XI

   [Pokračování ...].
   Když se shromáždili na druhý den, pravili mu: „Vylož nám, vzácný muži, podobenstvími a rozumem,¹ která víra je ze všech nejlepší“. I odpověděl jim filozof: „U jednoho krále byli dva manželé ve veliké cti a neobyčejné lásce. Když však zhřešili, zahnal je a vypověděl ze země. Žili pak tam po mnoho let a zplodili dítky v chudobě. Dítky ty se scházely a radily se ve spolek, jakým způsobem by opět nabyly dřívějšího postavení. Ten radil tak, druhý onak a jiný opět jinak. Která tedy rada má obstát? Zdaž ne ta nejlepší?“ Oni řekli: „Co tím chceš říci? Vždyť každý pokládá svou radu za lepší než cizí. Židé pokládají svou za lepší než jinou, rovněž tak Saracéni a jiní jinou. Pověz, kterou z nich máme uznat za lepší?“ Filozof řekl: „Zlato a stříbro se zkouší ohněm, lež od pravdy však člověk odlišuje rozumem. Povězte mi: Z čeho povstal první pád? Zdaž ne ze spatření sladkého ovoce a ze zatoužení po božství?“ Oni řekli: „Tak jest“. Filozof pokračoval: „Dejme tomu, že někdo bude mít potíže z toho, že se najedl medu nebo že se napil studené vody. Tu přijde lékař a řekne mu: Jen se najez mnoho medu, a vyzdravíš. A tomu, kdo pil vodu, řekne: Napij se studené vody a postav se nahý na mráz, a vyzdravíš. Druhý lékař však takto nemluví, ale nařídí opačný lék: aby místo medu pil něco hořkého a postil se, a místo studeného užil něco teplého na zahřátí. Který z těch dvou léčí rozumněji?“ Odpověděli všichni: „Ten který nařizuje opačné léky, neboť hořkostí třeba umrtvovat slastnou rozkoš tohoto života a pýchu pokorou a léčit opak opakem. Vždyť i my říkáme, že strom, který vytvoří napřed trn, později přinese sladké ovoce“. Filozof opět odpověděl: „Dobře jste to řekli, neboť zákon Kristův představuje příkrost Božího života, potom však ve věčných příbytcích přináší ovoce stonásobné“.
   Jeden z nich, jakýs rádce znající dobře všechnu zlobu saracénskou, otázal se filozofa: „Pověz mi, hosti, proč vy se nedržíte Mohameda? Vždyť on Krista v svých knihách velmi pochválil. Řekl o něm, že se narodil z panny, sestry Mojžíšovy, a že byl veliký prorok, který mrtvé křísil a všeliké neduhy velkou mocí uzdravoval“.² Filozof mu odpověděl: „Ať nás rozsoudí chagan. Pověz: Je-li Mohamed prorok, jak uvěříme Danielovi? Neboť on řekl: Do Krista všechno zjevení a proroctví přestane.³ On se však objevil až po Kristu. Jak tedy může být prorokem? Nazveme-li ho prorokem, pak zavrhneme Daniele“. Tu řekli mnozí z nich: „Co mluvil Daniel, mluvil duchem Božím. O Mohamedovi víme všichni, že je lhář a zhoubce spásy všech, který vyblil své největší žvásty na zlobu a necudnosti“.
   Prvý rádce z nich řekl přátelům Saracénům: „Tento host srazil s Boží pomocí všechnu pýchu židovskou na zem a vaši jako nečistou přehodil na onen břeh řeky“. Pravil též ke všemu lidu: „Jako dal Bůh křesťanskému císaři moc nad všemi národy a svrchovanou moudrost, tak mu dal i víru a bez ní nemůže nikdo být živ životem věčným. Bohu buď sláva na věky“. A všichni řekli: „Amen“. Filozof pak pravil se slzami ke všem: „Bratři a otcové a přátelé a dítky, toť Bůh dal všechen rozum i vhodnou odpověď. Je-li tu ještě někdo, kdo tomu odporuje, ať vystoupí a v hádce buď zvítězí, nebo podlehne, a kdo s tí souhlasí, ať se dá pokřtít ve jménu svaté Trojice. Nebude-li kdo chtít, já jsem prost tohoto hříchu, ale on uzří v den soudný, až zasedne »starý dnů« jako Bůh, aby soudil všechny národy“.⁴ Oni odpověděli: „My nejsme sami proti sobě,⁵ ale pomalu, kdo může, tak poroučíme, ať se dá, kdo chce, od tohoto dne dobrovolně pokřtít. A kdo z vás se klaní na západ nebo koná modlitbu po židovsku nebo se drží víry saracénské, bude od nás ihned potrestán smrtí“.
   A tak se rozešli s radostí. Bylo pak jich pokřtěno z lidu ke dvěma stům, když se zřekli pohanských ohavností a nezákonných sňatků. A chagan napsal císaři takovýto list: „Poslals nám, pane, muže který nám vysvětlil, že křesťanská víra je učením i skutky svatá. Přesvědčili jsme se, že je to víra pravá, a nařídili jsme, aby se dali dobrovolně pokřtít, a doufáme, že i my k tomu dospějeme. My všichni jsme spojenci a přáteli tvého císařství a ochotni k tvé službě, kamkoli požádáš“. Chagan vyprovázel filozofa a jal se mu nabízet mnohé dary, ale on jich nepřijal, ale řekl: „Dej mi řecké zajatce, kolik jich zde máš. To mi je milejší než všecky dary“. Posbírali jich do dvou set a dali jemu. I vydal se s radostí na svou cestu.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XI).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.