Do deníkového regálu nad psacím stolem přibude další bibliofilie ve formě štambuchu nebo-li bestiáře:
"Maroko 1994"
Členové expedice horolezecko-šutrologicko-astronomické:
Tomáš ... šutrolog (9,5)
Jirka sirka ... kronikář – přechodník (43)
Dalibor ... pokladník (50)
Míra ... kuchtík a kuřák (41)
Dan ... horský vůdce z Mount McKinley a 2. zubař (49)
P3k ... dojídač pánví (44)
Jana ... hlídač P3k (34)
(SUM/7=39 let)
Cíle výprav, dáli Aláh:
1/ zdolat J.Toubkal
2/ pytel šutráků a zkamenělin pod naše sedačky
3/ zdolat nejvyšší dunu Sahary
4/ zvěčnit do soli stříbra zatmění slunce
5/ naučit Toma hře šachové
23. 4. 94 vstáváme v 5:48 a dohráváme šachový turnaj od včera.
V noci jsme hodlali profrčet Dojčlandem ale na hranici na nás somrovali pět set mařen za stovku kilásků dálnice, tak kličkujeme po okreskách.
Tom, s vážnou tváří zkoumá oba své kompasy a konstatuje: „Jedeme rovně“. K snídani jsme stříhali o slepé dítě.
Tomík prokaučoval banán a ofrňoval se nad buchtou.
Káva s bábovkou u Bludensse pod štíty velehor to jistila a tak trochu zachránila.
Výstup k Brandu kaňonem, který se tak zúžil, že jsme mu byli nuceni zdrhnout odvážnou direttissimou.
Návrat před osmou večer, odjezd odložen o půl hodiny kvůlivá čmuchání butanu.
Planý poplach byl vyprovokován dobře zrajícím sýrem, jako byl odhalen žabožrouty onehdy ten pašuňk dědy Přemysla.
Večeře u benzínky s výhledem na Vaduz a hrad pana krále.
Tomáš si kupuje dva angličáky po patnácti frantících.
24. 4. 94 8:00 Valance, snídaně, pozor změna, u benzínky. Čtyři přesnídávky s vločkami pro pět pasantů.
O poledni procházka tufovým Agde.
16:00 CAMPUS na pobřeží poblíž starého trojstěžníku.
Tom: „Když už jsme byli v kempu, tak začalo strašně pršet a foukal vítr aš to úplně spláclo stan.“
Dvakrát přenášíme v noci Daliborův stan do závětří, stejně se probouzí se dvěma prasklými tyčemi.
Ráno opět vločky s jogurtem a zelený čaj.
Obdivujeme Petříkův švédský žabikuch. Prý má v šupleti v Tatobitech dvojče.
Po návratu se velkoryse přestěhuje do našeho šuplíku v Nedweisu.
V autobusu samostudium výstupu na Jžabal Toubkal, s noclehem v Refuge Louis Neltner.
Pondělí 25. 4. 94
10:48 španělská hranice – Mexická pivnice
15:00 k obědu Mírovo lečo s vajíčky vyválenými větrem na čistém chodníku a dojížďák pětilitrovky červeného Vavřince.
18:30 zastávka u mandarinek, Tomík bodoval.
Šachmat hlásila dvojka TP+JP proti DN+MP, napříště vyřežeme ještě menší hrací figurky, protihráči špatně vidí. Večeříme rajskou pod fíkusem s kůrou jako borovice. Druhá noc v autobuse, šoféři to ženou pořád osmdesátkou. Noc nám zpestřuje žlutý úplněk.
Ráno 26. 4. 94 nás zastihlo v 7:45 ještě 225 km před Cedizem s originální odvážnou architekturou přímořských letovisek.
11:30 vyplouváme z Gibraltaru, tedy přesněji z Algecirasu do Seuty. Slabá hodinka plavby. Tom s P3k líbá islámskou půdu. Prvá maurská stavba se zeleně glazovanými taškami, barvou ráje a oáz v poušti. Černá je barvou radosti a bílá smutku.
Nákup bíločerné čokolády pro Tomíka.
KONEČNĚ AFRIKA !!!
Posun hodinových rafiček o dvě hodiny nazpátek.
Přijímám sázky, jak dlouho zkysneme na celnici. Ženské tahají obrovské rance a muži blahosklonně přihlížejí.
13:50 jedinou moji maličkost vytáhli z autobusu pro chybějící štempl u marockého víza v pase. Pomohly až čtyři lahváče plzeňského.
14:20 konec pasové a začátek celní kontroly. Podobnou kavalkádu prodělává s námi CZ Tatra expedice Afrika. Tomáš má zpestřoval čekání výukou horolezeckých uzlů.
15:45 směna v bance. 1 DM – 5.50 dirhamů - marockých dinárů. Na dlouhou dobu poslední dokonalé toalety. Ode dneška bude pravačka výhradně pro jídlo a psaní, levačka pro ostatní záležitosti.
.
.
.
Ruka už nevládne a taky mi to už přestalo bavit přepisovat, tak si to ráčejte přelouskat ve fotokopii deníku, nebo ještě lépe rovnou v originále z fochu nad Tomášovo psacím stolem.