|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. METODĚJE Měsíce
      května 6. den Paměť a
      život blaženéhoučitele našeho Metoděje
 arcibiskupa moravského
 Pane!
      požehnej, Otče! 
        
          | I |  
          |   
            Bůh dobrotivý a všemohoucí stvořil všecky věci,
            které nebyly a nyní jsou, viditelné i neviditelné, a ozdobil
            je všelikou krásou.1
             Kdo o ní poněkud přemítá, může částečně
            pochopit a poznat toho, jenž takováto podivuhodná a mnohá
            díla stvořil. Neboť z velikosti a krásy děl se obdobně
            poznává jejich původce.2 
 Toho andělé opěvují trojsvatým
            hlasem a my všichni pravověrní jej slavíme ve svaté
            Trojici, totiž v Otci i Synu i Duchu svatém, to
            jest ve třech hypostazích, které můžeš nazvat třemi osobami,
            ale v jednom božství. Před jakoukoli zajisté hodinou a jakýmkoli
            časem a rokem, způsobem nedostupným rozumu a smyslu i bytostí
            netělesných, Otec sám zrodil Syna, jak dí Moudrost:  Před všemi
            pahorky mne rodí,3 a jak v evangeliu samo Slovo Boží, učiněné
            v poslední čas tělem pro naši spásu, řeklo přečistými
            ústy: Já v Otci a Otec ve mně. Z tohoto Otce vychází
            i svatý Duch, jak dí sám Syn hlasem Božím: Duch
            pravdy, jenž z Otce vychází.Tento Bůh učinil všechno stvoření, jak praví
            David: Slovem Hospodinovým jsou utvrzena nebesa a dechem úst
            jeho všecka síla jejich, on řekl, a stalo se, on přikázal,
            a bylo vytvořeno. Přede všemi věcmi stvořil člověka tím,
            že vzal prsť ze země a vdechl do ní dechnutím života duši.4 
            Tím mu dal soudnou mysl a svobodnou vůli. A uvedl jej do
            ráje, na zkoušku pak mu stanovil přikázání, aby, zachová-li
            je, zůstal nesmrtelným, pakliže je přestoupí, aby smrtí zemřel,
            nikoli z rozkazu Božího, ale ze své vůle.  Tu ďábel, když
            viděl člověka takto poctěného a pobízeného na místo, z něhož
            sám svou pýchou spadl, způsobil, že přestoupil zákaz.5 I vyhnal
            Bůh člověka z ráje a odsoudil jej na smrt. Od té chvíle
            zlý duch počal mnohými úskoky ponoukat a svádět lidské
            pokolení.
 Ale Bůh z velikého milosrdenství a lásky
            neopustil lidí docela, nýbrž pro každý rok a čas vyvolil
            muže a ukázal lidem jejich skutky a ctnosti, aby se všichni
            jejich příkladem povzbuzovali k dobrému.6 
             Takovým mužem byl
            Enos, který první s důvěrou
            vzýval jméno Páně. Potom  Enoch se zalíbil Bohu a byl přenesen
            do ráje. Spravedlivým v svém pokolení byl shledán Noe
            a vyvázl z potopy v arše, aby se země opět
            naplnila a ozdobila tvorstvem Božím.7 
             Po rozdělení národů,
            když všichni pobloudili, Abraham
            poznal Boha a nazván byl jeho přítelem a dostalo se mu
            zaslíbení: v semeni tvém budou požehnány všechny národy.8
            Izák jakožto předobraz Kristův
            byl vyveden na horu, aby byl obětován. Jákob
            zničil modly tchánovy a spatřil žebř od země do nebes a vystupující
            a sestupující po něm anděly Boží a ve svých požehnáních
            svým synům prorokoval o Kristu.9 Josef
            živil lid v Egyptě a tím se zdál být božským. Joba
            Ausitského líčí Písmo spravedlivým, pravdomluvným
            a bezúhonným; když obstál ve zkoušce naň seslané, bylo
            mu požehnáno od Boha.10 Mojžíš,
            který s Aronem patřil
            mezi kněze Boží, nazván byl bohem faraonovým, stíhal Egypt
            ranami, vyvedl lid Boží ve dne oblakem světlým a v noci
            sloupem ohnivým a moře porazil, že přešli po suchu,11 Egypťany
            pak potopil a v bezvodé pustině napojil lid vodou a nasytil
            andělským chlebem a ptáky, a po rozmluvě s Bohem,
            tváří v tvář, pokud je možno člověku mluvit s Bohem,
            dal lidu zákon napsaný prstem Božím. Jozue,
            syn Nunův, porazil v boji nepřátele a rozdělil zemi
            mezi lid Boží. Taktéž soudcové dobyli mnohých vítězství. Samuel
            Bohem milovaný pomazal a ustanovil krále slovem Páně.12 David
            pásl v tichosti a naučil jej písním Božím. Šalomoun
            nadaný moudrostí od Boha nad všechny lidi sepsal mnoho dobrých
            naučení s příslovími, ač sám je neplnil.13 Eliáš
            hladem usvědčil lidskou zlobu, vzkřísil mrtvého hocha, svedl
            oheň z nebe a mnohé přitom popálil, sežehl tímto zázračným
            ohněm žertvy, mrzké pak kněze pobil a vystoupil do nebe na
            ohnivém voze a koních,14 svému pak učedníku dal dvojnásobného
            svého ducha. Eliseus přijal jeho plášť
            a vykonal pak dvojnásob divů.15 Ostatní proroci každý
            v svůj čas prorokovali podivuhodné věci, jež se měly stát.
 Po nich veliký Jan,
            prostředník mezi Starým zákonem a Novým, stal se křtitelem
            Kristovým a svědkem i kazatelem pro živé i mrtvé.
            Svatí apoštolé Petr a Pavel
            s ostatními učedníky Kristovými jako blesky prostoupili celý
            svět a osvítili celou zemi. Po nich mučedníci svou krví
            smyli poskvrnu, nástupci pak svatých apoštolů pokřtili císaře
            a s mnohým úsilím a námahou vyhladili pohanství.
 Ctihodný  Silvestr16 s třemi sty osmnácti Otci s pomocí
            velikého císaře  Konstantina shromáždil první sněm do Niceje,
            zvítězil nad Ariem a proklel jej i jeho blud, který
            podnítil proti svaté trojici,  podobně jako kdysi Abraham s třemi
            sty osmnácti junáky pobil krále a od Melchisedecha, krále
            salemského, přijal požehnání a chléb i víno.17 Bylť
            on zajisté knězem Boha nejvyššího.
 Damas pak a Řehoř Bohoslovec se sto padesáti
            Otci a velikým císařem  Theodosiem v Cařihradě
            potvrdili svaté vyznání víry, to jest „Věřím v jediného
            Boha“, vyobcovali Makedonia a prokleli jej i s jeho
            rouhačstvím, jež mluvil proti Duchu svatému.
 Celestin a Cyril s dvěma sty Otci a s jiným
            císařem v Efesu potřeli Nestoria i se vším bludem,
            který hlásal proti Kristu.
 Lev a Anatol s pravověrným císařem
             Marciánem
            a s šesti sty třiceti Otci v Chalcedoně prokleli
            bláznovství a bludařství Eutychovo.
 Vigil s bohumilým
             Justiniánem a sto šedesáti
            pěti Otci uspořádali pátý sněm, a (kde se byla nějaká
            bludná nauka ukryla), vyšetřili ji a prokleli.
 Apoštolský papež  Agathon s dvěma sty sedmdesáti
            Otci a ctihodným císařem  Konstantinem na šestém sněmu
            vyhnali a prokleli mnohé strůjce nepokojů18
             se všemi účastníky
            (bludařských) sněmů,19 totiž Theodora Faranského, Sergia a Pyrrha,
            Cyra Alexandrijského, Honoria Římského, Makaria Antiochijského
            a ostatní jejich pomocníky, a upevnili křesťanskou víru
            tím, že ji postavili na pravdě.
 [Pokračování ...].
 Život sv. Metoděje
            (kap. I). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | 1Kor
            13, 9. |  
                | 2 – | Mdr
                  13, 5. |  
                | 3 – | Př
                  8, 25; 1Pt 1, 20; J 14, 11; J 15, 26. |  
                | 4 – | Gn
                  2, 7. |  
                | 5 – | Ef
                  6, 11. |  
                | 6 – | Žd
                  11, 5; Gn 4, 26. |  
                | 7 – | Gn
                  5, 24; Sir 44, 16n; Jk 2, 23; Gn 22, 19. |  
                | 8 – | Gn
                  35, 2-4; Gn 28, 12. |  
                | 9 – | Gn
                  48, 8-12; Gn 41, 38; Jb 1, 1n. |  
                | 10 – | Ex
                  7, 1; Ex 13, 21. |  
                | 11 – | Ž
                  77, 13.24.40; Ž 105, 14; Ex 33, 11; Ex 31, 18; Dt 9, 10. |  
                | 12 – | Sir
                  46, 16; 1Kr 10, 11; Ž 77, 71; 131, 1. |  
                | 13 – | 3Kr
                  17, 1-18. |  
                | 14 – | 4Kr
                  2, 11; 2, 9. |  
                | 15 – | Převzetí pláště
                  – převzetí závazku. Tento motiv o necelých 150 let
                  později použil autor maleb ve znojemské rotundě. Zde v plášti
                  moravských králů je znovu vyobrazen až desátý pražský
                  kníže, Břetislav I.,
                  jenž za své moravské vlády (1019-1034) navazoval na
                  velkomoravskou tradici. Srovnej „Břetislavovi
                  synové a vnuci“. |  
                | 16 – | ...Ctihodný
                  Silvestr... shromáždil   p r v n í
                    s n ě m   do Niceje: Následuje do
                  konce kapitoly přehled církevních sněmů. Je to stručný
                  výtah ze statí o církevních sněmech, jaké se nacházejí
                  hojně v jiných památkách. Dvě takové stati otiskl P. Lavrov:
                  krátkou ve spise Kyrilo ta Metodij o. c. 59, která
                  posloužila za pramen autoru ŽM, a delší v Materialy
                  o. c. XLVII-LIII z Usťužské kormčí knihy.
                  V seznamu ŽM se uvádějí: 1. sněm v Niceji roku 325 proti Ariovi; 2. v Cařihradě
                  roku 381, tzv. 1. cařihradský proti Macedoniově herezi
                  za císaře Theodosia I. a papeže Damasa, jiné
                  seznamy však jmenují zde místo „Řehoře Bohoslovce“,
                  tj. Řehoře Naziánského, cařihradského patriarchu
                  Nektaria; 3. v Efesu
                  roku 431 za papeže Celestina a za přítomnosti sv.
                  Cyrila, patriarchy alexandrijského, hlavního odpůrce
                  Nestoriova bludu, a za jiného císaře, tj. za Theodosia II.; 4. v Chalcedonu
                  roku 451 za papeže Lva Velikého, patriarchy Anatolia a císaře
                  Marciana proti Eutychovi; 5. v Cařihradě
                  roku 553, tzv. cařihradský 2. za papeže Vigilia a císaře
                  Justiniana I. a za přítomnosti 150 „Otců“,
                  tj. církevních hodnostářů (ŽM udává jejich počet na
                  165) proti bludům Origenovým a proti tzv. „třem
                  kapitolám“, tj. proti spisům Theodora z Mopsuestie,
                  Theodoreta z Cyru a proti listu Ibase perskému
                  biskupu Marisovi. Právě edikt proti těmto třem kapitolám
                  vzbudil na západě velký odpor, kde vzniklo z toho
                  dlouho trvající schizma. Zdá se proto, že vynechání
                  toho, co sněm odsoudil a proklel, stalo se v ŽM úmyslně.
                  V závorce doplněná slova jsou vzata z kratšího
                  slovanského seznamu sněmů u Lavrova (Kyr. ta Met. o. c. 58).
                  Konečně se tu děje zmínka o 6. sněmu
                  v Cařihradě roku 680, tzv. 3. cařihradského
                  neboli 1. trullském, za papeže Agathona a císaře
                  Konstantina Pogonata, kde byl odsouzen blud monotheletismu,
                  mezi jehož stoupence je pojat i římský papež
                  Honorius, protože jej nepotíral s dostatečnou prozíravostí
                  a energií. Také v římských seznamech té doby bývá
                  Honorius uváděn mezi odsouzenými. Srov. Grivec AAV, 1941,
                  107, p. 13. (J. Vašica 1966, s. 242). |  
                | 17 – | Gn
                  14, 14-19. |  
                | 18 – | ...strůjce
                  nepokojů: slov. vъskološa, chybně místo
                  vъskoljoštę. |  
                | 19 – | ...se
                  všemi účastníky (bludařských) sněmů: V ŽM se zde čte:
                  
                  sъ vьsěmi
                  sъnьmniky. Myslí se tím nejspíš účastníci sněmů
                  konaných v Cařihradě roku 638 a 639 za patriarchů
                  Sergia (v prosinci 638) a Pyrrha, kteří podepsali
                  bludný monotheletický projev („ekthesi“) patriarchy
                  Sergia. |  |  
          | Josef Vašica
            (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966, s. 235.
 •
            
            Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 111.
 •
            
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998, s. 53.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |