ETIOPIE - staré křesťanství

Historie Etiopie je jednou z nejstarších v Africe. Právě tady můžete vidět v muzeu nejstaršího předka Homo sapiens, 2 miliony let starou Lucy. Etiopie je druhým státním útvarem (první byla Armenie)na světě, kde bylo křesťanství zavedeno za krále Ezana jako oficiální víra a to již ve 4 století.

KLÁŠTERY

Když Mojžíš dostal od boha desatero přikázání vytesaných do kamene na hoře Sinaj při své cestě z Egypta do „země zaslíbené“, dal je do truhly. A to je právě archa úmluvy. Podle legendy byl první etiopský vládce Menelik I potomkem izraelského krále Šalamouna a královny ze Sáby a přivezl sem jednu z nejposvátnějších náboženských památek, archu úmluvy. Po část své pohnuté historie byla archa úmluvy ukryta v klášteře na jednom z ostrovů na jezeře Tana. A tam míříme i my. Chrámy jsou plné výjevů z bible. Celý prostor je rozdělen na tři soustředné kruhy. Úplně uprostřed je prostor, kde je uložena archa úmluvy a nikdo kromě strážce ji nikdy neuvidí. Ten nejpravější originál je v chrámu v Axumu, ale každý chrám tu má svoji a od strážce se můžete dozvědět, že ten originál hlídá právě on. Věřící jsou při mši ve vnějším kruhu a kněz obchází v tom prostředním. Kdybyste náhodou slyšeli z venku nějaké hlasy a mumlání, jedná se patrně o žáky blízké náboženské školy. Dokola odříkávají svaté texty v jazyce gééz, kterému nerozumí ani oni ani věřící. Ale tak se to po staletí dělá a proto je to správné. Kresby v klášteře jsou pravda trochu naivistické, ale ke každému je obsáhlý výklad. U nás by asi zobrazení pany Marie kojící na oslu při útěku do Egypta jen těžko do nějakého kostela prošlo. Ale tady, vždyť je to lidské. Při zpáteční cestě míjíme rybáře v loďce z papyru. Lidé tu den co den dokazují pravdivost teorie Thora Heyerdala v praxi.

TO MĚL BÝT HIT

Výlet k vodopádům na Modrém Nilu, který pramení právě v jezeru Tana měl být opravdovým odpočinkem. Více než odpočinkem byl zážitkem. Nejprve jsme projeli rozsáhlým úložištěm odpadků a po prašné cestě pokračovali k vodopádům. 30 kilometrů za 2 hodiny. Byla neděle a to je čas svateb. Kdo nevidí neuvěří. Auta a miniautobusy přeplněné rozjařenými svatebčany a mezi tím divoce kličkující kluci na motorkách. Ve vesničkách na všechno dohlíželi muži zahalení do jednoduchých hadrů, ale vyzbrojení puškami nebo samopaly. K vodopádům je to pěkná procházka okolo políček katu. Ten jako halucinogenní droga je sice oficiálně zakázán, ale nikomu to evidentně nevadí. A kromě toho je to významný vývozní artikl, zejména do Džibuti a Jemenu. Měli jsme štěstí. Blízká elektrárna měla zrovna poruchu a tak vodopády byly na svém místě. Pokud je elektrárna v činnosti, tak tu teče stěží tolik vody jako ve sprše.

KRÁLOVSKÉ MĚSTO

Gondar byl hlavním městem Etiopie po téměř 300 let již od 17. století. Král Fasiledes tu postavil velký palác a postupně jeho synové, vnuci a další potomci rozšiřovali své sídlo o další paláce. Jeden z potomků poprvé stanovil práva zvířat. Slepice se nesměly nosit za pařáty hlavou dolů a osli se nesměli přetěžovat. Jiný potomek zdaňoval jen ty bohaté. V chrámu, který je poblíž, nás sledovaly desítky očí.

Cesta krajinou do dalšího významného střediska křesťanství, Lalibely, byla občas projížďkou minulými stoletími. Po obou stranách cesty se střídaly primitivní domky z větví oplácaných hlínou s jednoduchými chýšemi se slaměnou střechou. Na polích orali zemědělci pomocí zahnutého klacku a ženy okopávali dřevěnou tyčí. Široko dále však byla horská krajina obdělaná a čekala na svůj příděl vláhy. S tím naprosto kontrastovala města s velkými kampusy univerzit, odvážnou architekturou a tržišti.

LALIBELA

Přestože je Lalibela na seznamu památek UNESCO, stále není spojena s civilizací odpovídající silnicí. Provizorní byla dokončena v roce 1998 a slouží dodnes. Číňané sice staví novou, ale skřípe to a dře to. Při cestě po stávající silnici na nás útočí vedro a všudypřítomný prach. Až jsme u cíle.

Psal se rok 1530 a Ahmad Gran, imám Zejly, táhl s vojskem proti zemi Etiopů, posledních nevěřících v severní Africe. Bylo je třeba příkladně potrestat za to, že nepřijali víru Prorokovu. Chrabrý muslimský vůdce dávno zapomněl, že sám Prorok Muhammad si vážil snášenlivosti etiopských králů ve věcech víry natolik, že pod jejich ochranu poslal své vlastní příbuzné. Imám tedy táhl zemí Etiopů s mečem v ruce a ostatní imámové také pospíchali, aby zasadili poslední ránu křesťanské říši, která se už bránila z posledních sil. Jednou dorazili islámští bojovníci k potoku, o němž jim průvodce řekl, že se jmenuje Jordán. Imám se ušklíbl nad tou náhodou. "Posvátná řeka," pronesl posměšně," ale průvodce, kterého se jeho slova nijak nedotkla, vážně řekl: "Ano, je to posvátné místo. Stojí tu chrámy, jimž není rovno na celém světě."Imám přikývl. Když není tak není. V téhle zatvrzelé zemi už viděl ledacos a byl přesvědčen, že už ho nic nemůže překvapit... (tohle je citace z nějakého článku)

Postupně objevil Imám 11 chrámů a když vstoupil dovnitř, němě obdivoval tu krásu vytvořenou pro pro něj nepřijatelného boha. Sloupy, oblouky, okna, sochy a reliéfy, vše vytesáno do skály včetně budovy samé. Žádná stavby na povrchu, vše podivně zahloubené do vytesané jámy. Původně chtěl všechno zničit a tak rozkázal, že chrámy zapálí. Když však jedna s přihlížejících sama se vrhla do plamenů, rozmyslel si to a nechal chrámy stát. Lalibela je dnes zeměpisný název města. Původ místa však pochází od krále Lalibely z dynastie Zagve. , který tu vládl na konci 12. století. Prý po návratu ze svaté země, někdy okolo roku 1200 našeho letopočtu, chtěl sám sobě postavit svaté město. V horském svahu nechal vytesat hluboké příkopy až uprostřed zůstal stát vždy velký kvádr. V kvádru vysekal prostory pro věřící a chrám byl hotov. Každý z chrámu je tak dutým monolitem v hluboké jámě. Jednotlivé chrámy jsou propojeny opět příkopy nebo podzemními chodbami. Z jednoho chrámu lze přejít do jiného zcela nepozorovaně. Najdeme tu i koryto potoka se jménem Jordán. Když svaté město, tak se vším. Chrám archanděla Gabriela, Chrám Panny Marie, Chrám Golgoty a další. Největší je Chrám spasitele světa. Každá z jeho stěn měří více než 30 metrů. Chrám je obklopen 72 pilíři. Chrámy mají obvykle tři vchody, pro muže, pro ženy a pro kněze. V jednom z chrámů jsou i symbolické hroby biblických osob Abrahama, Izáka a Jákoba. V jednom z chrámu nad městem se podle pověsti zjevil královi sám Kristus a pod jedním ze sloupů je zde zapsáno tajemství ohledně Archy úmluvy. Kdyby se tajemství odhalilo, byl by konec světa. I další chrámy skrývají svá tajemství. Je zde Lalibelův kříž, prsten a hůl, symbolická hrobka Ježíše, Adamova hrobka. Prostě historie tu na návštěvníka útočí ze všech stran a po celou dobu návštěvy. Zcela osamocen a nepropojen žádnou chodbou s ostatními je Chrám Svatého Jiří. Není vidět, dokud nestojíte přímo u něj. Je opět jakoby ponořen do vyhloubené jámy hluboké 12 metrů. Jeho půdorys je rovnoramenný kříž. Na jeho zdech jsou vysekána různá okna. Nebylo třeba řešit žádné okenní překlady, rámy a římsy. Okna jsou čtvercová, oválná a ve tvaru různých křížů. I tady jsme obklopení symboly historie. Celá řada stavebních prvků symbolizuje příběh o Noemově arše. Blízko potoka Jordán je skupina chrámů, která prý bývala nejprve sídlem královské rodiny a teprve později byla přetvořena na chrámy, Chrám Svateho Emanuela, Chrám Svatého Merkuria a Chrám otce Lebana. Některé chrámy jsou postaveny ve dvou úrovních symbolizujících ráj nahoře a peklo dole. Patronem Etiopie je Svatý Jiří. Jeho obrazy jsou snad ve všech chrámech a kostelích v zemi. Rovněž i zde. Pravidlem i tady je, že v přísně střeženém prostoru je uschována kopie Archy úmluvy s Mojžíšovými deskami, tzv. tabot. Dodnes slouží chrámy v Lalibele věřícím a jsou hojně navštěvovány poutníky. Mše trvají několik hodin a nesmí se při nich sedět. Ostatně ani není kde. Věřící jsou vybaveni tradiční poutní hůlkou o níž se mohou během bohoslužby opírat. Při pohledu na městečko Lalibela nejsou chrámy vlastně vůbec vidět. Jedná se o téměř fádní pohled na zástavbu typických kruhových domů ze dřeva a hlíny, roztroušených po přilehlých svazích. Z toho vyčnívají moderní zděné budovy hotelů. Městečko z turistů žije a to se již asi nezmění. Velkou mírou tomu přispívá i nedaleké letiště s pravidelnými spoji do hlavního města, do Aksumu a Gondaru.

A TO JE KONEC

Obyvatelé Etiopie jsou přátelští a hrdí lidé. Chudoba se střídá s bohatstvím. V těch kontrastech si každý hledá tu svou cestu. My jsme měli později doma o čem přemýšlet. Etiopie je pravlast kávy. Udělějte si tedy kávu a dejte si k tomu třeba inžaru, tu Etiopané jedí i 3x denně.