| 
               [Pokračování ...].(444)  Zatím Rostislav, král Moravanů, těšící 
            se milosti Boží všemohoucí, která mu svěřila vládu v zemi Moravské a chráněné před útoky nepřátel 
            a ověnčené vítězstvím, rozhodl se požádat toho, jenž byl nástupcem sv. Petra, to jest nejvyšší duchovní 
            hlavu všeho křesťanského světa, papeže Mikuláše v Římě, aby byl příznivcem jeho záměrů a neodepřel 
            svou pomoc v bohulibém konání, aby totiž pro upevnění křesťanské víry a řádu práva, ustanovil podobně 
            jako národu Chorvatů, též pro království Moravanů vlastního biskupa a s nim vyslal i učitele 
            znalé slovanského jazyka srozumitelného Moravanům. Té chvíle zůstala však Rostislavova žádost v Římě
            oslyšena.1
 A tehdy Rostislav, král moravský, podnícen Božím vnuknutím, po radě s knížaty 
            a s velmoži svého království, poslal některé z nich k císaři Římské říše na východě, čili 
            do Impéria Rómajů, k basileovi Michaelovi tohoto jména Třetímu, světské hlavě všech křesťanů na východě. 
            V Konstantinopoli žádali vyslanci Moravanů vznešeného císaře, aby do jejich království vyslal vhodného 
            biskupa a učitele, kteří by šířili mezi prostým lidem křesťanství
             slovanským jazykem a v celé zemi zavedli světské a církevní 
            právní řády podle římského vzoru a zákonů císařovi říše.2
 Císař, maje bohulibý úmysl zavést a rozšířit u Bulharů víru v našeho 
            Spasitele, Ježíše Krista, veden Boží prozřetelností, u vědomí toho, že království Moravanů sousedí 
            s říší Bulharů
            (445)  a mohlo by být císaři prospěšné, neoslyšel žádost krále 
            Rostislava a taktéž Fotios, patriarcha církve Konstantinopolské. Ke dvoru krále Rostislava vyslali 
            Konstantina Filosofa a jeho bratra opata Metoděje, kdysi císařova archonta (Michala) v jednom ze 
            slovanských knížectví jeho říše. Ve svém listu vladaři Moravy vyslovil císař chválu jeho úmyslu šířit víru 
            v Krista, Pána našeho, domácím jazykem a písmem, podobně jako je tomu u mnoha národů jiných. 
            Vytrvá-li Rostislav ve svém Bohu milém úsilí, získá
             vyšší důstojenství a budoucím pokolením zanechá světlou památku 
            podobně jako císař Konstantin Veliký.3
 V měsíci červnu léta 863 od narození Páně vkročili vyslanci císaře do Moravské země, která 
            byla pro ně hodna podivu, neboť byla zemí širou a utěšenou a oplývající bohatstvím plodů. Její 
            obyvatelé vynikali krásou postavy, budili úctu vážností mravů, muži byli statečnými a znamenitými bojovníky, 
            způsobilými k dvorské službě a k pěstování svých zájmů.
             Avšak jak čteme dále v moravských legendách, byli též jako kůň a mezek a sevřeni 
            jako uzdou porušovali Boží zákon, poskvrněni zlými skutky a křivými přísahami a mezi sebou se rvali 
            jako divocí psi.4 Čekal tedy na oba bratry obtížný úkol utišit planoucí vášně 
            a zasít semeno Božího míru a zákona. Když vyslanci dospěli s četným doprovodem až k Moravě,
            byli před hlavním hradem a městem království, králem, knížaty, velmoži a veškerým lidem uvítáni 
            s úctou a velikou radostí a předali v paláci králi Rostislavovi císařův list a císařský 
            symbol rozmnožitele křesťanské víry, tj.
             Kříž o dvou ramenech.5
 [Pokračování ...].
 Lubomír E. Havlík
            (2001). 
 Poznámky: |