|  
 
 
   LEGENDA O
      ŽIVOTĚ ROSTISLAVA,KRÁLE MORAVANŮ, KTERÝ SE SVOU VÍROU A UTRPENÍM
 STAL SE SVÝM NÁRODEM SVATÝM
 
        
          | jak ji dle záznamů
            starých letopisů a legend sestavil a sepsal Lubomír E. Havlík
            (7/7) |  
          | [Pokračování ...]. (448)  Mezitím závistivý nepřítel všeho dobra 
            nesložil ruce v klín a vymýšlel nové úklady šiřitelům pokoje a víry. Karloman, nezapoměv, že mu 
            Rostislav před léty odepřel pomoc, při jednání o mír na Moravě získal na svou stranu knížete Svatopluka 
            pod slibem, že bude vládnout království na místě svého strýce, kterému prý k trůnu dopomohl jeho otec Ludvík, 
            i když nárok na něj vznášel i otec Svatoplukův. Karlomanem připravované spiknutí nitranského knížete 
            nezůstalo tajno velkému králi Moravanů. Měl na paměti prospěch Moravského království a díla započatého 
            s Boží pomocí a rozhodl, že pro tak velkou vinu se Svatopluk sám odsoudil. Pozván ke slavení Velké 
            noci, která připadala na 26. den měsíce března roku 870 od narození Páně, měl být Svatopluk na hradě 
            Rostislavově, podle soudu knížat a velmožů, při hostině zardoušen (aby nebyla prolita krev rodu).1
 To  nezůstalo Svatoplukovi utajeno a ten pod záminkou lovu se sokoly unikl 
            nástraze ke své družině. Když král Rostislav viděl, že je vše prozrazeno, jal se
            (449)  Svatopluka se svými muži stíhat. Upadl však nešťastně do léčky, 
            nastražené Svatoplukem a byl zajat. A tu – jak se dočítáme – Svatopluk, synovec vládce a krále, 
            který se stal dobrotivým zakladatelem a vůdcem všeho křesťanského náboženství, vlastního strýce přepadl 
            a z trůnu svrhl a jedem se ho pokusil připravit o život. A ten, ačkoliv vypil smrtonosný 
            nápoj, přece chráněn milostí Boží, neutrpěl žádné škody.2
 A tu  nový vládce Moravského království rozhodl předat Rostislava markrabímu 
            Karlomanovi. Nebohý svržený král byl potom v řetězech a vojáky, kteří ho střežili, vláčen do města 
            Řezna, kde v okovech trpěl až do listopadu. Proti veškerému Božímu zákonu a světskému právu byl 
            vystaven svévolnému soudu bavorských velmožů, kteří požadovali jeho smrt. Křesťanský král východních Franků 
            Ludvík však přikázal neméně křesťanského krále Rostislava
             oslepit a uzavřít v klášteře. Ve kterém klášteře byl vězněn 
            a zda tam Rostislav jako mnich po nějakou dobu ještě žil, a nebo zda se vrátil na Moravu a tam 
            nastoupil cestu všeho těla, o tom není povědomí.3
 Tak skončil běh svého života na této zemi kdysi mocný král Moravanů, který odpíral 
            cizímu zlu a svůj život zasvětil šíření křesťanství domácím jazykem a písmem, který bránil a uhájil 
            samostatnost svého Moravského království proti všem jeho nepřátelům, který usiloval zabezpečit je v rámci 
            universa Christiana Romana, ať šlo o svazek s východní Římskou říší, řeckým Impériem Rómajů nebo 
            zejména s Apoštolským Stolcem sv. Petra a povznesl království Moravanů tak, že jeho
             knižní vzdělanost se stala nepomíjitelným dědictvím a základním vkladem 
            vzdělanosti slovanských národů.4
 Zloba a nenávist pomíjí, dobro a láska zůstávají věčně před soudem a mocí spravedlnosti 
            Stvořitele všehomíra, která trvá po věky věků. Přes jejich propast a nepravosti světských vlád nepomine 
            ve jménech knížat a lidí hluboká úcta toho, který si ve své víře v Ježíše Krista, krále nebes 
            a Země, dobrými skutky, obětmi pro svou zemi a její lid a svým utrpením mučedníka vykoupil 
            milosrdnou spásu věčného blaženství v říši nebeské a slavnou paměť v zemi Moravské 
            a v krajích slovanských.
            (450)
 |  
          |  | Na království naše, Pane, milosti svou pohlédni
 a nedej našeho cizím
 a nás nevydej v plen
 národům pohanským.
 Pro Krista, Pána našeho,
 který kraluje s Otcem
 a se svatým Duchem.5
 Slavný náš králi Rostislave,
 korunou mučedníka stal ses svatým,
 pros za nás u Pána.
 Gospodi, pomiluj ny!
 |  |  
          | Lubomír E. Havlík
            (2001). 
 Poznámky: |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |