Byl to jeden velký svátek obžerstva i půstu.

 V poněkud deštivý den Tomášových čtyřiadvacátých narozenin, roku dvoutisícího osmého jsme přiletěli do hlavního města žabožroutů. V podzemce co je samá zatáčka necháme euráč za houslový koncert. Večeře ve vietnamské hospodě s Irčou a telefonát Reezzesovi pro maniok. Mořskými potvorami vlastnoručně naplněné smotky z průhledného rýžového papíru máčené v sladkokyselé omáčce – chao tóm, v tamním jídelníčku P10 a kir v lemon grass. Kolem zdymadel na břehu plavebního kanálu a profláknutého hotelu du Nord.

Ráno, jak jen to lukulské hody v Holidáči u Italské brány dovolily, na Porte de Vanves pro matroš. Podle Garminky N48.82513/E002.31078. Pajdulák bez těla z Nigerie, s hlavou přímo na skrčených nohou s propíchnutými chodidly v kotnících kolíčkem na natahování struny. Byl jen o rok starší mě, to nešlo ho tam nechat. Řádně zachráněn, tj. usmlouván na pětačtyřicet euráčů. Africká kultura je v našich zeměpisných šířkách téměř neznáma. Zato, k nemalé mé lítosti, majitel kudrnaté čupřiny a hlavně skvostné bichle o truhlařině a řezbářích z roku 1776, seznal svoji i její cenu a jeho šperk s mnohými rytinami zůstal v zemi žabožroutů. Ještě tam byla a částečně zbyla na hromadě přehršel hodinářských nesmyslů na restaurování. A hičmo na opačném konci Paříže byl toho času také puces u porte de Clignancourt.
V poledne na lentilkách a večer vietnamské repete na čekačku, se zrádnou feferonkou a ještě k tomu v čínské čtvrti bez lampiónů, se nesetkalo u ostatních světáků s velkými ovacemi, s odůvodněním, že psi nejedí.
Den na to, cestou z výstaviště rybí taverna, před kterou stála zase ve frontě půlka Paříže, známka to věhlasnosti i nízkých cen.

Objev bronzového ležícího kance na PERE LA CHAISE.

Dne následného jsem si odskočil k Irče. Odpoledne jsme si dali spicha pod packama té snýtované potvory žirafy od pana Eiffela a podvečerní procházku po nábřeží.

Pro pána americkou? Ne my jsme Češi.

Neslavná tatranková dohra u pana řídícího hnedka po návratu.

13.9.2017 Ahoj příznivče značky, co má ve znaku nakousnuté jablko a vše nejlepší k dnešním narozeninám. Doufám, že se to moje jablko nespletlo. Vedle kocoura Eduarda to je jediná skoro živá duše na kterou tu lze promluvit lidskou řečí a občas porozumí. Vrátili jsme se právě s mojí Kytkou z trestné výpravy na Matterhorn.

Ani na druhý pokus jsme ho nedali. Napotřetí to musí vyjít. Přijeďte na kus řeči k nám do hor. Byl jsem se nedávno podívat v Holidáči a mám spoustu nových zpráv. Jirka P.S. Nemáte už čirou náhodou nějaká vnoučata. Ta naše tu byla skorem celé léto.