|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. METODĚJE 
        
          | IX |  
          |   
            [Pokračování ...].Potom starý nepřítel, závistník dobra a odpůrce
            pravdy,1
             podnítil proti němu srdce krále,
            nepřítele moravského,2 se všemi biskupy, kteří
            pravili: „Učíš v naší eparchii“.3
             On však odpověděl: „Kdybych
            byl věděl, že je vaše, byl bych ji pominul, ale je svatého
            Petra.4 A právem. Přecházíte-li
            vy z řevnivosti a lakoty proti kánonům přes staré hranice a tím
            bráníte učení Božímu, dejte si pozor, abyste svůj mozek
            nerozlili, budete-li chtít kostěnou lebkou proraziti železnou
            horu“. Odpověděli mu hněvivě: „Zlým to odpykáš!“  On
            odpověděl: „Mluvím pravdu před císaři a nestydím se.5 Vy však
            si čiňte se mnou, co vám libo, neboť nejsem lepší než ti, kteří
            proto, že mluvili, co je spravedlivé, i o tento život přišli v mnohých
            mukách“. Když mnoho řečí bylo chvatně prosloveno, aniž co
            zmohli proti němu, řekl král šibalsky: „Netrapte mého Metoděje,
            vždyť se už zpotil jako při peci“. On řekl: „Tak jest,
            pane. Kdysi potkali lidé zpoceného filosofa a tázali se ho: Pročpak
            se potíš? On dí: S hrubými lidmi jsem se přel“. O tomto výroku
            se pohádali a rozešli. Jeho
            pak vyhostili do Švábska6 a drželi
            ho tam půl třetího roku.7
 [Pokračování ...].
 Život sv. Metoděje
            (kap. IX). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | J 8, 44. |  
                | 2 – | ...krále, nepřítele
                  moravského: Jedná se o východofranského
            krále Ludvíka II. Němce (840-876). Viz „Rodokmen
            Karlovců“. Ten pak na synodě s  biskupy bavorskými konal soud nad Metodějem.
            Na Moravě došlo k  politickému převratu. Rostislav
            byl zrádně vydán
            svým synovcem Svatoplukem  Němcům.
                  Metoděj byl jat patrně na Moravě na podzim 870, ale soud se konal
                  v Bavořích, pravděpodobně v  Řezně, kde se král Ludvík zúčastnil v  listopadu 870 říšského sněmu. |  
                | 3 – | ...učíš
                  v naší eparchii: V ŽM v 8. a 9. kap. se zdůrazňuje, že
                  Metoděj postupoval podle kánonů. V listě Hadriánově
                  se praví, že Cyril a Metod nic neučinili proti kánonu,
                  ježto moravské krajiny náleží apoštolskému stolci. V kap. 9
                  proti výtkám franského episkopátu, že Metoděj „učí“,
                  tj. koná misijní činnost, „v naší oblasti“ tj.
                  ve franské oblasti, se klade důraz na to, že tato „oblast“
                  (tj. eparchie) je svatého Petra. Metoděj naopak vytýká svým
                  odpůrcům, že postupují „čerosъ
                  
                  kanony“, tj. protikanonicky. Při tom se užívá v ŽM
                  terminologie totožné s Metodějovým nomokánonem: oblastь
                  
                  za řec. eparchia nebo paroikia, prědělъ
                  
                  za enoria nebo hyperorion. |  
                | 4 – | Jedná se o fiktivní salcburská
            práva v Panonii v rozporu s papežským kanonickým stanoviskem. Římem
            byla vlastně vzkříšena zaniklá panonská
            metropole v Sirmiu (Srěmska
            Mitrovica), což se stalo příčinou sporů o církevní správu v Panonii mezi papežstvím
            a salcburským arcibiskupstvím, které si Panonii v minulých
                  sedmdesáti letech přisvojilo. |  
                | 5 – | Ž
                  119, 46. |  
                | 6 – | Švábsko – nyní Würtenbersko.
                  Arcibiskup Metoděj byl zajat patrně na podzim roku 870 a konfinován
            v klášteře Reichenau nebo Ellwangen až do roku 873,
            kdy byl v důsledku doslova „mezinárodního
            tlaku“ na bavorský episkopát a východofranského vládce ze
            zajetí propuštěn. |  
                | 7 – | ...a
                  drželi ho tam půl třetího roku: Za těmito střízlivými
                  slovy legendy se tají tvrdá a pohnutá skutečnost,
                  která byla objevena teprve vydáním listů Jana VIII.
                  biskupům pasovskému Hermanrikovi a frizinskému
                  Hannonovi roku 1880 (F. Miklošič-F. Rački, Novo
                  nadjeni spomenici, Starine XII, 214-216). Odtud je přetiskl
                  Pastrnek (Dějiny 251-3) a Grivec (Fontes 69-70).
                  Hermanrik, původně člen benediktinského kláštera
                  Ellwangen ve Švábsku (nyní Würtenbersku) a první
                  jeho historik, vynikal vzděláním a zvláště znalostí
                  řeckého jazyka, byl nějaký čas zástupcem opata a počátkem
                  roku 866 se stal biskupem v Pasově. Když bulharský kníže
                  Boris roku 866 požádal krále Ludvíka, aby mu poslal kněze
                  a jáhny, byl v čele této kazatelské misie
                  postaven Ermanrich v naději, že se mu podaří uvést
                  Bulhary pod poddanství Německa. Ale když dospěl do
                  Bulharska roku 867, nalezl tam již římské zástupce, kteří
                  zcela opanovali pole, takže se s dovolením Borise vrátil
                  se svými kněžími i jáhny s nepořízenou a roztrpčen
                  domů (Zlatarski, Istoria na prъvoto
                  bъlgarsko
                  carstvo o. c. I. 2, 111). Ermanrich se aktivně
                  zúčastnil deportace Metoděje do vězení, a jeho
                  nelidské chování při tom je živými barvami vylíčeno v listě
                  Jana VIII., poslaném před zářím 873. „K oplakání
                  tvé zloby mohl by stačit, jak se domníváme jen proud slz.
                  Neboť kterého, ať nedíme biskupa, ale kterého světského
                  muže, ano kterého tyrana krutost nepřevýšila tvá opovážlivost,
                  nebo nepřekonala tvá zvířecká sveřepost? Bratra a arcibiskupa
                  našeho Metoděje jsi trestal v žaláři a týral
                  jej delší dobu pod širým nebem za hrozné zimy a velkých
                  dešťů, a vzdálils jej od správy církve jemu svěřené,
                  a dospěls až k takovému šílenství, že když
                  jsi jej vlekl na poradu biskupů, byl bys jej udeřil koňským
                  bičem, kdyby ti v tom od jiných nebylo zabráněno...“
                  Stejně ostrého odsouzení se dostalo od téhož papeže
                  frizinskému biskupu Hannonovi (Annoni) pro nekanonický a krutý
                  postup proti Metoději a jeho nespravedlivé vězení.
                  – Místo, kde Metoděj byl vězněn dva a půl roku, je
                  novějšími studiemi bezpečně zjištěno: byl to klášter Ellwangen
                  ve Švábsku, jehož členem byl kdysi Ermanrich (srov. Grivec,
                  Metodova ječa – Ellwangen, Zgodovinski časopis, Ljubljana
                  1956-57, 282-4; Grivec se opírá jmenovitě o studii
                  Viktora Durra, Ermenrich von Ellwangen, Ellwanger Jahrbuch 16,
                  1956, 3-15). Ostatní literaturu viz u Vavřínka (Staroslov.
                  životy o. c. 43). |  |  
          | Josef Vašica
            (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966.
 • Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 148, 162-163.
 •
            Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů.
            Jota, Brno 1994, s. 32, 40.
 •
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |