|  
 
 
   ŽIVOT
      SV. KONSTANTINA-CYRILA 
        
          | III |  
          | 
               [Pokračování ...].V sedmi letech dítě vidělo sen a vyprávělo
            jej otci a matce a pravilo: „Náčelník shromáždil všechny
            dívky našeho města a řekl mi: Vyber si z nich, kterou
            chceš za ženu a pomocnici, věkem ti rovnou. Já jsem se na všechny
            podíval a prohlédl si je a uviděl jsem jednu krásnější
            než všecky ostatní, její tvář se skvěla a byla ozdobena
            hojně zlatými šperky a perlami a všelikou nádherou.
            Jméno její bylo Sofia, to jest
            Moudrost: Tu jsem si vyvolil“.1 
            Rodiče vyslechli tato jeho slova a pravili mu: „Synu,
            zachovej zákon svého otce a nezmítej naučení své matky,
            neboť přikázání zákona je svítilnou a světlem. Řekni
            Moudrosti: buď mi sestrou a opatrnost si učiň přítelkyní.
            Neboť Moudrost září nad slunce, a přivedeš-li si ji, aby
            byla tvou chotí, zbavíš se skrze ni mnohého zla“.2
 Když jej dali na studia do škol, prospíval v naukách
            nad ostatní žáky velmi bystrou pamětí, takže budil podiv všech.
            Bylo zvykem, že se synové zámožných rodin bavívali
            lovem. Jednoho dne vyšel si Konstantin s nimi do polí a vzal
            s sebou svého krahujce. Sotva jej vypustil, strhl se Božím
            řízením vítr, uchvátil a odnesl jej. Hoch z toho
            upadl v tesknost a žal a dva dni nejedl. Neboť
            milosrdný Bůh nechtěl, aby si navykl světským věcem, a tak
            jej snadno ulovil svou láskou, jako kdysi Plakida ulovil na honu
            jelenem, tak jeho krahujcem.3 
            Hoch rozvažoval u sebe marnost tohoto života, kál se a volal:
            „Takový je tedy tento život, že místo radosti množí se žal?
            Odedneška dám se jinou cestou, lepší než tato, a nepromarním
            svých dnů ve shonu toho života“.
 I oddal se studiu, sedával doma a učil
            se nazpaměť knihám svatého Řehoře Bohoslovce.4 
            Na stěně si učinil znamení kříže a napsal tento chvalozpěv:
            „Ó Řehoři, člověče tělem, ale duší anděle! Ačkoli
            byls člověk tělem, zdál ses být andělem. Neboť tvá ústa
            jako jeden ze Serafů oslavují Boha a všecek svět osvěcují
            naukou pravé víry. Proto přijmi i mne, jenž se tím kořím
            s láskou a vírou, a buď mi učitelem a světitelem“.
            Tak se mu zasliboval.
 Ale ačkoli vnikl do mnohých jeho řečí a velikého
            vědění, nemohl přec porozumět hlubším místům, a upadl
            proto do těžkého zármutku. Byl pak tam nějaký cizinec obeznalý
            v gramatice. K němu tedy zašel, vrhl se mu k nohám
            a cele mu oddán prosil ho: „Buď tak dobrý a nauč mě
            umění gramatickému“. Ale on zakopal svou hřivnu a odbyl
            jej: „Nenamáhej se, chlapče, neb jsem se pevně zařekl, že co
            živ nikoho tomu učit nebudu“. Hoch však se mu opět klaněl a se
            slzami volal: „Vezmi si všecek můj podíl na otcovském domu,
            který mi patří, a nauč mě tomu“. Ale on ho nechtěl
            vyslyšet. I vrátil se domů a setrvával
            na modlitbách, aby dosáhl, po čem toužilo jeho srdce. A Bůh
            učinil vbrzku po vůli těm, kteří se ho bojí.5 
            Neboť o jeho kráse a moudrosti a pilném studiu, jež
            bylo v něm hluboce zakořeněno, slyšel císařský správce,
            takzvaný logothet, a ten poslal pro něho, aby se učil s císařem.6 
            Když to hoch uslyšel, s radostí se vydal na cestu, a na
            cestě poklekl a modlil se takto: „Bože otců
            našich a Pane milosrdenství, jenž jsi vše stvořil slovem a moudrostí
            svou, člověka jsi učinil, aby vládl všem věcem tebou stvořeným,
            dej mi moudrost přebývající v blízkosti tvých trůnů,
            abych porozuměl, co se tobě líbí, a byl jsem spasen. Jsemť
            služebník tvůj a syn tvé služebnice“. A k tomu
            odříkal ostatek modlitby Šalomounovy,7
            načež vstal a řekl: „Amen“.
 [Pokračování ...].
 Život
 sv. 
            Konstantina-Cyrila (kap. III). 
 Poznámky: |  
          | 
              
                | 1  – | ...V
            sedmi letech dítě vidělo sen: V tomto legendárním snu se obráží
            jistá skutečnost z byzantského života: když se měl ženit
            dědic trůnu, byly přivedeny do Cařihradu nejkrásnější dívky
            z říše, aby si vyvolil některou z nich. Dvorník (Les
            légendes19-22) viděl v tomto snu ohlas těchto dvorních „soutěží
            krásy“, kdežto Grivec (AAV XVII 53, 200-202; Fontes 171,
            240-242) shledává v líčení mystického sňatku
            Konstantinova s Moudrostí-Sofií spíše vlivy starozákonní
            knihy Moudrosti a spisů sv. Řehoře
            Naziánského. Chce se tím obrazně zdůraznit jeho láska k filosofii
            a mladický slib panické čistoty. Srov. též Vavřínek (Staroslov.
            životy 56-57). |  
                | 2 – | Př
                  6, 20; 6, 23; 7, 4; Mdr 7, 29; 8, 2.9; 10, 9. |  
                | 3 – | ...Ulovil
                  Plakida: Sv. Plakidas, jiným jménem Eustachios, římský
                  vojín, jenž podle legendy byl obrácen na křesťanství
                  zjevením jelena s křížkem mezi parohy; byl umučen za
                  Trajana a mnoho uctíván v Byzanci 9. století. |  
                | 4 – | ...Svatého
                  Řehoře Bohoslovce: Je to sv. Řehoř Nazianský, učitel církevní
                  (zemřel v letech 383-390), vynikající teolog a zároveň
                  skvělý rétor a básník. Modlitba „Ó Řehoři, člověče
                  tělem“ byla původně složena Konstantinem řecky ve verších
                  (srov. N. Trubtzkoj, Ein altkirchenslavisches Gedicht,
                  ZSPh 11, 1934, 52-54). Podobná řecká encomia ke cti
                  sv. Řehoře Naz. byla v 9. století častěji skládána;
                  třináct jeho řečí bylo slovanštiny přeloženo snad již
                  v době cyrilometodějské. Podle svědectví římského
                  bibliotekáře Anastasia znal Konstantin-Cyril zpaměti též
                  spisy sv. Dionysia Areopagity (srov. Pastrnek, Dějiny 246). |  
                | 5 – | Ž
                  144, 19. |  
                | 6 – | ...Císařský
                  správce, takzvaný logothet: Jméno tohoto logotheta, tj. jakéhos
                  zahraničního ministra říše, legendista neuvádí, ne snad
                  z nevědomosti jako spíše zásadně v tomto druhu
                  skladeb, jež pomíjely, nebo přímo potlačovaly vlastní jména.
                  Byl jím Theoktist, oblíbenec císařovny Theodory, která vládla
                  místo nezletilého císaře Michala III. až do roku
                  856, kdy byla násilím donucena od svého bratra Bardy
                  vstoupit do kláštera. Michal se narodil roku 836 (srov. Fr. Grivec,
                  Vprašanja o Konstantinu i Metodu, Slovo, Zagreb 1962,
                  sv. 11-12, s. 138; Fontes 173 p. 10), bylo mu
                  tudíž 6 až 7 let, když Konstantin přišel do Cařihradu.
                  Dosud se udával nesprávně rok jeho narození 839, takže
                  zpráva legendy, že se Konstantin učil s císařem, se
                  vykládal jen tak, že měli nejspíš společné učitele.
                  Zjištění správného data narození Michalova potvrzuje
                  hodnověrnost autora legendy. Michal panoval do roku 867, kdy
                  byl zavražděn svým nástupcem Basilem I., zakladatelem
                  dynastie makedonské. |  
                | 7 – | Mdr
                  9, 1.4n.10; Ž 115, 6. |  |  
          | Josef Vašica (1966). Život sv. Konstantina-Cyrila (869):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
 Život sv. Metoděje (886):kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
 
 Literatura:• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
            LD, Praha 1966.
 •
            
            Lubomír E. Havlík:
            Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
 •
            
            Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
            NLN, Praha 1998.
 •
            
            Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem.
            Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
            konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed.
            Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský,
            AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |