Vzpomínky na zítřek, který nenastal.

Jak byl té chuděře exšvagrové vyfouknut, jak neboštík, tak nakonec i role vdovy černé, na kteroužto se po celý svůj plodný život tak těšila, připravovala a pilně ji pilovala. Průsvitná záminka nutnosti vlastnit list umrlčí pro potřeby proplacení letenky až ze země daleké Kanadské bylať zavčasu prokouknuta. Když se to vezme kolem a kolem, tak obě dvě sudičky Přemyslovi notně ulehčily mnohé dilema a jisto jistě jim dodatečně tam z hůry děkuje. Hnedka v pondělí začal lítý boj o neboštíka. Bylo nutno si pěkně přivstat a již za rozbřesku přichvátnout do kanclu na hlavní bráně, neb hodiny na věži profláknutého kostelíka, té noci byly právě přeštelovány na čas letní.
Přišlo to jako rána z čistého nebe, v polovině března toho nešťastného roku dvoutisícího dvanáctého. Roku, kterému Mayští astrologové dali do vínku věštbu o konci světa a co se ke všemu ještě zaběhl sousedovic Maxík. Zlí jazykové dodnes tvrdí, že si na něm smlsli alternativci, Ti s hýkající oslicí ze za kopce. A Tonda se stal nekorunovaným králem celého údolí a začal řádně obhospodařovat i celý Maxíčkův údolní harém.
Kvapná výroba storky z černě čerstvé historie. V ten smutný páteční den lilo jak z konve. V Biskupcovce ale stejně vykvetly sakury a večer U zavěšeného kafíčka bylo teploučko až přehicováno a jen ten půlnoční hodinovej telefonát Pepi Holejch z Vancouveru, i když krásně hřál u srdce, mě stál skorem život v tenké košili, neb uvnitř nebyl signál a navrch ještě moc zvědavejch ušisek. Ten Pepa, co jsme mu s Mírou vždycky záviděli ty jeho trojité boty po mrtvym horolezci, neb jsme o takových již něco slyšeli od svého dědy Václava a my měli jen duplexy, i když řádně ručně v Popradu šité, podle obtahu našich haxen na papír pauzovací.
Velíškovo extempore, dvacet let věrného pacoše a autora originálního zubařského obrazu a kachní truhly z kuchyně Na Novém Světě, nešlo pod vous šermíři a prófovi Kájovi Basáků. Dalibor se hádal s Julkem Neumanů o pofiderní nutnosti vulgarismů na prknech, co znamenají svět. Souhlasné mručení přihlížejících štamgastů se střídavě přelévalo k jedné či druhé straně. Kolem stěn na prádelní šňůře řádně přikolíčkován, jako čerstvě vyglajchovaný velký prádlo, se culil brachus z posledních let. Židle pod jeho největší fotenou, kam si nikdo netroufal usednouti i když bylo natřísknuto k prasknutí, zbyla samozřejmě na mne. Filosofování řádně povzbuzováno bylo šňapsem všeho druhu. Důstojně veselý kar. Pan Ouhel, jehož ohromná čtvrtka čtveroročních období zdobí celou stěnu nášeho obejváku, vzpomínal na koupačku ve Vydře s tehdá čerstvými francouzskými holemi. Jedno z těch mistrných děl, kterým se nenavalí krev do šišky, visí-li deset let hlavou vzhůru přičemž i v této poloze, po celou tu dobu prosvětluje celičký pokojík letním slunečním svitem.
Sašenka Skrhů, jako bráchova hlavní zpovědnice, dostala za úkol zmapování Mírova citového života, prostě informací o všech jeho ženskejch, do právě zadělávané e-knihy, jejíž prolog už stačil sesmolit Klája. Tomáš Čachtických se nechal uvrtat do cestopisu o mrazivém přechodu Roháčů před léty třiatřiceti. Vašek Havluj sesmolí zimní přechod Tatranský s černou hranatou perlou, jak mu hrot Mírova cepínu prosvištěl kolem hlavy při stavbě iglú vysoko nad Teryho chajdou.

Po půlroce