|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. METODĚJE 
        
          | II |  
          |   
            [Pokračování ...].Po těchto všech milosrdný Bůh přející si,
            aby každý člověk byl spasen a dospěl k poznání
            pravdy,1
 za našich let pro náš národ, o který se nikdy
            nikdo nestaral, povolal našeho učitele blaženého Metoděje k vznešenému
            úkolu.  Přirovnáme-li všechny jeho ctnosti a veliké činy k těmto
            světcům jednomu po druhém, nebudeme se muset hanbit, neboť jedněm
            byl rovný, než druzí byl o málo menší, opět než jiní
            byl větší, výmluvné překonal pracovitostí a činné výmluvností.2 
            Tím, že se všem připodobnil, jevil se na něm obraz všech: bázeň
            Boží, zachovávání příkazů, tělesná čistota a horlivé
            modlitby a posvátné úkony, mocné na protivníky a líbezné
            k přijímajícím pokárání, ráznost, milosrdenství, láska,
            vášnivost i trpělivost.  Stával se všechněm vším, aby všechny
            získal.3
 Byl pak z rodu po otci i matce nikoli nepatrného,
            nýbrž velmi dobrého a vznešeného, známého především
            Bohu a císaři a veškerému kraji soluňskému, jak to
            bylo vidět i na jeho tělesné podobě.  Proto si ho též právníci
            oblíbili od dětství4 a vyslovovali se o něm s pochvalou,
            až konečně i císař se dověděl o jeho bystrosti a svěřil
            mu správu slovanského knížectví,5 já bych řekl, jako by předvídal,
            že jej bude chtít poslat Slovanům za učitele a prvního
            arcibiskupa, aby se předem naučil všem slovanským obyčejům a pomalu
            si je osvojil.
 [Pokračování ...].
 Život sv. Metoděje
            (kap. II). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | 1Tim
            2, 4. |  
                | 2 – | ...neboť jedněm
            byl rovný, než druzí byl o málo menší, opět než jiní
            byl větší, výmluvné překonal pracovitostí a činné výmluvností.
            Tím, že se všem připodobnil, jevil se na něm obraz všech: Celý
                  tento úryvek je doslovně převzat z řeči sv. Řehoře
                  Naziánského na paměť sv. Athanasia, která byla autoru ŽM
                  vzorem, jak svědčí i jiné shody (Grivec Fontes 221 p. 5). |  
                | 3 – | 1Kor
                  9, 22. |  
                | 4 – | ...Proto
                  si ho též právníci
            oblíbili od dětství: Slov. Po tomu že i pъrъci
                  ljubęšte i izdětъstva...
                  A. Vaillant (Quelques notes o. c. 232) myslí,
                  že pъrъci,
                  přes nejlepší vůli, nemůže značit právníci (juristes),
                  ale vlastně jen ty, kteří se přou soudně (ceux qui
                  disputent, les contestant en justice) a navrhuje smělou
                  konjekturu: pъrъci
                  prý povstalo nejspíš z řec. eparchos nebo hyparchos,
                  slov. plurál je iparsi a z toho pъrъci;
                  historicky to odůvodňuje tím, že Soluň, než se stala thémou,
                  byla spravována eparchy. Jazykově se však tento dohad těžko
                  dá odůvodnit. Ve dvou rukopisech ŽM (Lavrov, Materialy o. c. 70)
                  čte se tu varianta gъrci,
                  tj. Řekové, což je asi zřejmý omyl. Ve Chvalořeči
                  o obou bratřích, na niž Lavrov odkazuje, nacházíme
                  podobnou charakteristiku mladičkého Metoděje jako v ŽM;
                  praví se tam mimo jiné, že byl milován všemi vladyky (vъsěmi
                  vladykami bystъ ljubimъ
                  –, Lavrov ib. 80). I. Sreznevskij, Materialy o. c. II
                  1773, uvádí doklady z A. Vostokova pro pъrъcъ-strjapčij,
                  dělec (tj. právník, advokát). |  
                | 5 – | ...správu slovanského knížectví:
                  Obyčejně se má za to, že toto „slovanské knížectví“
                  (stsl. knęženie odpovídá řec. archontia, knęzь řec.
                   archón)
                  bylo někde na řece Strymonu; byl to správní okrsek
                  byzantské říše obývaný většinou Slovany (srov.
                  Pastrnek, Dějiny 50 p. 27; Dvorník, Les légendes
                  17-18; Grivec AAV XVII, 1941, 109 p. 7). Podle krátkého
                  životopisu v prologu (Lavrov, Materialy o. c. 103)
                  byl Metoděj tímto knížetem deset let. |  |  
          | Josef Vašica
            (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966.
 •
            
            Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
 •
            
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |