STANDA starší bratr dědy Jaroslava

Stanislav Bäuchel se narodil jako první, dne 17.10.1892 v Nedošíně čp. 19.

Do školy chodil ještě do Sedlišť a pak dělal na statku kousek od naší chalupy. Jeho životním osudem se však mu nestala roztrhané halena zemědělce, ale uniforma. Nastoupil na vojnu a v jeho 22 letech ho první světová válka zahnala na ruskou frontu. Sdílel na Rusi osudy mnoha svých kamarádů, když upadl do zajetí a přešel do ruských legií. S nimi se musel probíjet Ruskem. Sloužil v 10.rotě l. pluku Mistra Jana Husi a byl vyznamenán mnoha vyznamenáními. Účastnil se mimo jiné i slavných bitev u Zborova a u Bachmače. Měl velké štěstí, že se i o něm nezpívala za mého mládí známá písnička ”Hoši u Zborova, vy tam klidně spíte, vy se nikdy více domů nevrátíte”. Vrátil se, ale přes Vladivostok a Japonsko, a až za dva roky po válce v r. 1920 jako svobodník. Po návratu se jako mnozí legionáři stal státním změstnancem Byl četníkem a v r. 1922 se ženil s Marií, rozenou Frőmlovou, dcerou Karoliho Frömla, mlýnského stárka /* 4.3.1894 v Pískově u Šternberka, + 13.9.1965 v Lanškrouně/ a Františky Kopáčkové. Mařenka Paichlová zemřela 13.9.1965 ve 14 hodin. Rodina to se Standou neměla také lehké, pořád se stěhovala z jednoho místa služby na Slovensku na jiné stanice. I děti se jim rodily na různých místech To ti Slováci nikdy nepochopí, co pro ně naši lidé dobrého udělali. Pokud vím, tak sloužil na stanicí v Levoči, pak v Toryskách a pak delší dobu v Trenčianských Teplicích. Tam už žil se svou rodinou celkem klidně, mohl i pomáhat svým sourozencům v době nezaměstnanosti. Trenčianské Teplice byly i pro mne při několika návštěvách u nich místem radosti a zábav se Standovými dětmi. Prostředí těchto lázní bylo pro mne jiným světem, fajnovějším než plzeňská periferie. Teplice patřily do parádních chvil mých zábav, kde člověk mohl nahlédnout i za kulisy lázeňského společenského života. Lázně byly pro mne protiváhou Košic, kam spíše tíhla a mne ssebou tahala má babička Špirková. Ta asi žárlila na Nedošín. Slovensko bylo v těch dobách jiný svět. Bylo zde lacino a jaksi jinak. Strýc Standa jako četník měl však i velkou úctu místních lidí, a to dělalo hrdým i mne, když jsem mohl s ním jít, když měl přes rameno opravdovou pušku a na hlavě skutečnou helmu. Nakonec se však Slováci Standovi špatně zachovali. Po vyhlášení vazalského fašistického Slovenského štátu dne 14.března 1939 nebylo pro Standovu rodinu samozřejmě na Slovensku místo. Kam mohli jinam utéci, než do Nedošína. Tam bydleli v Blahníkově mlýně u pana Morávka. Místo dostal strýc Standa jako financ na hranicích Protektorátu u Litomyšle. Jako bývalý legionář však v činné službě dlouho nevydržel a byl předčasně pensionován. Na vsi v rodném Nedošíně však hlady neumřeli. Dobře si na něj pamatuji. Býval v uniformě fešák, i když měl taková bäuchelovsky kulatá záda. Nosil takový mroží knírek. Však se na něj i jeho rodinu podívejte očima r. 1928.

Pálil jednu cigaretu za druhou, takže dost pokašlával.. V řeči i vystupování byl to takový pomalý rozvážný člověk, inu muž zákona. Ani nevím, zda měl také, jako více Paichlů, jedno oko slabší.. Jinak stonal na kloubní revmatismus, který si prý uhnal: po prochlazení v bažinách u čokoládovny, kdy honil stávkující komunisty. Opakovaně se léčil u profesora Lenocha, který působil v Trenčanských Teplicích. Po válce v r. 1945 znovu nastoupil do služby na stanici v Litomyšli a v Orličkách. Ne nadlouho. 1947 odešel jako bývalý legionář dříve do penze. Ještě do 1950 však pracoval v Orličkách v mrazírnách. V Lanškrouně dostal po Němcích domek, který od ONV koupila jeho dcera Marie, a odstěhoval se tam v r. 1946. Zde mu zemřela jeho drahá manželka / rakovina močového měchýře/. Zde zemřel i Standa dne 26.96.1965 / údajně na rakovinu tlustého střeva/. Standa s Marií vyvedli na svět tři děti.

Nejstarší z nich je Marie, provdaná Rejentová / * 1.2.1922 v Levoči, Kežmarská cesta 2/. Za války vychodila obchodní školu. Jednu třídu s ohledem na tehdejší jejich poměry po vyhnání ze Slovenska studovala v Plzni a bydlela u nás na v Dlouhé ulici. Zprvu byla zaměstnána u Vachů v Litomyšli, tam co bydlela teta Žofka. Po válce byla zaměstnána jako úřednice a pak dělala tlumočnici ruského jazyka ve Svitavách, kde snad společné vztahy se sovětskou armádou a KSČ ji seznámily s kapitánem pěchoty 30.pěšího pluku Al. Jiráska Františkem Rejentem /* 11.7.1923, Františky 97 u Vys.Mýta /, synem dýmkaře Josefa Rejenta ve Františkách 97 a Anny Dostálové z Hluboké 42. František byl původně řezbářem, pak politrukem v armádě v Milovicích, odkud byl propuštěn snad z náboženských důvodů v r. 1949 v době procesu se Slánským, pak pracoval jako předseda ONV a nakonec byl jako ředitel devítiletky ve Strážném. kde se pak stal učitelem. Byl rozvedený a z prvního manželství s Dagmarou /původem byla z židovské rodiny v Rumunsku/. která má dceru MUDr Soňu /25.11.1941/, provdanou Malinovou, dnes ovdovělou lékařku na gynekologii, která má děti Hanu a Radka. Mařenka a František měli svatbu 29.6.1946 v Lanškrouně.

Rejentovi dodnes žijí v 56301 Lanškrouně, Třešňovecká ul. 140 v domku, kde dříve bydlel i Standa s Marií. Mají telefon 0467- 2559. Marie byla celý život velmi společensky agilní v nejrůznějších místech i funkcích na ONV, MěNV, v porodnici, v Uhelných skladech. Dnes je sice od r. 1977 v důchodu, ale stále pomáhá v různých místních lanškrounských organizacích. Svému manželovi porodila dvě děti

-Naďu /*17.4.1974 v Lanškrouně/, provdanou za Josefa Žáka / *9.6. 1945/, Naďa je zaměstnána v lanškrounské papírně. Má už velké děti,

-Michala, zámečníka ženatého s Lenkou Hájkovou

-Marcelu, provdanou za učitele Miroslava Cacka, která přivedla na svět syna Tomáška. Bydlí v 56301 Lanškrouně na Náměstí Marka Marků č. 46

- Martina, zatím svobodného, zedníka v Praze

- Ivana /*7.7.1951 / učitele v Horní Čermné, ženatého s Drahomírou Faltovou. Mají syny Artuše a Karla.

Druhým Standovým dítětem byla Blažena / * 20.9.1923 v Toryskách na Slovensku/.Vychodila měšťanku a vyučila u své tety Žofky dámskou krejčovou. Místo aby udávala směr světové módě, tak pracovala raději ve Vysokém Mýtě jako dělnice v továrně, pak jako úřednice v ONV v Litomyšli, jako účetní v továrně na umělá vlákna Vertex v Litomyšli, odkud šla do penze. Bydlí se svým druhem Zdeňkem Veselým, / *23.7.1917/ bývalým účetním v 57001 Litomyšli,Ul. 17. listopadu 840 a má moc práce, ani ne tak se svou dcerou Zdeňkou /* 6.4.1960/, která je učitelkou ve Svitavách. Jejím velitelem je její vnučka. Kdybyste ji chtěli volat, tak má telefon 0464 - 3881. Nenajdete lepší tetu znalou Litomyšle, než Blážu. Má podobnou konstelaci nemocí jako já, trochu asi také proto, že je se mnou stará. Liší se ode mne jen svou rubensovskou postavou a tím, že si nechala operovat žlučník později než já.

Nakonec přišel na svět Standovi kýžený kluk. Jmenuje se Ota. Narodil se 20.11926 v Trenčianských Teplicích. Vyučil se dřevomodelážem ve vysokomýtské Karose, moc ale tomu řemeslu nedal. Ouředničil také na ONV v Litomyšli a věnoval se fotbalu. Tento sport ho pak přivedl do Děčína a trvale se usadil až v Jablonci n. Nisou jako panský šofér ředitele jabloneckých brusíren skla. Pak už žil jen na čtyřech kolech po Čechách a Slovensku. Často jezdil i k nám do Plzně, protože pro brusírnu pracovali i trestanci věznice na Borech. Byl to sportovec tělem i duší po celý život. Poprvé byl ženatý se Soňou, roz. Klikarovou, milou ženou, která však nepochopila, že její maminka je pro mladou rodinu v jednom bytě sporným věnem, zejména, když chce ve všem kralovat. Rozvedli se a Soňa bydlí v Jablonci, Na roli 64. Sona s Otou měli jen jedno dítě, syna Otu. Ten dobře udělal, že se vyhnul studiím, zapracoval dobře jako vedoucí obchodu se zeleninou, dnes jako podnikatel v izolačních hmotách. Svými úspěchy se svou ženou Alenou dobře zabezpečil život. svým dětem Simoně a Patrikovi. Bydlí v Jablonci, Smetanova 38, tel 0428-21214. Ota se po rozvodu znovu oženil s Dášou, roz. Blaschkeovou, která mu dala nejen lepší životní a ekonomické zajištění, ale i partnerství ve sportech. Myslím, že se Ota dostal z nás bratranců na první místo v cestování, sportování a majetnictví rychlých zahraničních aut. Žije šťastně ve 46661 Jablonci n. Nisou, Sadová 5., tel 0428- 28766. Teď ale pajdá po těch sportovních úrazech. Inu sportem k trvalé invaliditě.

Standa v tátově podání.