POZNÁMKA
Cesta se uskutečnila v dubnu a květnu 2015. Celkové náklady na osobu byly asi 65000 Kč . V tom je letenka, doprava, ubytování, jídlo, pití, vstupy a místní průvodci. V částce nejsou poplatky za fotografování a odměna řidiči.
ETIOPIE - cesta do minulosti
Etiopie je federativní republika. Jedno z největších samosprávných území země se nachází na jihozápadě země u hranic s Jižním Súdánem a Keňou. Území se jmenuje oficiálně „Jižní národy, národnosti a lidé“.
Takovou koncentraci polodivokých kmenů na světě již nikde nenajdete.
Cesta
Cesta sem z hlavního města trvá několik dnů. Nebyla to žádná nuda. Krátká zastávka u jezera Ziway byla zážitek. Byli jsme obklopeni ptáky Marabu. Pomalu a důstojně nás obcházeli a hrdě ignorovali. Hned za nimi byli pelikáni a drobní brodiví ptáci. Okolní stromy byly plné Marabu a spolu s nimi tu odpočívali i mořští orli. Dohromady podivná společnost.
Kus dál, u jezera Shala nás nejprve překvapila hejna plameňáku, důstojně kráčejících v mělkých pobřežních vodách a opravdu jen kousek od nich propadlina s horkými prameny, syčícími fumaroly a horkou párou. Domorodci tu perou, vykonávají očistu a chodí sem i vařit v horké páře. Dobytek sem chodí pít. Voda vůbec je pro život tady to základní. Silnice i prašné cesty jsou po celý den plné dětí, žen a trakařů a povozů s velkými kanystry na vodu. Procesí obvykle míří k nejbližšímu potůčku nebo alespoň velké louži. Lidé plní kanystry a dobytek hned vedle nich napájí své žaludky kapalinou barvy bílé kávy.
Na mytí, praní a vaření mají domorodci málokdy něco jiného.
Pokud je někde pumpa s čistou vodou, je voda sice zadarmo, ale na příděl.
Dál na jih, stále na jih. Navštívili jsme i největší rybí trh u jezera Awasa. Dost smutný pohled. Na dně mnoha rybářských loděk bylo vždy jen pár ryb, tak malých, že naši rybáři by se styděli si je ponechat. Žít se ale musí a pokud se najde kupec, je každá ryba dobrá.
Jezera hrají v životě místních lidí velkou roli. Na jezeře Chamo jsme potkali plavidlo z doby pro nás dávno minulé. Z balzy svázaný vor se jen tak tak držel nad vodou. Několikrát za rok se prý rybáři stanou obětí útoku zde žijících krokodýlů. Drželi jsme se pěkně zpátky z jejich dosahu. Navíc se nám přišla představit i rodina hrochů. A pak zase honem na břeh, dále na jihu nás přeci čekají polodivoké kmeny.
Pryč jsou asfaltové silnice, pryč jsou města. Ve vesnicích z dřevěných a slaměných chýší nám mávají polonahé děti. Čím více jedeme na jih ubývá i oblečení dospělých obyvatel a to bez ohledu na to, zda se jedná o muže nebo o ženy. Velmi často je však jejich oděv nahrazen puškou nebo samopalem. Není do tak dlouho, kdy jednotlivé kmeny spolu aktivně bojovali o právo pást svá stáda nebo zakládat svá políčka na kmenově sporné půdě. I dnes ve 21. století se tak třikrát do roka ozve na odlehlých kmenových územích střelba.
DORSE a TSEMAI
V horách poblíž silnice číslo 9 žije kmen Dorse. Je jich celkem již jen asi 7000 v několika vesnicích rozesetých po kopcích. Jejich obživou je pěstování plodin a pastevectví. Tím se ostatně živí všechny kmeny na jihozápadě. Příslušníci tohoto kmene jsou ještě oblečení. Obývají jednoduché chýše se slaměnou střechou. Uprostřed chýše je ohniště a kromě rodiny obývají prostor spolu s nimi i hospodářská zvířata. Poprvé žasneme nad tím, co je všechno možné udělat z jediné rostliny. Ze stromu podobného banánovníku naškrábou mouku, upečou placku, vyrobí pálenku a použijí část stromu na stavbu chýše.
Z chýše voní káva. Etiopie je prý pravlast kávy.
Tajně nám nabídnou kůže pardála. Je to samozřejmě zakázané, ale když to nikdo nevidí… Na dvorku splétá stará žena z bavlny nit. Vrtí vřetenem jako naše prababičky.
Ve vesnici Weyto se kolem nás shlukli mladé dívky v krásných barevných sukních, typických pro kmen Tsemai. Stále jsme ještě v relativní civilizaci. Obyvatelé jsou ještě oblečení, snad i proto, že tu je asfaltová silnice a to je zárukou poměrně dobré dostupnosti pro obchodníky s látkami a oblečením.
ERBORE a HAMAR
Dále pokračujeme po prašné cestě. Silnice by bylo opravdu odvážné slovo. Okolo nás je na jedné straně vyschlá křovinatá buš a na druhé straně obrovská zelená plocha mokřadu. Míjíme polonahé hlídače kravských stád rozptýlených v křovinách. Kdybychom jim chtěli nějak ublížit, jsou hlídači vybavení nezbytným kopím. Pohybujeme se po území kmene Erbore. V nejbližší vesnici staví ženy nový dům. Když zastavíme, automaticky přijdou a staví se spořádaně do řad, abychom si je mohli vyfotit. Jako všude však požadují za fotografování peníze. Nelze odolat, jsou opravdu krásně vyšperkované a polonahé. Pokračujeme po krátké zastávce dál, ale né dlouho. Auto zapadlo do bahna a ani nešlo pokračovat dále kvůli velkým závalům cesty. Čeká nás mnohahodinová cesta zpátky. Nocleh nacházíme v místní střediskové obci Turmi.
To už jsme na území kmene Hamar. Úplně jiní lidé, jiný způsob oblékání a zcela zvláštní úprava hlavy. Vlasy si hamarské ženy mažou směsí tuku a hlíny. Poté si splétají nejrůznější účesy. Muži chodí často vyzbrojeni samopaly a puškami ze všech zemí. Na trhu nám jen oči přecházejí. Kde zůstalo 21. století, kde je alespoň ten nejmenší pokrok a světová pomoc. Oni ale asi žádnou nečekají a nepožadují. Jednou výjimkou je opět „Jsi bílý, tak nám dej peníze“. Klasická hammarská vesnice je rozptýlena v křovinatém porostu. Je tvořena rozptýlenou výstavbou chýší s oploceným pozemkem pro dobytek. Ve dne se obyvatelstvo vesnice scvrkne na ženy a malé děti. Všichni dobře vědí, jak se chovat k turistům. Bez peněz k nám nelez.
DASSANESCH
Několik hodin jízdy dále k hranici teče řeka Omo. S čínskou pomocí zde staví silnici. Za řekou Omo žije kmen Dassanech. Již přeprava přes řeku ve vydlabaných kmenech je dobrodružství a návštěva vesnice na protějším břehu také. Již od řeky se chopili našich rukou děti a nepustili se až do vesnice. Za klasickou kruhovou ohradou z trnových větví se skrývala vesnice s mnoha nízkými chýšemi. Ve většině chýší nebylo vůbec nic. Muži ve vsi téměř nebyli, někde pásli. Ženy s dětmi byly skutečně parádnice. Alespoň částečný pokrok zasáhl vesnici. Kousek od vesnice byl postaven domek se sociálním zařízením. Vzhledem k tomu, po čem jsme chodili ve vsi, si nejsem jistý, zda se tato vymoženost ve velkém používá. Kousek dál byla budova školy s nezbytnou etiopskou vlajkou.
Městečko Jinka je východiskem pro návštěvu dalších kmenů. Benna, Karo a Mursi. Příslušníku kmene Karo je již jen asi 500 a patří mezi nejmenší etnika v kraji, přesto jsou na sebe hrdí a vyčleňují se z ostatních kmenů.
MURSI a KONSO
Jedním z nejvýraznějších kmenů v povodí řeky Omo jsou Mursiové. Děti i dospělí se často malují bílou hlinkou.
Ženy nosí v proříznutém dolním rtu hliněné destičky. Aby to bylo možné, musí dívkám vyrazit již v 15 letech věku dolní přední zuby. Co by ženská neudělala pro krásu. Muži jsou okrášlení kalašnikovy a ve spojení s malováním již na dálku vzbuzují dojem opravdových válečníků. Příslušníci kmene Mursí chodí velmi často úplně nazí. Byli divocí a neměli zábrany. Osahávali nás na břiše, obdivovali naše velká lýtka a sahali nám na hlavu. Celkově však byli přátelští, ukazovali na části našeho těla a přitom se hlasitě smáli.
Na cestě do trochu větší civilizace jsme navštívili ještě vesnici kmene Konzo. Rozprostřena na kuželovitém kopci byla celá výstavba realizovaná v soustředných kruzích oddělených od sebe vysokými valy. Po okolních kamenitých kopcích jsou rozeseta schodovitá políčka, která jsou dokonce památkou chráněnou UNESCO. Kmen Konso se řídí již pokročilou společenskou strukturou. Mají například obecní domy (rozuměj velké chýše) kde všichni členové z příslušného kruhu, ženy nevyjímaje, řeší problémy, které mají. V některých dvorcích lze vidět i dřevěné pohřební sochy Waga u hrobů „hrdinů“. To jsou ti, kteří zabili divokou šelmu nebo provedli hrdinský čin. Tento zvyk však pomalu mizí. Nejsou divoká zvířata na zabití a nejsou již ani potenciální nepřátelé.
UČENÉ ŘEČI
VENI, VIDI, VICI je staré úsloví. I my jsme přišli, viděli a zvítězili. Pokud se odjez v tichosti dá považovat za vítězství. Spíše nad námi zvítězili všechny ty „jižní národy“. Nechali se navštívit, nechali se vidět a zvítězili tím, že nás nechali vrátit zase tam, kde o tom, co jsme viděli můžeme v klidu přemýšlet. A že je o čem přemýšlet, na to můžete vzít jed.
Ahoj,
už jsem Ti řekl, že když se ty Tvoje fotografie krapet odbarví, tak jsou docela slušný?
S dovolením jsem jich pár takto poničil.
Jirka
P.S.
Kam se chystáš příště? A kam Tvoje vydařená dcerka?
Čau vůdče, vůdkyně a pse, ta fotka se Ti fakt povedla, je vidět, že když se něčemu věnuješ, tak to přináší výsledky.
Mám asi 90 GB různých fotek z cest, možná, že by ses na ně měl podívat a něco s nimi udělat. Taky máme již hotové filmy z Etiopie, prý nejsou špatné.
Mladá s mladým jednou za 14 dní do Kyrgystánu, někam okolo Isyk-Kulu.
Já jedu za 14 dní s Janou na Kraví horu na Jižní Moravu na vinný víkend, uvidíme, je to pokus.
Za další měsíc jedem na houby na prodloužený víkend na Broumovsko.
Dnes měníme jedno okno co jsem musel vytrhnout z rámu jak bylo zarezlý.
Zeptej se prosím někde okolo jestli prodává neředěný med, dnes jsem otevřel poslední svoji láhev a sestřenici se letos neurodilo.
Tak jsem Ti na sebe všechno napráskal a tak je to správné, tak to má být.
p3k
Ahoj, vytočil jsem slabých 30kg a skorem všechno už rozdal. Kilovku máš u mě, ale musíš si pro ni přijet.
Se včelínem se strašně párám. Všude jsou trámy, částečně ohoblované coulové podlahovky a provrtané velké placáky na kterých bude ve třech metrech na sloupech stát, jak jsem to viděl u starých sýpek cestou na Monte Rosu.
Jsem ale línej jak vandrák a ještě si musíme do 14.září odskočit na nějaký Tajuplný ostrov kus nad Římem.
Jirka
P.S.
Tonda už chudák čuchá k té modré hortenzii ze zápraží zespoda.
Odpočívá na voňavém chvojí s jedním ožužlaným Květíno škrpálem u čumáku kousek od základů včelína.
Nad hlavou jsem mu postavil malý čorten. Vzal to chudák hopem.
Tím "Zeptej se prosím někde okolo jestli prodává neředěný med" jsem opravdu myslel někoho okolo.
Nebylo to zamířené na Tvůj med.
Na všem je třeba si najít tu dobrou stránku.
Než si pořídíš nového mamuta, máš (máte) možnost u nás setrvat delší dobu než těch oblíbených 20 mint aniž by Tě (Vás) někdo tahal za šos domů.
šťasnou cestu
p3k
V našem údolí se na mě všichni sesypali, zda neprodávám.
S ostatními včelaři se sejdu vždy až na novoroční výroční schůzi u řízku s pivkem a při léčení.
Snůška nebyla v okolí zase tak špatná a na blešáku v Tuháni vždy alespoň jeden kolega prodává a řekl bych, že určitě neředí.
O cenách nemám ani ánung. Nejbližší blešák je teď v neděli ale my jsme zasejc v Praze.
Dvojčata volají.
Jirka
Další cesty autorovy.