Turecká rapsodie, aneb na skok do Byzance.

„fin de siecle“ – jak tenhle veledůležitý orientační bod v čase nazývají žabožrouti

O bytu císařského poselství v Konstantinopoli, pojmenované po tom císaři Konstantinovi, hlavním fabulátorovi, vydavateli a cenzorovi zákona Nového v osobě jedné, tom co nechal po tom velkém koncilu seškrtat nepohodlná evangelia a na nějaký čas se mu ještě povedlo zakonzervoval pod novou falangou s křížem Ježíšovým myšlenku velké říše Římské.

Ale to vše s čím se Vám tu chceme svěřit, se událo až onoho krásně tesatelného letopočtu.

27.12.2000 Římané by stručně tesali MM, značku jakou mají i ty věhlasné čokoládové bonbóny.

03:05 Modrý mercedes ProfiTaxi nás hledá u kolejí Jarov.

03:30 Kytka opepří první kafe na Ruzyňském letišti

10:00 Vláčíme náš jediný kufr posledních 200 metrů k "otelu Metro" neboť letištnímu autobusu je ulička starého Istanbulu příliš úzká.

13:00 Welcome Drink

14:00 Římský sloup s kovovými obručemi vezený přes kořeny z Apollonova templu až z Romy Constantinem I. (330 A.D.) Kdysi nesl dřevěnou Athenu z Troy, která by dnes blahoskloně shlížela na profesionální krmičky holubů.
Modrá mešita naboso a po řádném umytí nohou v davu věřících bočním vchodem. Za ušetřený peníz jdeme usmlouvat vodní dýmku šíšu. Po zakouření v krámku dostává Tomáš od prodavače přídavkem dva paklíky tabáku, notnou zásobu dřevěného uhlí a rezervní hliněný troubel. Cestou do hotelu se Tomáš může přerazit aby šíšu vyzkoušel. K večeři si dopřáváme dvě stočené chlebové placky plněné nakrájenou cibulí a pálivou paprikou. Zapíjíme něčím připomínajícím kumis. Vše za půl dolaru. Božský bílý kysaný nápoj vyzkouší odvážně první Kytka. Ke stejnému pojízdnému vozíku se pak vracíme každý večer po setmění. Na kumis chodíme později zadarmo. Včera skončil Ramadán. Dnes začíná svátek sladkostí. Muslimové si cpou teřichy tureckým medem s pistáciovými ořechy, medovými preclíky a nevím čím ještě. 1. chanel TV v ruštině a pouze v modré barvě.
Přikvačila hodina "aksam". Repráky na štíhlých minaretech zvou neodolatelnými tóny "adhanu" k modlitbě.
Muezzin kvílí dlouho do noci.

La-ilaba-illa-Allah.
Není boha kromě Boha.

28.12.2000

V 8:50 nás zkouší Kytka probudit a rozesmát historkou jak reklamovala zašpérované dveře koupelny. Opravář je přišel natřikrát opravit vždy když usínala. Po marném úsilí údržbáře přestala splachovat toaleta, zřejmě to měla být jen záminka k dalším návštěvám. Přednáška na téma rozmach muslimské říše v novém miléniu křesťanského kalendáře u švédského stolu přeplněného brambory na loupačku. Podivná ale lahodná směs silné turecké kávy a čaje. Dva druhy oliv s balkánským sýrem. Pěšmo skrze Egyptský, tři sta let starý bazar plný vůní a zmatení jazyků k lodím u Galatského mostu.

„Já, váš věrný služebník, chápu, že je vaším záměrem postavit most z Galaty do Stambulu …“ Leonardo da Vinci (z dopisu pro tureckého sultána Bajezida II. z roku 1502) přes Zlatý roh.

O tuto zakázku soupeřil se svým rivalem Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni zvoucím. 13. května 1506 dorazil do Cařihradu i Michelangelo Buonarroti.

Odoláme lákavé nabídce celodenního výletu do Bosporu za 20 melounů i specielní slevě pro naši velkou rodinu za 15 mil. My volíme public transport za 4x půl melounu do Asie. Starý trajekt s prkennou podlahou zalévanou asfaltem a všudypřítomným číšníkem s velkým tácem skleněných váziček s čajem, zvaných kičik. Parníky bloudící sem a tam po Bosporu. Přistáváme omylem mimo naši mapu jako jediní Evropané. Prodavači ryb přímo ze škunerů. Nádraží z doby Orient Expresu. Filigránské řezby na pavlačích, balkónech a trámoví nesoucí krovy chátrajících osmanských domů zčernalé větry Bosporskými. K zamyšlení stojí proč podobné slané větry na jižní polokouli na břehu úžiny Magallaense dřevo vybělují.
Sběrným otobüsem kolem největšího hřbitova do Haremu. Řidiči pošlete jízdné v libovolné civilizované měně nebo v tureckých lirách a vrátí se Vám přesně nazpět v tureckých lirách podle dopoledního kurzu, bankovky putují z ruky do ruky. Dalším trajektem zpět do Evropy k rezidenci prezidenta a pěšky kolem francouzské mešity a ruskou ponurou čtvrtí na Galatský most. Snad tisícovka nahuštěných rybářů nechává máčet své saturny a běličky v proudu zátoky Zlatého rohu. Za zády rybářů pracuje dokonalá logistika prodavačů návnad, olůvek i chycených pečených ryb servírovaných na chlebové placce pokapaných citronem. Nosiči preclíků v ošatce na hlavě. Prodavači cizokrajného ovoce nashi na zelených ratolestech připomínají jabkohrušky s listy citrusů. Foto zpřeházených kobaltových dlaždic v mešitě u Bazaru, bude se hodit pro přijímací práce na UMPRUM, ještě chudák netuší, že mám v Nikkormatu profi ale černobílý film. Večer ještě stihneme jednu šíšu v čajovně. Internetové kavárny i v mešitě. Před usnutím si táta s Tomášem podávájí miniaturní šachovnici z postele na postel. Bez brýlí ji jeden z nich těžko zvládá. Ztracený pion ze sirky a čínské nudle. Partie trvá už druhý den a hraje se o milion. Silný Turecký čaj smíchaný s kávou nás nutí hrát do rozbřesku.

29.12.2000

Na nábřeží kolem rybího tržiště a majáku do Sultánových zahrad. Mešita Hagia Sophia je monumentální, momentálně mrtvá mešita s byzanskými prvky, mnohokráte přestavovaná. Zvenku připomínající načervenalý Černobyl nebo špejchar se čtyřmi minarety, o sedmset let starší než Notre-Dame. Nahoru po schodech k mistrovské mozaice Krista s Novým zákonem v ruce levé - ikona zvaná Pantokrator nebo také Deesis, nahuštěná symboly. Na půlkruhový výklenek u svých nohou, „mihráb“ Mohamedány zvaný, neomylně ukazující směr modlitebním kobercům k Mekce, blahosklonně z apsidy shlíží Panenka Maria. Náboženská tolerance je jen vápnem přetřená insignie toho, kdo právě na pár set let prohrál. Vítěz alespoň neurážel kamenné nosy nebo rovnou celé hlavy jako dole u faraónů v říši Egyptské. Lustry sestavené z lampiček z tlustého žlutozeleného skla se lesknou na mokré kamenné dlažbě. A stejně by se leskly i na fuskama vyleštěných růžových kamenech doma v Nedvajzu v naší bani. Na těch co za patnáct let inspirují Terku k vytvoření růžové ještěrky v její garsonce. Otvor pro palec v Plačícím sloupu pokrytým měděným plechem, kolem kterého musíte otočit zápěstí a nechat si splnit tajné přání zvlhne-li. Bronzové dveře datované až z Hellenistické éry přivezené z templu v Tarsu. A ještě starší krádež. Dříky sloupů v pravé lodi chrámové byly zasejc přivezeny z Artemidina chrámu z Efesu, z jednoho ze sedmi divů světa. Čorka vedle čorky. Tehdy se smělo říkalo jen válečné kořisti u bezvěrců.

„Překonal jsem Tě, Šalamoune!“ Císař Justinián

Dojem závratné rozlohy tohoto svatostánku vzniká díky působivému byzantskému půdorysu – centrální „naos“ soustředí veškerý vnitřní prostor chrámu do jediné čtvercové místnosti namísto toho, aby jej rozdělil mezi čtyři ramena kříže, jak je tomu zvykem v pozdějších katedrálách. Ze středu kopule vybíhají žebra promítající sluneční paprsky a táhnou se až ke kruhové arkádě se čtyřiceti klenutými okny. Blyštící se zlaté kopuli se často přezdívá „nebeská“ a nesou ji čtyři mohutné pilíře, které jsou samy podepřeny řadou půlkruhových kleneb a tympanolů. Tyto podpěry jsou naopak neseny další vrstvou menších půlkruhovitých kleneb a arkád, čímž vzniká dojem jakési arkády architektonických útvarů rozprostírající se od nebes až k zemi. Mnohem přímější cestou klesají od nebe k zemi kabely zavěšené přímo v kopuli držící záplavu lesknoucích se lustrů, zdánlivě tak až nad hlavami věřících. Křesťanské symboly v těsném sousedství symbolů islámských a jejich styl stojí v přímém protikladu. Zatímco křesťanská tradice upřednostňuje doslovná vyobrazení Boha a svatých, islám se soustředí na kaligrafii a geometrické vzory, jejichž prostřednictvím vyjadřuje krásu božského vesmíru.
„Křesťanství i islám jsou náboženství logocentrycká,“ což znamená, že se soustředí na Slovo. V křesťanské tradici se Slovo stane tělem, jak stojí v Janově evangeliu: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Proto je přípustné zobrazovat Slovo v lidské podobě. V islámské tradici se však slovo tělem nestane, proto musí zůstat skutečně jen v podobě slova – většinou jde o kaligrafická provedení jmen svatých postav islámu. …
Dan Brown: Inferno, str.360

Dvouposchoďový akquadukt napájel úctyhodnou podzemní Cisternu na pitnou vodu se slíbenými 1001 sloupy, napájenou taktéž z okapů Hagia Sophia a potařmo z deseti tisíc metrů čtverečních její střechy. Má jich něco málo přes 200 a dvě obří hlavy Medúz, chtonických stvůr z Dantova Pekla, kde se z nahoře stává dole, jedna naležato, druhá vzhůru bradou pijou vodu a přihlížejí jak jim zřízenec po kýblech krade drobné od turistů. Hadí sloup. Sloup zvaný Milion … nultý kilometr od kterého se odměřují všechny cesty v říši Byzantské. Obelisk z Luxoru. Rozhled z Galatské věže, studentské legitimace ISIC všude odmítají, přes to, že průvodce je doporučuje. Zkratku do hotelu neosvětlenými ulicemi nám vymlouvá policista. Bloumání universitním campusem. Turecký půlměsíc na noční obloze se zářivou hvězdou jako na vlajce a zlatých špičkách minaretů. Z okna hotelového pokoje koukáme na nároží do krámku pouličního prodavače ovoce.

Městská doprava je během státních svátků zdarma ale poněkud přepěchovaná. Často nejde vystoupit. Trochu mi to připomíná venčení našeho buldočka Aničky. Platit lze téměř všude dolary a markami. Bankomatů je všude jako hub po dešti a je lépe měnit méně milionů. Zítra jich dostanete pravděpodobně více za své těžce vydělané koruny. Malá varná konvice v kombinaci s čínskými nudlovkami je ve tříhvězdičkovém hotelu s dostatečně dimenzovanými jističi k nezaplacení. Poučení od zazobaných ale šetřivých Japonců hostů našeho pětihvězdičkového hotelu Palace v Praze.

30.12.2000

Kytka utíká na modlitby do nejbližší mešity zlákána neodolatelným hlasem muezzina i když se musí těsnat ve vyhraněném prostoru mezi ostatními ženami, za dřevěnou jemně vyřezávanou mříží.
Dostáváme pořádnou ránu od fénu v mokré koupelně a všicni společně sprintujeme do další mešity u fragmentu aquaduktu, kde se právě koná pohřeb sultánova malého syna. Po obřadném umytí nohou přijímá táta poněkud rozpačitě od sympatického stařešiny bílou háčkovanou pokrývku hlavy, o to cennější, že byla trochu jetá. Bukinisti, na západě s velmi žádanými, ručně malovanými replikami listů z arabských lékařských knih. Motivy starověké zubní vrtačky ze špulky a malého luku, červokazy v průřezu zubních stoliček, stavební nákresy mešit. Stejně jako u replik Adidas, Versace prezentovali prodavači své zboží jako kvalitní napodobeniny. Možná, že často předčily originál a představovaly, hlavně u písmomalířství, dokonalou rukodělnou práci. Tím si mě získali. Myslím, že při nákupu uměleckých předmětů je lépe vycházet z předpokladu, že autetických originálů je už pomálu. Přihlížet spíše k pracnosti tzn. kolik rukodělné práce skrývá, neboť řemeslná práce je čím dále na východ od Vídně stále levnější. Stejně jako Jana Nerudu před 130 lety nás fascinuje effendiovské mosazné tepané pouzdro s kalamářem a perem, nošené za pasem jako znak hodnosti, opatřené pečetí sultána. Vedle starožitníků má stánek trhovec s tyčinkami z kořenů pinií s oloupanou kůrou na koncích. Vláknitá dužina jejich slouží již od starověku jako zubní kartáček. Vedle uličky zlatníků, kde si vybírám široký stříbrný náhrdelník aby mi netáhlo na krk, dřepí ve své ulici prodavači věrných kopií DVD. Po otestování v Praze zjišťujeme, že turecký výrobce nasnímal celý film v biografu a digitalizoval na dvě cédéčka, o čemž svědčí zaznamenané siluety hlav diváků v předních řadách zakrývající vtipně turecké titulky.

31.12.2000

Poslední den XX. století i druhého milénia. U snídaně sedíme s dvojicí úsměvných mladíků. Můžeme se potrhat při nechtěně zachyceném rozhovoru.
"Tý průvodkyni chybí přední zub. Člověk by neměl dělat průvodce, když mu chybí zub."
"Moje teta taky dělala průvodkyni." "A taky jí chyběl zub?"
.....
"Běž na kožní, já mám dobrou doktorku, třeba ti dá něco na tu tvoji pleť." Rada pro hedvábnou košili s deseti prsteny.
Lodí na ostrovy v Marmarském moři. Piniové háje které hlídá vampyr Jana Nerudy a bronzový Ata Turek s blankytně průzračnýma očima od těch jeho věčnejch drog. Atatürk zvaný Mustafa, ten co jej skolila zrádná cirhóza jater. Jeho ještě slavnějšího předchůdce Attilu zas nezranilo ostří mečů nepřátel, nepřežil svoji svatební noc s čerstvě unesenou blonďatou šestnáckou z Burgund a to prý jen pro krvácení z nosu.

1.1.2001

Kytka chce vkročit do třetího milénia v dokonale vyleštěných botech za dva melouny.
Poslední doner - turecký gyros, kaštany a čaj.
Loučíme se s městem koček v šátcích i bez šátků

Placatka s Honzou chodcem vyschla a za oknem letištního autobusu vytrvale prší. Nejvyšší čas na návrat do matičky Prahy, která nás vítá o 17stupňů nižší teplotou.

A co na to Jan Neruda ?

A co na to Sven Hedin ?

A co na to Josífek Kořenský ?

A co na to páni Hanzelka a Zikmund ?

pan Martin Kabátník?

pan Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ?

pan Václav Vratislav z Mitrovic

a Attila od pana Čapka

Pak jsou tu ještě psí smečky, zmiňované, každým západním cestovatelem, protože ty východní to nijak nevzrušuje, od Lamartina a Nervala až po Marka Twaina. Dodnes městu dodávají nezbytnou příměs dramatičnosti. Všichni jsou si podobni, mají stejnou barvu srsti, pro niž žádný jazyk nemá jména, něco mezi šedou a popelavou, což ani žádná pořádná barva není. Pro městskou radu znamenají prokletí. Kdykoliv armáda zinscenuje převrat, je jen otázkou času, než nějaký generál zmíní hrozbu, kterou představují toulavá psiska. Jedna kampaň sleduje druhou, zaměřenou na vypuzení těchto psů z ulic, ale ti tomuto úsilí úspěšně vzdorují a svobodně se potulují dál. Jakkoliv z nich jde strach, nemohu si pomoci, abych tato zuřivá, ztracená stvoření, zoufale hájící své teritorium, nelitoval. Orhan Pamuk: Istanbul. Memories of a City.

Graham Greene: Vlak do Istanbulu-Tajný kurýr, Odeon 1973

Štefan Rybár, Ondřej Hejma: AutoStopem do Nepálu, Kamarád, Praha 1978

František Krincvaj: O Islámu, Praha 2015

11.3.2016 irenahadys@hotmail.com

není MDŽ jako MDŽ ...

Prezidentova žena chválila vzdělávací funkci harémů:
"Harémy osmanských sultánů byly vzdělávací institucí, která ženy připravovala pro život." Ve středu to prohlásila první dáma Turecka Emine Erdoganová v Ankaře během akce na téma sultánů osmanské dynastie. Média její vystoupení spojují s projevem prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana na MDŽ o den dříve.
vesely vikend i tak!

:-)

Nakonec jeden Turek z písničky od paní Hermanové.

mapa Istanbulu

krapet historie

Tereza Paichlová 2001 : e-mail  (... nebo 0604 10 knee)

Doporučuje se nenechati nepovšimnuto:

Tibet 1987
Roháče 2002
Monte Rosa 2003
Ararat 2005
Patagonie 2007
Mustang 2008

domovská stránka

key words: Carihrad,Istanbul,Turecko

Mladý Dalibor nás následuje a pokračuje dál mezi Kurdy se spolužáky z Matfyzu léta následujícího.

A náš Kubík L.P. dvou tisícího dvanáctého, co by kameraman.