|    [Pokračování
            ...]14. Proto jaké věru chvály
            vzdávám oběma vám, kteří jste tolik pracovali pro Krista ve východních
            a západních a severních krajích? Nehledali jste věci časné
            a pomíjející, ale věci věčné a nekonečné.  Vzali jste mužně
            
            kříž Páně na rameno, a tím jste zemi hříchem zpustlou vyčistili
            a   r o z o r a l i  
            a oseli duchovním semenem,1
 a církvi jste přinesli čisté obilí,
            každodenní vyučování, kterým slynete, svatí, jako hvězdy v celém světě, z něhož jste vypudili ďábelské rouhání a všeliké
            kacířství. Byli jste zajisté velikými sloupy Kristovy církve,
            nebeskými lidmi a pozemskými anděly, a osvojili jste si v těle
            život netělesný. Opravdu, blažený život, který vás nosil a prsy, které vás odkojily (L 11, 27), mnohoplodný
            klas, jímž jste nakrmili
            hladovějící národy a žíznivé jste napojili živným nápojem,
            všem jste hojně poskytovali  neubývající
            potravu.2 
 Kdo tedy bude
            moci vylíčit důstojnou vaši chválu? Celý okrsek zemský jste 
            prošli svými stopami, všechen svět jste osvítili.  Blahoslavený
            
            jazyk váš, kterým jste rozsévali duchovní řeči ke spáse nesčíslného
            národa.3 Přijali jste od Boha dar jím vdechnutý a zapudili jste jím
            odevšad temnotu nevědomosti. Všem jste dávali sebe za vzor. Ze
            rtů nechávali jste prýštit duchovní sladkost.  Byli jste
             
             bořiteli
            všeho  
             pohanství, protivníky kacířů, vymítači běsů.4 
 Byli světlem
            zatemnělých, učiteli mladičkých, zaplavujíce je duchovní
            rozkoší. Hladovějícím jste byli pokrmem, žíznivým nevysychajícím
            pramenem, nahým jste poskytovali hojný oděv. Byli jste pomocníky
            osiřelých, hostiteli pocestných, navštěvovateli nemocných, těšiteli
            zarmoucených, obránci napadených, podporovateli vdov a sirotků,
            dárci světla slepým, velikou kotvou pro ty, kteří se zmítali
            na moři života, hradbou a příkrovem těch, kdo se k vám utíkali.
            
            Byli jste odpůrci Židů, vyznavači svaté trojice, vykonavateli
            božské prozřetelnosti, služebníky božské velebnosti, zdrojem
            slova Božího, nepohnutými sloupy Kristovy církve, pečetí
            spravedlnosti,   š t í t e m   v í r y ,  
            p ř i l b i c í
              s p á s y ,5 klasem veleplodným, révou
            medem tekoucí. Strdí byla vaše slova, jimiž jste potěšili všecek
            svět a jež jste nechávali vytékat jako drahocennou perlu. Byli
            jste poklady Páně, stánky božské prozřetelnosti, vyvolenými nádobami
            Ducha svatého (Sk 9, 15), které rozšířily jméno Kristovo po celé zemi.
            Slávu kříže jste nesli na sobě, opovrhli jste věcmi časnými
            a oblíbili si věčné.
 Bez ustání, svatí a opravdoví pastýři, proste snažně
            za vyvolené stádo své, zahánějte strasti a vysvobozujte je z běd
            a nebezpečenství. Osvěťte nám oči srdce a rozum posilňte,
            abychom šli, jak náleží,  v šlépějích vašich.6 Vezměte na
            sebe naše nemoci a poskytněte sílu shůry, abychom byli důstojně
            živi v Kristu a tak se stali dědici vaší práce a hlasateli
            pravé víry, kterou jste nám odkázali, abychom všichni
            jednohlasně oslavovali třikrát svaté božství Otce a Syna
            i Ducha svatého, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
 Chvalořeč o svatém
            Cyrilu a Metoději (3. část).Překlad Josef Vašica (1966).
 
 Poznámky: | 
        
          | 
              
                | 1  – | V překladu z roku 1982, s.
            66 tato věta již zní jinak.
            Pro svůj
            překlad si Z. Hauptová a V. Bechyňová zvolily jinou
            verzi rukopisu (edice P. A. Lavrova v Materialech 1930 s přihlédnutím k tzv. záhřebskému rukopisu z roku
            1469) než J. Vašica: „Vzali jste mužně na ramena kříž Páně
            a tím jste potřeli a zničili zemi
            hříchem zpustošenou, zaseli duchovní sémě a přinesli církvi čisté obilí
            ...“. Zůstala jen křesťanská symbolika setby a žně,
            aby křesťanská
            symbolika orby mohla zůstat vyhrazena Kosmovu mytickému pohanovi
            Přemyslovi (Kosmas I, 5).
            Srovnej ale ŽM VII a Kosmas
            (I, 22).
 |  
                | 2 – | Duchovní potravou všech křesťanů
            je slovo Boží. Slova jsou symboly – jejich obsah se používáním
                  
            nevyčerpává (K. Honzková 2001). |  
                | 3 – | Viz stať o
            staroslověnštině. |  
                | 4 – | Zatímco Konstantin s Metodějem
            byli „bořiteli“ pohanství, Kosmas po 240 letech jeho základy
            (postavené na  římských bozích) pro Slovany české znovu
            „připomněl“. |  
                | 5 – | Pavlův list Efezským (Ef 6,
            10-17) Výzbroj proti zlému
 (10) A tak bratři, svou sílu hledejte u Pána,
            v jeho veliké moci.
 (11) Oblecte plnou Boží zbroj, abyste
            mohli odolat ďáblovým svodům.
 (12) Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům,
            ale proti mocnostem, silám a všemu,
 co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
 (13) Proto vezměte na sebe plnou
             Boží
            zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor,
 všechno
            překonat a obstát.
 (14) Stůjte tedy »opásáni kolem beder
            pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
 (15)  obuti k pohotové službě evangeliu
            pokoje«
 (16) a vždycky se  štítem víry, jímž
            jste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
 (17) Přijměte také »přilbu spasení«
            a »meč Ducha, jímž je slovo Boží«.
 |  
                | 6 – | „... abychom šli v šlépějích
            vašich“ – srovnej výše pozn. 5 „obutí
            potřebné k šíření evangelia“ a střevíce, které dává uschovat Kosmův Přemysl, aby jeho
            potomci věděli, odkud vzešli (Kosmas I, 7). |  |