MM - legendy - Život Konstantina 17. kap.

MORAVIA MAGNA

ŽIVOT SV. KONSTANTINA-CYRILA

XVII

   [Pokračování ...].
   Když se o něm dověděl římský papež, poslal pro něj.¹ A když dospěl do Říma, vyšel mu vstříc sám apostolik Hadrián se všemi měšťany nesoucími svíce, neboť se dověděli, že přináší ostatky sv. Klimenta, mučedníka a papeže římského. A Bůh jal se tehdy činit zázraky: člověk ochrnulý byl tu uzdraven a mnozí jiní se zbavili rozličných neduhů, rovněž i zajatci těch, kteří je zajali, po vzývání památky sv. Klimenta.
   Papež přijal slovanské knihy, posvětil je a položil v chrámu svaté Marie, který slove Fatné.² Pěli pak s nimi liturgii. A potom nařídil papež dvěma biskupům, Formosovi a Gauderichovi, aby vysvětili slovanské učedníky. A když je vysvětili, tu zpívali liturgii slovanským jazykem v chrámu svatého apoštola Petra a druhý den zpívali v chrámu svaté Petronily³ a třetí den zpívali v chrámu svatého Ondřeje; a nato zas u velikého učitele národů, apoštola Pavla, v chrámu v noci zpívali svatou liturgii slovansky nad svatým hrobem, přičemž měli ku pomoci biskupa Arsenia, jednoho ze sedmi biskupů, a bibliotékáře Anastasia.⁴ Filozof se svými učedníky nepřestával za to vzdávat Bohu náležité díky.
   Římané pak neustávali k němu chodit⁵ a dotazovat se ho na všechno a dostávalo se jim dvojího i trojího výkladu. Též jeden Žid přicházel a disputoval s ním, a jednou mu řekl: „Podle počtu let Kristus, o němž praví proroci, že se narodí z panny, ještě nepřišel“. Ale filozof mu spočítal všechna léta od Adama po pokoleních a ukázal mu přesně, že již přišel a kolik je to let od té doby do nynějška, a po tomto poučení ho propustil.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XVII).

Poznámky:

1 –	...Když se o něm dověděl římský papež: Za pobytu v Benátkách došlo Cyrilovi pozvání do Říma od papeže Mikuláše I., který patrně již dříve dostal nějaké zprávy o působení byzantské mise na Moravě buď od Kocela, nebo ze strany německých protivníků nebo od samých soluňských bratří prostřednictvím řeckých mnichů v Benátkách (srov. Grivec, Fontes 208, p. 1). Papež Mikuláš I. však zemřel 13. listopadu 867 a v Římě je uvítal jeho nástupce Hadrián II., který byl intronizován 14. prosince 867. Toto důležité datum (konec roku 867) je zároveň východiskem pro určení doby příchodu slovanských bratří na Moravu, buď na jaře 863, nebo podle J. Cibulky (v přednášce posud neuveřejněné) 864. Lze předpokládat, že dobu svého působení na Moravě volili nejspíš podle Písma (Zj 11, 3-4). Jako nejpravděpodobnější doba jejich příchodu na Moravu se pak jeví podzim roku 863 (viz „Granum“ k roku 886), pokud z Moravy odešli někdy v jarních měsících roku 867. K samotnému přijetí Konstantina a Metoděje v Římě ale bezpečně došlo až v lednu následujícího roku, tj. 868 (viz „Granum“ k roku 891). Srovnej ŽM, kap. VI (pozn. PŠ). Obě slovanské legendy užívají o papežích epiteta „apostolik“ (z latinského „apostolicus“), a tím zdůrazňují jejich apoštolský původ. O významu tohoto titulu srov. Grivec, AAV 17, 1941, 194-195; Fontes o. c. 262 (index analyticus).
2 –	...v chrámu svaté Marie, který slove Fatné: Je to bazilika Santa Maria Maggiore, řecky zvaná Fatné, latinsky „ad Praesepe“ (u jesliček), nebo také podle stavitele Basilica Liberiana. V tomto chrámu S. Maria Maggiore byla stará byzantská ikona P. Marie. Při tomto chrámu byl řecký klášter sv. Praxedy, kde se asi ubytovali Cyr. a Met. za svého římského pobytu. Ke stručné zprávě o svěcení slovanských učedníků podal velmi cenný komentář M. Tadin ve své studii: Les ordinations des premiers disciples slaves (o. c. 609-619). Vlastnímu svěcení předcházela aprobace slovanských knih: byla sloužena mše, za níž knihy byly položeny na oltář. Podle těchto římských předpisů (ordines romani) nižší svěcení, k nimž patřil tehdy i subdiakonát, mohla se konat kdykoli, ale přednost se dávala čtveru sudých dnů. ŽK uvádí jménem dva světitele: biskupa Formosa z Porto, pozdějšího papeže (891-896), který byl v listopadu 866 poslán jako papežský legát do Bulharska a měl tedy jistou znalost slovanských poměrů, a Gaudericha, biskupa z Velletri, šiřitele kultu sv. Klimenta, jehož ostatky přinesl Cyril do Říma. Tento Gauderich nebyl za prvních měsíců pontifikátu Hadriánova v Římě a byl teprve po mnohých intervencích papežových propuštěn ze zajetí, do něhož upadl za nepokojů po smrti Mikuláše I., a vrátil se do Říma patrně až o velikonocích. Jinak Grivec (Fontes 208, p. 4), který předpokládá, že Gauderich se již zúčastnil slavnostního uvítání soluňských bratří. Podle Tadina jde o dvojí svěcení, nižší v kvatembrové dny březnové (10. 3. 868), jehož officiantem byl Formosus, a svěcení vyšší na jáhna a kněze v kvatembrové dny letní (9., 11. a 12. června), jež vykonal Gauderich. Je to ostatně naznačeno autorem ŽK tím, že klade jeho jméno za jméno Formosovo.
3 –	...sv. Petronilly: Sv. Petronilla byla ve středověku pokládána za dceru sv. ap. Petra. Kostely sv. Petronilly a sv. Ondřeje byly rotundy na jižní straně baziliky svatopetrské. Srov. J. Cibulka, Římské kostely, v nichž se na začátku roku 868 konala liturgie slovanská (Sborník prací filosof. fakulty brněnské university 1964, F 8). Sv. Ondřej je patronem Řeků a je také zobrazen na náhrobním obraze sv. Cyrila spolu se sv. Klimentem (srov. J. Wilpert, Malby v dřevní basilice sv. Klimenta 1906, 24, 39). N. K. Nikoľskij ve své studii o literárních památkách připisovaných Kirilu Filosofu (Izvestja o. c. 414) upozorňuje, že patrony Soluně byli sv. Ondřej a Pavel, a domnívá se, že tento patronát Ondřeje a Pavla byl vzat v úvahu při sestavení ceremoniálu pro svěcení žáků Cyrila a Metoda.
4 –	...biskupa Arsenia ...a bibliotekáře Anastasia: Arsenius, biskup z Orte, jeden ze sedmi biskupů-kardinálů suburbikálních, v roce 865 byl papežským legátem v říši franské a měl velký vliv na papežském dvoře. Jeho syn z manželství před přijetím kněžství, Eleutherius, unesl vnučku papeže Hadriána II. již zasnoubenou, a když nechtěla svolit ke sňatku s ním, zavraždil ji i s její matkou (7. března 868). Arsenius brzy nato uprchl z Říma do Beneventu k císaři Ludvíkovi, aby vyprosil milost pro svého syna, ale byl od císařských vojáků zabit. – Anastasius, papežský bibliotekář, byl synovec Arseniův a od mládí ve službách kurie jako vynikající diplomat a znatel řeckého jazyka a byzantské církve. Za papeže Benedikta III. byl zvolen protipapežem, ale po svém zřeknutí byl přijat na milost. Jako člen papežské delegace na sněmu v Cařihradě roku 869 napsal velletrijskému biskupu Gauderichovi památný list, v němž velebí svatost a pokoru sv. Cyrila a líčí jeho účast při nalezení ostatků sv. Klimenta v Chersonu, jakož i vysokou literární hodnotu spisů jím o tom sepsaných. Srov. Pastrnek, Dějiny 20-30, 246-249; Grivec, Fontes 64-67; Vavřínek, Staroslov. životy Konst. a Met. 41. Anastasius jistě prokázal velmi platné služby oběma bratřím v kurii při prosazování slovanské bohoslužby. Po aféře s Eleutheriem asi v polovici roku roku 868 i on byl nucen utéci z Říma, byl exkomunikován, ale příštího roku zas mu byla vrácena jeho dřívější hodnost v kurii. Srov. Grivec, Fontes 51, 209 p. 14.
5 –	...Římané neustávali k němu chodit...: Bydlil pravděpodobně v klášteře sv. Praxedy, poblíž chrámu S. Maria Maggiore, kde bylo náboženské středisko Řeků v Římě, a tam míval hovory z teologie a filosofie, v nichž podle svědectví Anastasia bibliotekáře doporučoval mezi jiným studium spisů sv. Dionýsia Areopagity. Srov. Grivec, Fontes 52, 210.

Josef Vašica (1966).

Citace:
Zjevení Janovo
Dva svědkové k výstraze světu
(3) A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat
budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní.
(4) To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny,
které stojí před Pánem země.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. ČBS, Praha 1994.

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 138.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah