlučuj!“
 A tak působil
            na Moravě čtyřicet měsíců,12  
            potom odešel vysvětit své žáky. Na cestě přijal jej panonský
            kníže Kocel a velmi si oblíbil slovanské knihy, takže se
            jim naučil a dal také na padesát žáků v nich vyučit, a s projevy veliké úcty jej vyprovodil.
            Nevzal však
            od Rostislava ani od Kocela
            ani zlata, ani stříbra, ani žádné jiné věci,13 ale posloužil
            jim slovem evangelia bez odměny,  toliko si vyprosil od obou devět
            set zajatců14 a propustil je.
 [Pokračování ...].
 Život sv.
            Konstantina-Cyrila (kap. XV). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | Zatímco v této staroslověnské
            legendě věrozvěsty uvítal král Rostislav
            (viz také „Zesnutí Cyrila“), v pozdější
            latinské legendě Italské
            jim z města vyšli vstříc pouze tamní
            obyvatelé a přijali je s úctou a velikou radostí. |  
                | 2 – | ...Brzy přeložil všechen
            církevní řád: tj. přeložil všechny liturgické knihy. Některé
                  rukopisy, Vladislavův z roku 1469 a 1479 a rkp.
                  lvovský z 15. století (viz u Lavrova,
                  Materialy 61) čtou místo „prěložь“
                  (přeloživ) variantu „priimь“
                  nebo „prijemь“ (přijav), které Šafařík ve svém
                  vydání ŽK dal přednost. Tohoto různočtení se přidržuje
                  také Fr. Snopek (Studie cyrillomethodějské 1906, 161n; Nová
                  kniha o slov. apoštolích, ČMM 1912, 8-9) a A. Brückner
                  (Die Wahrheit o. c. 107) a vysvětlují toto místo
                  tak, že Konstantin-Cyril po příchodu na Moravu „přijal všechen
                  církevní řád“ západní, římské církve, takže
                  liturgie slovanská byla na Moravě v západním obřadu,
                  a proto také ve stížnostech proti ní ze strany
                  latinského duchovenstva se vždy poukazuje toliko na novotu
                  jazykovou, nikoli na rozdíl v obřadu. Avšak čtení  „prěložь“
                  je dosvědčeno též hlaholským officiem o sv. Cyrilu a Metoději,
                  které je starobylejší než cyrilské texty. Srov. Iv. Berčić,
                  Dvie službe o. c. 59; P. Lavrov Materialy 134). Přitom,
                  jak upzornil I. Gošev (Godišnik na Sofij. univ. VI,
                  Bogoslov. fak. XV, 1937-1938, s. 56-69), třeba přihlížet
                  k tomu, že některé řecké liturgické knihy byly
                  tehdy ještě velmi krátké a teprve v 2. polovici
                  9. století se doplňovaly novými modlitbami a písněmi,
                  které byly pak teprve později přeloženy žákem slovanských
                  apoštolů, Klimentem Bulharským (srov. též Grivec, Fontes
                  202, a jeho Pripombe k Žitju Konstantina v SR
                  4, 1951, 267). Tento překlad bohoslužebných textů byzantského
                  ritu byl asi alespoň zčásti připravován od obou bratří
                  v Cařihradě pro misii mezi Slovany byzantské říše.
                  Na Moravě, která měla již za sebou víc než půlstoletou
                  minulost křesťanskou a vládla jistým souborem
                  modlitebních textů v řeči lidové, dospěli hned v prvních
                  letech k přesvědčení, že bude účelnější zavést
                  slovanskou liturgii v obřadu západním, římském, a proto
                  již tehdy přeložili k tomu účelu potřebné texty.
                  Jak tyto překlady, tak i některé původní jejich
                  liturgické skladby mezi ně vsunuté, vyznačují se vysokou
                  úrovní jazykovou i estetickou. Srov. o tom s. 33n. |  
                | 3 – | Iz 35, 5; 32, 4. |  
                | 4 – | ... Ti, kdo
            tak mluvili, byli latinští ...
            arcikněží...: Výtku trilingvismu
                  (trojazyčnictví)
            uvádí patriarcha Fotios ve svém spise „proti Frankům“, a snad pod jeho
                  vlivem i autor ŽK viní latiníky z tohoto bludu,
            ačkoliv již v červnu roku 794 na synodě frankfurtské bylo
            stanoveno „ut nullus credat, quod nonnisi in tribus
            linguis Deus orandus sit, quia in omni
            lingua Deus adoratur“. |  
                | 5 – | J 19, 19. |  
                | 6
                  – | ...pod zemí žijí
                  lidé velkohlaví: Je to patrně narážka na nauku o antipodech,
                  protinožcích, žijících hypokató tés gés. Na
                  Moravu se mohla dostat nejspíš prostřednictvím irské
                  misie ze Salcburku, kde kněz Virgilius (Feirgil), později
                  biskup salcburský, byl již v polovici 8. století
                  (748) proto pokárán od papeže Zacharia (741-752) a jeho
                  nauka, „quod alius mundus et alii homines sub terra sint“,
                  byla odsouzena jako bludná. |  
                | 7
                  – | ...každý plaz je
                  stvořením ďáblovým...: Zdá se, že tyto bludy mají svůj
                  původ v učení bogomilů (srov. Iv. Dujčev, Un
                  episodio o. c. 94-95). Dujčev (BZS 24, 1963, 228) zamítá
                  tuto bogomilskou domněnku. J. Hamm (Slovo 11-12, 195)
                  navrhuje číst tam, kde se mluví o zabití člověka, místo
                  „člověka“ číst „štrъka“
                  (stsl. strъkъ,
                  bulh. štrъkъ
                  – čáp), zkratka štka (čápa) by se mohla v hlaholském
                  písmě snadno zaměnit za čka (člověka). O čápu jsou mezi
            Slovany rozličné pověry. Čáp je tabu a je velký hřích
            jej zabít. Ukřivdí-li mu někdo, mstí se mu a s hořící
            pochodní v zobáku mu zapálí dřevěnou nebo slaměnou střechu.
            Tím by se také dalo vysvětlit, proč by měl pít právě z dřevěné
                  číše. |  
                | 8
                  – | Ž 50, 14. |  
                | 9
                  – | Mal 2, 15n. |  
                | 10
                  – | Mal 2, 13n. |  
                | 11
                  – | Mt 15, 27-28; Mt 5,
                  32. |  
                | 12
                  – | ...A tak působil
                  na Moravě čtyřicet měsíců: Život Metoděje (kap.
            V) udává dobu pobytu na Moravě tři
            léta, legenda Italská čtyři a půl roku, v čemž je
                  patrně zahrnuta také doba, po kterou se oba bratři
            zdrželi u Kocela v Panonii a v Benátkách. Příliš krátká
            doba, kterou nacházíme v ŽM, je nejspíš chyba místo
            čtyři, vzniklá při přepisu původního hlaholského textu
            cyrilicí; hlaholská číslice „g“ totiž značí 4, cyrilské
            „g“ však 3. |  
                | 13 – | Mt 10, 9. |  
                | 14
                  – | ...devět set
                  zajatců: Zpráva ta svědčí o rozšířeném
            otrokářství na Moravě Rostislavově a v Panonii Kocelově. Váleční
            zajatci stávali se otroky, kteří bývali buď prodáni do
            ciziny, nebo osazováni v zemi jako nevolníci. Odtud také časté
                  pojmenování vesnic podle příslušníků sousedních
            kmenů a národů. |  |  
          | Josef Vašica
            (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966.
 •
            
            Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 114-115.
 •
            
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998.
 •
            
            Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem.
            Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
            konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed.
            Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský,
            AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |