Turecká rapsodie, aneb na skok do Byzance.
„fin de siecle“ – jak tenhle veledůležitý orientační bod v čase nazývají žabožrouti O bytu císařského poselství v Konstantinopoli, pojmenované po tom císaři Konstantinovi, hlavním fabulátorovi, vydavateli a cenzorovi zákona Nového v osobě jedné, tom co nechal po tom velkém koncilu seškrtat nepohodlná evangelia a na nějaký čas se mu ještě povedlo zakonzervoval pod novou falangou s křížem Ježíšovým myšlenku velké říše Římské. Ale to vše s čím se Vám tu chceme svěřit, se událo až onoho krásně tesatelného letopočtu.27.12.2000 Římané by stručně tesali MM, značku jakou mají i ty věhlasné čokoládové bonbóny.
03:05 Modrý mercedes ProfiTaxi nás hledá u kolejí Jarov. 03:30 Kytka opepří první kafe na Ruzyňském letišti 10:00 Vláčíme náš jediný kufr posledních 200 metrů k "otelu Metro" neboť letištnímu autobusu je ulička starého Istanbulu příliš úzká. 13:00 Welcome Drink 14:00 Římský sloup s kovovými obručemi vezený přes kořeny z Apollonova templu až z Romy Constantinem I. (330 A.D.) Kdysi nesl dřevěnou Athenu z Troy, která by dnes blahoskloně shlížela na profesionální krmičky holubů. Modrá mešita naboso a po řádném umytí nohou v davu věřících bočním vchodem. Za ušetřený peníz jdeme usmlouvat vodní dýmku šíšu. Po zakouření v krámku dostává Tomáš od prodavače přídavkem dva paklíky tabáku, notnou zásobu dřevěného uhlí a rezervní hliněný troubel. Cestou do hotelu se Tomáš může přerazit aby šíšu vyzkoušel. K večeři si dopřáváme dvě stočené chlebové placky plněné nakrájenou cibulí a pálivou paprikou. Zapíjíme něčím připomínajícím kumis. Vše za půl dolaru. Božský bílý kysaný nápoj vyzkouší odvážně první Kytka. Ke stejnému pojízdnému vozíku se pak vracíme každý večer po setmění. Na kumis chodíme později zadarmo. Včera skončil Ramadán. Dnes začíná svátek sladkostí. Muslimové si cpou teřichy tureckým medem s pistáciovými ořechy, medovými preclíky a nevím čím ještě. 1. chanel TV v ruštině a pouze v modré barvě.28.12.2000
V 8:50 nás zkouší Kytka probudit a rozesmát historkou jak reklamovala zašpérované dveře koupelny. Opravář je přišel natřikrát opravit vždy když usínala. Po marném úsilí údržbáře přestala splachovat toaleta, zřejmě to měla být jen záminka k dalším návštěvám. Přednáška na téma rozmach muslimské říše v novém miléniu křesťanského kalendáře u švédského stolu přeplněného brambory na loupačku. Podivná ale lahodná směs silné turecké kávy a čaje. Dva druhy oliv s balkánským sýrem. Pěšmo skrze Egyptský, tři sta let starý bazar plný vůní a zmatení jazyků k lodím u Galatského mostu. „Já, váš věrný služebník, chápu, že je vaším záměrem postavit most z Galaty do Stambulu …“ Leonardo da Vinci (z dopisu pro tureckého sultána Bajezida II. z roku 1502) přes Zlatý roh. O tuto zakázku soupeřil se svým rivalem Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni zvoucím. 13. května 1506 dorazil do Cařihradu i Michelangelo Buonarroti. Odoláme lákavé nabídce celodenního výletu do Bosporu za 20 melounů i specielní slevě pro naši velkou rodinu za 15 mil. My volíme public transport za 4x půl melounu do Asie. Starý trajekt s prkennou podlahou zalévanou asfaltem a všudypřítomným číšníkem s velkým tácem skleněných váziček s čajem, zvaných kičik. Parníky bloudící sem a tam po Bosporu. Přistáváme omylem mimo naši mapu jako jediní Evropané. Prodavači ryb přímo ze škunerů. Nádraží z doby Orient Expresu. Filigránské řezby na pavlačích, balkónech a trámoví nesoucí krovy chátrajících osmanských domů zčernalé větry Bosporskými. K zamyšlení stojí proč podobné slané větry na jižní polokouli na břehu úžiny Magallaense dřevo vybělují.29.12.2000
Na nábřeží kolem rybího tržiště a majáku do Sultánových zahrad. Mešita Hagia Sophia je monumentální, momentálně mrtvá mešita s byzanskými prvky, mnohokráte přestavovaná. Zvenku připomínající načervenalý Černobyl nebo špejchar se čtyřmi minarety, o sedmset let starší než Notre-Dame. Nahoru po schodech k mistrovské mozaice Krista s Novým zákonem v ruce levé - ikona zvaná Pantokrator nebo také Deesis, nahuštěná symboly. Na půlkruhový výklenek u svých nohou, „mihráb“ Mohamedány zvaný, neomylně ukazující směr modlitebním kobercům k Mekce, blahosklonně z apsidy shlíží Panenka Maria. Náboženská tolerance je jen vápnem přetřená insignie toho, kdo právě na pár set let prohrál. Zvyklost to musulmanská, jako ta dávno dříve křesťanská, nutící zakrývat, ale jen po dobu postní v kostelích obrazy oltářní aby se farníci mohli při modlitbě soustředit na vlastní kontemplaci nevyrušováni žádnými vizuálními vjemy rušivými. Nerozptylujíce čiv svých rozjívených. Vítěz alespoň neurážel kamenné nosy nebo rovnou celé hlavy jako dole u faraónů v říši Egyptské. Lustry sestavené z lampiček z tlustého žlutozeleného skla se lesknou na mokré kamenné dlažbě. A stejně by se leskly i na fuskama vyleštěných růžových kamenech doma v Nedvajzu v naší bani. Na těch co za patnáct let inspirují Terku k vytvoření růžové ještěrky v její garsonce. Otvor pro palec v Plačícím sloupu pokrytým měděným plechem, kolem kterého musíte otočit zápěstí a nechat si splnit tajné přání zvlhne-li. Bronzové dveře datované až z Hellenistické éry přivezené z templu v Tarsu. A ještě starší krádež. Dříky sloupů v pravé lodi chrámové byly zasejc přivezeny z Artemidina chrámu z Efesu, z jednoho ze sedmi divů světa. Čorka vedle čorky. Tehdy se smělo říkalo jen válečné kořisti u bezvěrců. „Překonal jsem Tě, Šalamoune!“ Císař Justinián Dojem závratné rozlohy tohoto svatostánku vzniká díky působivému byzantskému půdorysu – centrální „naos“ soustředí veškerý vnitřní prostor chrámu do jediné čtvercové místnosti namísto toho, aby jej rozdělil mezi čtyři ramena kříže, jak je tomu zvykem v pozdějších katedrálách. Ze středu kopule vybíhají žebra promítající sluneční paprsky a táhnou se až ke kruhové arkádě se čtyřiceti klenutými okny. Blyštící se zlaté kopuli se často přezdívá „nebeská“ a nesou ji čtyři mohutné pilíře, které jsou samy podepřeny řadou půlkruhových kleneb a tympanolů. Tyto podpěry jsou naopak neseny další vrstvou menších půlkruhovitých kleneb a arkád, čímž vzniká dojem jakési arkády architektonických útvarů rozprostírající se od nebes až k zemi. Mnohem přímější cestou klesají od nebe k zemi kabely zavěšené přímo v kopuli držící záplavu lesknoucích se lustrů, zdánlivě tak až nad hlavami věřících. Křesťanské symboly v těsném sousedství symbolů islámských a jejich styl stojí v přímém protikladu. Zatímco křesťanská tradice upřednostňuje doslovná vyobrazení Boha a svatých, islám se soustředí na kaligrafii a geometrické vzory, jejichž prostřednictvím vyjadřuje krásu božského vesmíru.30.12.2000
Kytka utíká na modlitby do nejbližší mešity zlákána neodolatelným hlasem muezzina i když se musí těsnat ve vyhraněném prostoru mezi ostatními ženami, za dřevěnou jemně vyřezávanou mříží. Dostáváme pořádnou ránu od fénu v mokré koupelně a všicni společně sprintujeme do další mešity u fragmentu aquaduktu, kde se právě koná pohřeb sultánova malého syna. Po obřadném mytí nohou přijímá táta poněkud rozpačitě od sympatického stařešiny bílou háčkovanou pokrývku hlavy, co ta jeho musela štrikovat hezkou řádku večerů a shlédnout při tom pěkných pár seriálů. O to cennější, že byla trochu jetá. Kousek na jihovýchod, něčemu podobnému říká konkurence šábes dekl.31.12.2000
Poslední den XX. století i druhého milénia. U snídaně sedíme s dvojicí úsměvných mladíků. Můžeme se potrhat při nechtěně zachyceném rozhovoru. "Tý průvodkyni chybí přední zub. Člověk by neměl dělat průvodce, když mu chybí zub." "Moje teta taky dělala průvodkyni." "A taky jí chyběl zub?"..... "Běž na kožní, já mám dobrou doktorku, třeba ti dá něco na tu tvoji pleť." Rada pro hedvábnou košili s deseti prsteny. Lodí na ostrovy v Marmarském moři. Piniové háje které hlídá vampyr Jana Nerudy a bronzový Ata Turek s blankytně průzračnýma očima od těch jeho věčnejch drog. Atatürk zvaný Mustafa, ten co jej skolila zrádná cirhóza jater. Jeho ještě slavnějšího předchůdce Attilu zas nezranilo ostří mečů nepřátel, nepřežil svoji svatební noc s čerstvě unesenou blonďatou šestnáckou z Burgund a to prý jen pro krvácení z nosu.
Kytka chce vkročit do třetího milénia v dokonale vyleštěných botkách za směšné dva melouny.
To proč, moc hezky vystihne za pár let jeden novinář RESPEKTU při cestě po Peru.
Poslední doner - turecký gyros, kaštany a čaj.
Loučíme se s městem koček v šátcích i bez šátků.
Zabloudit sem by stálo zato jen kvůlivá pohárkům vašim chuťovým
U Galatského mostu, mušle plněné pikantní rýží řádně pokapanou citrónem.
Na farmářském trhu ochutnávat stánek od stánku osmanské delikatesy.
mapa Istanbulu
krapet historie
Tereza Paichlová 2001 :
e-mail 
(... nebo 0604 10 knee)
Doporučuje se nenechati nepovšimnuto:
Tibet 1987
Roháče 2002
Monte Rosa 2003
Ararat 2005
Patagonie 2007
Mustang 2008
domovská stránka
key words: Carihrad,Istanbul,Turecko
Mladý Dalibor nás následuje a pokračuje dál mezi Kurdy se spolužáky z Matfyzu léta následujícího.
A náš Kubík L.P. dvou tisícího dvanáctého, co by kameraman.
