IX

   [Pokračování ...]
   Poté vsedl na loď a dal se na cestu do Chazarska přes Azovské jezero a Kaspijskou bránu kavkazských hor.¹ Chazaři poslali mu v ústrety muže úskočného a vynalézavého, který se s ním dal do hovoru a pravil mu: „Proč vy máte takový zlozvyk a ustanovujete místo jednoho císaře jiného, z jiného rodu? My to však děláme podle rodu“. Filozof mu pravil: „Vždyť i Bůh místo Saula, který mu nečinil nic vhod, vyvolil Davida, jemu vyhovujícího, a jeho rod“. On řekl dále: „Nuže, jak to, že vy držíváte knihy v rukách a z nich říkáte všechna podobenství? My ne tak, ale jako bychom spolkli všechnu moudrost, vynášíme ji z prsou a nechlubíme se písmem jako vy“. Filozof mu řekl: „Na to ti odpovídám: potkáš-li nahého a on ti řekne: mám množství oděvů a zlata, uvěříš mu, když ho vidíš nahého?“ I řekl: „Nikoli“. Filozof na to: „Tak i já ti pravím. Jestliže jsi spolkl všecku moudrost, tak nám vylož, kolik rodů je do Mojžíše a kolik let panoval každý tento rod?“ Ale on nemohl na to odpovědět a zmlkl.²
   Když tam došel a chystal se zasednout k obědu u chagana, tázali se ho: „Jaká je tvá hodnost, abychom tě posadili na patřičné čestné místo?“ On řekl: „Děda jsem měl velikého a velmi slavného, stával blízko císaře, ale svévolně odvrhl slávu mu danou a byl vyhnán. Odešel do cizí země a zchudl, a tam mě zplodil. Já tedy hledám někdejší hodnost dědovu a jiné se mi nepovedlo získat. Jsem totiž vnuk Adamův“. Oni odpověděli: „Mluvíš důstojně a správně, hosti“. A od té chvíle počali mu prokazovat víc úcty.³
   Chagan se chopil číše a pravil: „Pijme ve jméno jediného Boha, který stvořil všechno tvorstvo“. Filozof se také chopil číše a pravil: „Piju ve jméno jediného Boha a jeho Slova, jímž stvořil všechno tvorstvo a jímž nebesa jsou utvrzena, i oživujícího Ducha, jímž všecka síla jejich trvá“.⁴ Chagan mu odvětil: „Říkáme všechno stejně, jen v tom se různíme: vy oslavujete Trojici, my však Boha jediného podle Písma“. Filozof řekl: „Písmo hlásá Slovo i Ducha. Prokazuje-li někdo úctu, ale tvého slova a ducha v úctě nemá, jiný však má v úctě všechny tři, který z obou je uctivější?“ On řekl: „Který má v úctě všechny tři“. Filozof mu na to odvětil: „Proto i my činíme víc, že to osvědčujeme skutky a posloucháme proroky. Neboť Izaiáš řekl: Slyš mě, Jákobe Izraeli, jehož já volám, já jsem prvý a já jsem na věky, nyní mne poslal Pán a Duch jeho“.⁵
   Židé pak, kteří stáli okolo něho, pravili mu: „Nuže pověz, jak může ženská osoba vměstnat do svých útrob Boha, na nějž nemůže ani popatřit, neřku-li jej porodit?“ Filozof ukázal prstem na chagana a jeho prvního rádce a řekl: „Řekne-li kdo, že první rádce nemůže chagana pohostit, a řekne-li dále: poslední otrok jeho může chagana i pohostit, i čest mu prokázat, jak ho mám nazvat, povězte mi, pomateným, či rozumným?“ Odpověděli mu: „Ó velmi pomateným“. Filozof jim pravil: „Co je z celého viditelného tvorstva nejvznešenější?“ Odpověděli mu: „Člověk, neboť je stvořen podle obrazu Božího“. Opět pravil jim filozof: „Nejsou tedy pitomí ti, kteří praví, že se Bůh nemůže vměstnat do člověka? A on se přece vměstnal i v keř i v oblak i v bouři a dým, když se zjevil Mojžíšovi a Jobovi. Jak by byl mohl léčit někoho jiného než toho, kdo byl nemocen? Propadlo-li tedy lidské pokolení zkáze, od koho jiného by se mu mohlo dostat obnovy, ne-li od samého tvůrce? Odpovězte mi: Cožpak lékař, chce-li přiložit náplast nemocným, přiloží ji na strom či na kámen? A dokáže tím člověka vyléčit? A proč Mojžíš vztáhl ruce a Duchem svatým řekl ve své modlitbě: V hromobití kamenném a hlasu polnice již se nám nezjevuj, Hospodine milosrdný, ale odejmi hříchy naše a usídli se v našem nitru? Neboť tak praví Akvilas“.⁶ Tak se rozešli od oběda a určili den, kdy si o tom všem pohovoří.
   [Pokračování ...]

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. IX).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.