| 
               [Pokračování ...].(447) V  čase, kdy Rostislav, král Moravanů, 
            slavil vítězství seslané Božím řízením Moravské zemi, z vyslanců císaře Romájů Konstantin Filosof odevzdal 
            již svou duši Bohu, když předtím vstoupil do kláštera a přijal jméno Kyril a zavázal svého bratra 
            pokračovat v započatém díle.1 
             Apostolik Hadrián Druhý, když oba vyslanci císaře Romájů a patriarchy potvrdili, že 
            Moravské země příslušejí pod jeho supremaci, schválil používání domácího jazyka a písma
            (448)  v liturgii na Moravě i všechny knihy napsané tímto jazykem 
            a písmem a z žáků obou bratrů dal vysvětit tři kněze a dva jáhny a též poskytl Metodějovi 
            kněžské svěcení.2  
             Vše to byly důvody, aby apostolik s přihlédnutím též k žádosti Kocela, syna Pribinova 
            a knížete v Blatensku, vyslal Metoděje jako
             apoštolského legáta do slovanských zemí. Dal mu list určený Rostislavovi, 
            Svatoplukovi i Kocelovi, v němž dal Metodějovi pravomoc nad všemi duchovními v království Moravanů 
            i na panství Kocelově a schválil používání slovanského jazyka v liturgii.3
 Vítězství Moravanů zastihlo Metoděje již na cestě ke králi Rostislavovi na Moravu. 
            Zastavil se na hradě Kocelově, kde zvěděl o válce na Moravě i o uzavření míru. Nyní, když 
            Rostislav, král Moravanů, řízením Boží prozřetelnosti a na přímluvy svaté Bohorodičky Pany Marie, 
            ochránkyně Moravy, a patrona této země sv. Petra, klíčníka království nebeského, uzavřel mír, když osvědčil 
            nezávislost svou a království Moravanů, když je v očích světa pozvedl na nejmocnější v oblastech 
            ležících při středním toku Dunaje a ze všech slovanských zemí,
            neoslyšel již zástupce sv. Petra na Apoštolském Stolci starou Rostislavovu žádost o vlastního biskupa 
            Moravanů, k níž se v zájmu svého panonského knížectví připojil i kníže Kocel. A tak apostolik 
            vysvětil Metoděje na
             arcibiskupa starobylé a nyní obnovené metropole sv. Andronika 
            a svaté panonské církevní provincie. Tvořily ji hlavně země království Moravanů. A tam pod záštitu 
            krále Rostislava a knížete Svatopluka vyslal apostolik arcibiskupa a svého legáta Metoděje. Osloven 
            byl v listu též Kocel, na jehož panství měl Metoděj taktéž působit.4
 [Pokračování ...].
 Lubomír E. Havlík
            (2001). 
 Poznámky:  | 
        
          | Petr Šimík (2005). 1. část: Rostislav
            ustanoven vévodou Moravanů.2. část: Rostislav se opevnil tou nejpevnější
            hradbou a nazývá se králem.
 3. část: List do Byzance se žádostí o
            biskupa učitele. Příchod věrozvěstů na Moravu.
 4. část: Ludvík Němec s přislíbenou
            pomocí Bulharů hodlá Rostislava pokořit.
 5. část: Rostislav se ubránil. Konstantin
            a Metoděj odcházejí se svými učedníky do Říma.
 6. část: Metoděj vysvěcen na arcibiskupa se vrací na Moravu jako papežský legát pro všechny země
            slovanské.
 7. část: Svatopluk zradil Rostislava a
            vydal ho Frankům. Moravský král byl oslepen a uzavřen v klášteře.
 
 Literatura:• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako
            reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 68, 268.
 •
            Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
            Vyšehrad, Praha 1969.
 •
            Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů.
            Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
            1999-2001. MNK, Brno 2001,
            s. 441-450.
 |