Řecko 2000 >>>
Tuhletu výpravu vyšpekulovali jsme a spunktovali jen a jen kvůlivá fotříkovi našemu, by mohl sobě kšand dosytosti a po libosti vytahovati před vnučkami svými tam v reálu, s dopomocí Řečtiny a reálií v reálce našprtaných ve škamnách na náměstí později Odborářů v plánech Plzeňských značených, pod vedením profesorky stejné, kterážto i moji maličkost vycepovati se snažila o mnoho let později v letech šedesátých.
Když jsme s brachusem svorně fotřínkovi přednesli, že za to jeho průvodcování a za know how jak obelstít hlídače v Mykénách a o tajných zadních vrátkách do Sparty má samozřejmě cestu, tj. příspěvek na naftu pro Červenou karkulku gratis.
Dovolil si oponovati, že by se cítil moc starej a špatenka, kdyby takovouto velkorysou nabídku přijal a zmíněný obolus řádně sám nezacáloval, a to mu táhlo právě na devětašedesátku.
Na prvního máje zanechán pytel na božském Olympu.
Pak s neskonalou pokorou v srdcích svých nemohli jsme než nepoklonit se kamenné desce v soutěsce Thermopylské.
Fotřík by nám to beztak do smrti smrťoucí neodpustil a lehl by si raději před kola naší červené Karosy s její kuchařkou v bufáči.
Ó xein', angellein Lakedaimoniois hoti téde
keimetha tois keinón rhémasi peithomenoi.
Obranyschopnost téhle soutěsky, místa, které vybral Spartský král Leonidas, zvýhodňoval terén podmáčený vodou z místních horkých pramenů.
„Horké brány" – Thermopylae.
Výuka reálií pokračovala kdesi v horách pod Parnasem, kde jsme s dědou Přemyslem zapadli do malé knajpy, zvané tady kafenion, plné mangasů, staříků v černém, na stejně černé, jak cumel sladké kafe, podávané v malých porculánových koflících s robustním ouškem. To aby se tak snadno při mytí neulomilo.
Za dvacet let jsem ho našel na jeho psacím stole, kleptomana jednoho. Keramika krásná svojí strohostí jako ty porculánové podtácky pod pulitry na Hrádecké.
Ten hrnek se prý zdařilo vyškemrat, by výuka při tom černém moku mohla pokračovati i doma.
V té taverně u vedlejšího stolku si ti dědouškové také jeden po druhém vhazovali po kostce cukru do sklenek Ouza.
Tekutina se hnedka zbarvovala do mléčna jako to rád dělává Absint v jedné pařížské kavárně za Louvrem, kam si na pauzičku zaskakují hlídači Mony Lisy, prchajíce před tím jejím nevyzpytatelným úsměvem.
Dále vše pokračovalo krapátko kriticky v Delfách.
„Osudovost řecké mytologie hraničící s fatalismem pohanským. Odmítá přijetí zodpovědnosti za spoluutváření světa.„
Konec a celkové zhodnocení výpravy proběhlo nad frapé v cukrárně v Tesalónice nebo také Soluně, odkud k nám prý přikvačili ti dva Řekové, věrozvěsti.
Tedy přesněji se tu kolébali v kolébce ti Slovanů apoštolové.
Ne naráz, s odstupem dlouhých čtrnácte let.
Metoděj houpal Konstantina, který těsně před smrtí přijal řeholní jméno Cyril.
Ti co na svazích toho vzdálenějšího tureckého Olympu spřádaly plány na tu profláknutou misi a hnedka sesmolili nebo spíše ušili nám na míru cyrilici – hlaholici.
Po latině a řečtině třetí písmo pro zápis křesťanských textů v tehdejší Evropě.
Tedy s tím „k nám“ pomalu, vždy u oběda polemizuje a znevažuje to, ten Kelt z hotelu Palace v Panské.
Prý jen k nim na Moravu.
Věrozvěsti ti byli vysláni z říše Byzancké za vlády Michala III.
Za časů sílících rozporů mezi Konstantinopolí a Římem.
Po cestách, kterými jsme přijeli i my.
Započavši diskutabilní, spíše nešťastnou a dlouhou orientaci na východ.
Nad zmrzlinou děd poučuje obě své vnučky o smyslu povstání zeótů – horlivců, i o mniších z nedalekého Athosu, třetího prstu poloostrova Chalkidiki, kam denně připlout dovoleno nejvýše deseti nepravoslavným a kam prý mají obě vstup zapovězen.
Těch vousáčů co dodnes hledají duševní klid, řecky hésychia, bez žen.
Dnes naposledy na výpravě této, ve stínu nedalekého Olympu, dědovo vyprávění a gyros v chlebové placce hltají obě jeho vnučky i stolovníci okolo sedící, o bohyních a bozích tam na vrcholu přebývajících.
Vzpomínám, když fotřík dospěl k přesvědčení, že jsme už oba i s mladším, tehdy asi desetiletým brachusem zralí na pravdu o životě, že už dozrál čas, vzal nás do černočerného lesa s příznačným přízviskem „V pytli“ a vyjevil nám ji pod dubisky tamními.
„Synové moji milení, vše co přichází z východu, stojí za pendrek.“
Tehdá měl na mysli myslím jen ten kus východu, co obhospodařoval náš Velký ruský bratr.
Nácky i Sověty házel do jednoho černého pytle.
... Řecká opakování
naši předjezdcinásledovníci
a jeden kámoš - lezec: v Metéoře si budete muset vybrat mezi „moderními", běžně odnýtovanými cestami a cestami starými, nazývanými „klasikou". Věž Spindle je padesáti metrovým skalnatým ostnem. Na první pohled vypadá neuvěřitelně tence a nutí vás přemýšlet, jak asi může být taková skála pevná. První výzvou je už samotné nalezení nástupu cesty. Minimálně pět metrů totiž nic, čemu by se dalo říkat nýt, neuvidíte. A není tu ani žádné přírodní jištění. V tuto chvíli byste s dost velkou dávkou odvahy mohli pokračovat s pouhou smyčkou kolem většího kamínku, ale dokonce ani takové útěchy se vám nedostane. Hledejte, a budete-li mít trochu štěstí, všimnete si velmi zvláštního kruhu připevněného k železnému hřebíku. A máte to - jste na správné cestě. A to je jediná možnost, jak se můžete zajistit. Cement asi bude skutečně tak křehký, jak vypadá, ale zdá se, že dokonce ani kamínky, které ční z více než poloviny ven, se nehýbají. Tam, kde tušíte, že byste měli být opatrní, musíte přesvědčit svůj mozek, aby vás pustil dál. Vše drží pevně, ale základem je, abyste se vy drželi cesty, protože jinak brzy zjistíte, že kameny na některých jiných místech ani zdaleka tak pevné nejsou. Jakmile se na první délce začnete cítit jistěji, znamená to, že jste již přijali nevlídné varování skály Spindle, a cesta k další délce a k vrcholu už je docela snadná. Je to extrémně obnažená cesta - přestože z technického hlediska je docela přístupná, moc dobře si uvědomujete, že jste ve vzduchu.
Pokud vaše ruce a nohy po několika dnech lezení prosí o slitování, vydejte se jako my k jednomu z dnes opuštěných a rozpadajících se starých klášterů nahoře na skalách. Kdysi jich tu stávalo hned 24, dnes jich zbývá šest a jen tři z nich jsou obydlené. Až budete lézt po jejich zchátralých kamenných zdech, buďte opatrní. Jste na vrcholku světa, stejně jako kdysi dávno zdejší mniši.
Zjistíte, že studna je stále plná vody, budete moci prozkoumat staré místnosti, systém pro přepravu jídla nahoru na skály a přístup k tomuto velmi výjimečnému místu. Už byste se sice měli vrátit dolů, ale zdržte se ještě pár minut a zapište se do zdejší „vrcholové knížky", kterou naleznete uprostřed kláštera uzavřenou v kovové schránce.
Metéora byla prvním místem v Řecku, kde se lezlo, a to dávno předtím, než byly objeveny nedaleké moderní vápencové skály. Dobrý den Jirko,
Maminka o Vás hodně mluvila, myslela jsem ze jste se dozvěděl ze maminka zemřela. 8.8.2020.
Jinak by s Vám byla jistě stále v kontaktu. Posledních pár měsíců strávila ve strašných bolestech v nemocnici a museli jí amputovat nohu. Pak na následky ležení dostala zápal plic. Teď je u mě táta na návštěvě a hlídá mi malého.
Nedávno vzpomínal, jak jste lezli po horách a na cestě po Řecku.
Bude určité rád, když se mu ozvete.
S pozdravem Karolina Skrhová ... viz Saša
A v pátek 16. září L.P. 2022 konečně Renda dorazil k nám do Nedweisu s košíkem na houby v ruce.
