|  
 
 
   ŽIVOT
      SVATÉHO PROKOPA 
        
          | • „Fuit itaque
            beatus abbas Procopius nacione Bohemus“ (2. část: 9, 11) |  
          |   
            [Pokračování ...].9.  Když četnými jinými dobrodiními, o kterých jsme pomlčeli, dávala milost Boží 
            najevo zásluhu svého oddaného služebníka, donesla se konečně pověst o jeho svatosti k sluchu knížete 
            české země světlé paměti
             Břetislava. Ten spolu se svými velmoži zaplesal nesmírným jásotem, více 
            než by kdo mohl uvěřit, a radostně se doporučil jeho modlitbám. Týž vévoda a dvorský výkvět navykli si 
            ho potom nazývat otcem a rovněž snažně usilovali milovat ho s otcovskou úctou.
 Pročež týž vévoda, rozšafně se poradiv s prozíravou a opatrnou bystrostí svých starších, 
            velkomyslně rozhodl, že má být
             Prokop slavnostně povýšen na opata; zároveň některé nezbytnosti k životu 
            klášternímu slušně opatřil, jiné přislíbil a potom také slušně splnil.
            1
    (...)    11.  Podle zjevení Boží milosti předpověděl také dva 
            dny napřed konec svého pozemského života. Povolav k sobě muže řádného, synovce svého
             Víta, a zbožného syna svého
            Jimrama, po pořádku jim vyložil budoucí události, jak je potom skutečný běh 
            dění potvrdil. S hlasitým štkáním je velebně oslovil takto: „Nejdražší synáčkové moji, kteréž jsem vychoval 
            jako slepice kuřátka, vězte, že nadchází čas odchodu mého (2 Tim. 4, 6): třetího dne se na pokyn Páně 
            jistojistě odeberu z tohoto příbytku tělesného a poroučím vás Bohu. Ale obezřelosti vaší uvádím na 
            vědomost, že po mém odchodu budete zmítáni útočnou směsicí rozčeřených pomluv i zhoubným vlnobitím 
            pronásledování, že se po šest let stanete vyhnanci v cizí zemi a že toto vaše klášterní bydliště vydá 
            vladařská moc knížecí v užívání lidem cizím.2 Vy však, nejmilejší synáčkové, 
            neztroskotávejte proto ve víře, utvrzujte své spolubratry, Boha ze svých sil chvalte, ve štěstí mu blahořečte, 
            v neštěstí ho vzývejte, ve chvílích radostných vzdávejte mu díky, ve smutných jej vyhledávejte, a on vás 
            blahovůlí své starostlivosti posléze utěší.
             Vždyť   po šesti letech vyhnanství
            3 slituje se Hospodin nad vámi a obnoví vám stav původního klidu, 
            pomluvače vaše po zásluze stihne pomstou a dovede vás zpět do přístavu útěchy. Neboť po skonu nynějšího 
            knížete, zbožného
             Břetislava, nastoupí  Spytihněv 
            a bude vás pronásledovati,
             avšak po jeho smrti ujme se knížecího stolce v Čechách
            Vratislav, muž vážený a dobrotivý. Ten vás povolá zpět z vašeho 
            vyhnanství a Pán náš Ježíš Kristus poskytne vám v tomto klášterním bydlišti klid a bezpečnost po 
            všechny dny života vašeho,
            amen“.4[Pokračování ...].
 Přeložil Bohumil Ryba 
 Poznámka: |  
          | 
              
                | 1  – | Kníže Břetislav I. na počátku
            své vlády založení kláštera potvrdil a nadal klášter
            pozemkovým majetkem, poli, loukami, lesy i částí řeky. |  
                | 2 – | Zakladatel a první opat sázavského
            kláštera Prokop zemřel 25. března 1053. Po jeho smrti se v opatském
                  úřadě vystřídali jeho příbuzní Vít a Jimram.
            Spytihněv II. na počátku své vlády vyhnal slovanské mnichy ze
                  sázavského kláštera a dosadil latinské v čele s opatem německého původu (VDZKČ I., s. 370, 409).
                  Pobyt slovanských mnichů v Uhrách, kam se vyhnaní mniši
            uchýlili, nebyl pro ně bez užitku. Usadili se pravděpodobně na
            Visegrádě u Ostřihomi a tam se dostali do bezprostředního
            styku s glagolským dalmatským
                  prostředím, zvláště pak s prvky byzantského stavitelského umění
            – viz sázavská tetrakoncha se čtyřmi apsidami a rohovými pilíři (M. Šolle 1996, s. 196). |  
                | 3 – | „Opat Vít se odebral do Uher
            s celým konventem a s knihami. Tento průvod připomínal emigraci
            velkého velmože obklopeného svou »familií«,
            tj. příbuznými, many a služebníky. Mohl být mezi nimi i družiník
                  knížete Břetislava, který nalezl na Sázavě azyl
            před hrozbou popravy. Jak dokládá S. Procopii vita antiqua, konvent
                  mohl po dobu šesti let vykonávat své obřady
            na místě, které bylo zřejmě klášterem. R. Pražák soudí, že
                  tímto místem »byl klášter manželky Ondřeje I. pod královským sídlem Visegradem«“ (V. Vaníček 2004,
            s. 49). |  
                | 4 – | Vratislav II. sice na počátku své
            vlády (1061) povolal vyhnané mnichy zpět, ale autor legendy tehdy ještě
            netušil, že jím nastíněnou světlou budoucnost slovanského
            „klášterního
            bydliště“ v Sázavě zvrátí rozhodnutí Vratislavova nejstaršího syna Břetislava II. v roce 1096. Tím definitivně skončilo staroslověnské písemnictví v Čechách.
                  Srovnej Dodatek mnicha sázavského
                  ke Kosmově Kronice Čechů. |  |  
          | Petr Šimík (2005). Literatura:•
            Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako
            reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 68, 268.
 •
            Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
            Vyšehrad, Praha 1969.
 •
            R. Pražák et alii: Dějiny Maďarska. Brno 1993.
 •
            Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Vyšehrad,
            Praha 1996.
 •
            Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí
            Koruny české, sv. I. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
 • Vratislav Vaníček: Vratislav II. (I.). První český král. Čechy
            v době kulturního obratu v 11. století. Vyšehrad, Praha 2004.
 |  
 
      aktuality 
      • zajímavosti 
      • kontakt 
      • naše cíle 
      • ohlasy  
      • sponzoři 
      • archiv
      mýty a pověsti  
      • legendy 
      • kroniky
      • dokumenty
      • jiné texty
 lokality 
      • archeologie   
      • hroby   
      • antropologie 
      • historie   
      • otázky
 jazyk  
      • písmo 
      • písemnictví 
      •  víra   
      • symbolika 
      •  artefakty 
      • vlivy
 mapky   
      • plánky 
      • tabulky 
      • rodokmeny 
      • osobnosti
 úvahy 
      • komentáře  
      • odkazy 
      • časová osa 
      • rejstřík  
      • obsah
 |