Přemysl
Z tohoto výletu po parcích s Janou Lhotkovou táta přitáhl boží nahrávku Johna Hulinga na panovu flétnu. To CDéčko se tuším jmenovalo „Desert Plateaus“. Byly tam autentický zvuky Údolí Smrti - Death Valley.Mně originální zápisky bohužel shořely. Ještě štěstí, že jsem je měl zčásti zálohovány na disketách. Když jsem si plánoval svůj itinerář, měl jsem svých cílů v USA daleko větší počet, z těch mi však mnohé vyřadily nečekaně velké vzdálenosti z mé základny v Kalifornii.
Naopak jsem se bál té transkontinentální cesty letedlem z Prahy do Paříže a z Paříže přímo do San Franciska na palubě B 767. Ta však probíhala velmi příznivě. Vedle mne seděla dáma z Norska, která nejen že uměla perfektně hovořit americkou angličtinou, ale létala za svými dětmi do Franciska, takže měla velké zkušenosti s objednáváním občerstvení v letadle. Brzy jsem se naučil jen po její objednávce říkat „ totéž –idem " s patřičným přízvukem. Celé hodiny mne letušky považovaly za jejího manžela. V SF to proběhlo na mezinárodním San Francisco International Airport zhruba 5,5 míle severně od předměstí San Mateo jako na drátkách, protože mne zde čekali dvojí známí, kteří mne dokonce v tom Bábelu z vysokého proskleného balkónu hned poznali.
Když jsem konečně dorazil do svého nového domova ve Walnut Creek, tak jsem ten v Česku připravovaný itinerář musel zcela přepracovat a vynechat takové vysněné cíle jako Velký kaňon (Grand Canyon) nebo Údolí smrti ( Death Valley ). Abych si uvědomil vzdálenosti, tak mne hned druhý den hostitelé posadili na jízdní kolo a jezdil jsem na něm místo autem na snídani dobrých 10 km. Tak jsem alespoň sundal ta nové kilogramy hmotnosti, nabrané za dlouhého letu.
Ještě jsem vám neřekl něco o Walnut Creek (Potok vlašského ořechu), pojmenovaném snad po Indiánech.. To je takové rezidenční městečko v západní Kalifornii poblíž Oaklandu, založené asi v r. 1849 s něco přes 60.000 obyvateli na trati do San Franciska.
Za druhý omyl jsem už tolik nemohl. Hostitelka mi určila pro návštěvu druhou polovinu dubna, protože ta je podle jejích dlouholetých zkušeností nejkrásnější jak co do počasí i květeny. Nějak se to tady ale tehdy pomotalo, takže často pršelo, dokonce i s povodněmi. Jednou jsme dokonce měli štěstí, protože povodeň dokonce vzala těsně za námi most, sotva jsme přes něj přejeli. To počasí mne pak často zahnalo do knihovny v SF, kde jsem opsal tolik literatury, že jsem doma z toho napsal velkou odbornou knížku o zubním lékařství pro svého syna.
San Francisko. Celý můj šestitýdenní pobyt mi dovolil v Kalifornii poznat rub a líc nečekaně velké metropole, a to nejen zkontrolovat její předem přečtenou historii, ale projít i velikou místní fakultní nemocnici, poznávat tichomořskou faunu i u nás prakticky neznámé sekvoje (ještě se k nim za chvíli vrátím), porovnávat naši domovskou náboženskou chladnost s místním náboženským zanícením i s bigótním odmítáním vývoje člověka podle Charlese Darwina. Nikdo mi nevysvětlil statistiky náboženství, které uvádějí že je tu 28.9% římských katolíků, Baptistů 10%,Methodistů 4%,3.7% Židů. Ačkoli to musí být ohromný kotel všech možných náboženství, nemohl jsem minout nejstarší katolickou katedrálu Old St.Mary´s Church, vysvěcenou 1854 na rohu ulice Grant Ave. a California Str. Byla sice zničena požárem, ale znovu postavena 1909. Na víc kostelů jsem se nedostal, ale zarazil mne misionářský hřbitov u baziliky Sv, Františka z Assisi, kde je pochováno na 5500 Indiánů, obětí epidemie, prý neštovic (?). Při toulání San Franciskem mne zarazil velký počet bezdomovců. U nás prakticky jsi se v té době nesetkal, ale do dneška jsme tu Ameriku proporcionálně v tomto ohledu přetrumfli. Naopak mne překvapily už skoro bezproblémové vztahy mezi různými rasami, které U.S. vyřešilo příznivěji třeba ve vztazích k cikánům. Místní SF statistiky uváděly velká čísla úmrtí na silnicích, která nás dozajista čekají. Šel jsem sice několikrát se podívat na nejklikatější „the crookedest short street in the world“, a nejstrmější (steep street) jednosměrnou sanfranciskou ulicí Lombard Street mezi Leavenworth a Hyde Str. Bouračku jsem tam neviděl, vzdor tomu, že má 40 stupňů spádu. Přesto jsem v SF raději chodil pěšky.
Jednou jsem se ale svezl tramvají taženou lanem (cable car), která je neoddělitelným obrazem tohoto města. Dodnes představuje síť tramvají, z nichž první byla na Clay Str. Tři hlavní linky jezdí denně od 6. do 24 hod. a to skoro stejně pomalu, jako v Plzni. Trasa pozemní lanovky se vine podél 69 domů v ulicích California, Powel, Hyde a Mason Street. Tramvaje mají i své museum Cable Car Barn Museum v garážích z 1831 na rohu ulic Washington Str, a Mason Str.-vstup volný, zde uvidíte i dokumentární film o vývoji pozemní lanovky. Pozemní lanovka byla vynalezená 1873 londýnským. mechanikem Andrew Smith Hallidie. Dodnes ji mám na obrázku jako podložku u počítače. Je to i vzpomínka na výhled z této tramvaje na ostrov Alcatraz . Ten se původně jmenoval ostrovem Pelikánů“,La Isla de los Alcatraces“. Na skále byl postaven 1854 maják, ale současně zde i vystavěla pevnost a protože nikdo místo neohrožoval, byla pevnost používána od 1861 jako vojenská věznice, od 1934 jako the Rock (skála) známé státní vězení. pro nejotrlejší zločince.- Al Capone, George Machine Gun Kelly, Mickey Cohen..jinak Od 1963 z finančních důvodů už není vězením, dnes výletní místo pro turisty, kterých ročně sem z přístaviště Pier 41 připlave půl milionu.
Při toulkách městem jsem si osvojil něco velmi potřebného- naučil jsem se hledat ve velkých obchodních domech asi úmyslně schované záchody (Macy´s, Saks, Nordstrom, I.Magnin, Neiman-Marcus, The Emporium )
. Zato jsem se nesnažil porozumět pro mne až nepochopitelně rozvinutým homosexuálním vztahům. Dnes je čtvrtí homosexuálů nejvíce ve čtvrti Castro, To spíš normální člověk porozumí ultramodernímu z celého světa kupovanému umění. Lecos jsem jako do té doby neznalý pochopil, třeba zkracování pobytu nemocných v nemocnici. Ale systém zdravotnictví i sociální péče jsem však pochopit nemohl, protože ho nechápali jako prospěšný pro všechny ani mí informátoři. Nemohl jsem pochopit ani diametrální rozdíly v zákonech jednotlivých států Unie, nejen třeba v těch křiklavých trestech smrti. Mnohé mne však spíše mátlo, než bych to kritizoval nebo odsuzoval.
Co jsem v tom jiném světě viděl, slyšel a jinak vnímal , aby to naplnilo i smysly mých vnuků? Netýkalo se to jen Kalifornie jako třetího největšího státu U.S. s rozlohou 424.002 km2. a s výškou od 86 m v údolí smrti až k 4.417 m Mount Whitney.
Snad by se měli naši potomci zamyslet nad rychlostí budování města dne 18. dubna 1906, zničeného po velkém zemětřesení a po něm tři dny plápolajících požárech nejen v centru / downtown/, ale i v rezidenčních oblastech. Město bylo tak rychle znovu postaveno, že mu dali do erbu ptáka Fénix vylétajícího z popela.
Až neuvěřitelnou rychlostí rostlo i kalifornské školství. Od konce 80.let minulého století je zde 310 institucí vyššího školství /velký systém of state colleges and universities/ dohromady s 1.745.000 studenty. Počítejte třeba jen koleje:S.F.Education institutions College of Physician and Surgeons, the medical and law schools of the University of California, the University of S.F.,S.F.Art Institute, S.F.City College, S.F. College for Women, S.F.State College. Vyjmenují vám třeba na počkání i vysoké školy: San Francisco State University, the University of San Francisco (1855), Golden Gate University (1901), the University of California-San Francisco (1864), the University of California Hastings College of Law (1878), the San Francisco Art Institute (1871), the San Francisco Conservatory of Music (1917), a.s.o. Nebyl jsem si někdy jist, zda mi některé školy nejmenují vícekrát, např. jen Coll.California Community College system má přes 100 campusů, University of California byla 1873 přeložena do Berkeley. od 1876 vznikly její pobočky v Riverside, La Jolla, San Francisco, Los Angeles. později k ní přibyly i univ. v Davis, Santa Barbara, San Diego, Santa Cruz, Irvine. Dnes má v 9 campusech 154.000 studentů
Vedle nich však stále existovaly soukromé školy vysoké a koleje, např.k mému údivu mezi university soukromé patří i Stanford University of Palo Alto, zal 1891, University of Southern California in Los Angeles, zal. 1879, California Institute of Technology, School of higher learning v Pasadeně (Caltech), Santa Clara University (1851), University of the Pacific původně zal. 1851 jako metodistická College of the Pacific in San José, teprve 1961 přeložena jako University of the Pacific do Stockton aj.
Kulturních institucí je v SF také nepřeberně, viz
-San Francisco M. H. de Young Memorial Museum, nejstarší a největší městské muzeum západu,
-San Francisco Museum of Modern Art, kde jsou zejména díla abstraktního expresionismu a jiných umělec. proudů 20.století (Georgia O´Keefe, Jackson Pollock, Paul Klee, Mark Rothko, Clyfford Still, Alexander Calder, Willem de Kooning,Robert Motherwell). V téže budově je Asian Art Museum se sbírkami věnovanými výhradně asijskému umění. Jen Avery Brundage prezident mezinárodního olympijského .výboru sem věnoval 10.000 uměleckých děl., z nich jsou některá starší 6000 let. Na všechny vstupy mi pochopitelně moje kapsa nestačila. Naneštěstí mi nepodařilo dostat se do budovy Veterans Buildings do obrazárny ve Van Ness Ave a ulice McAllister Str., kde má být sbírku 150 obrazů severoamerických malířů Nels Rokefeller. Jsou tam prý i obrazy autorů Rembranta, Rubense, Tiziana, Goy, Halse, Fra Angelica, Trintoretta, Peter van Gogha a Cranacha
Vstupné ale nemusíte platit v tom ohromném virválu v přístavišti na nábřeží rybářů (Fisherman´s Wharf ), ale i mezi restauracemi, krámky a zábavnými středisky najdete zde i Wax museum, Ripley´s Museum Believe it or not, historické lodě i the National Maritime Museum, Ferry Building, v němž je i Geological Museum.
Informace o všem pochopitelně jsem dostal v :
-San Francisco Visitors Information Center, Hallidie Plaza, Market a Powel Str.
-San Francisco Convention and Visitors Bureau, 201 Thirds Str., v angličtině a v němčině. Zejména jsem se zajímal pochopitelně o informace o národních parcích a rekreačních oblastech které spravuje National Park Service.Její system tvoří přes 250 parků, zejména v okolí, jako Lake Tahoe a okolí, San Francisco Bay area, o vinné oblasti údolí Napa a Sonoma, o parcích Yosemite and Sequoia national parks.
Je toho v SF vidět mnoho, proto jsem si osvojil jako vodítko charakteristické městské ulice a čtvrti. Našinec nezavítá pochopitelně hned na místa finanční, např. na bursu / the Pacific Coast Stock /, když je to hlavní stan 12. obvodu federální reservy a dnes finanční středisko Západu. Když jsme u těch financí, tak ta část města s názvem jako Wall Street West má v v budově nejstarší a nejznámější banky Wells Fargo svoje historické muzeum s exponáty období zlaté horečky, kde jsem si mohl prohlédnout nuggety zlata, skříňky na peníze a koupit si i drobné památky.
Pro orientaci si hned na začátku připomeňme , že Market Street rozděluje diagonálně město. Severní část představuje hlavní obchodní část města.-Union Square -geografické centrum města obklopené ulicemi Powell, Stockton, Geary, Post Street. Je to současně těžiště nákupní a divadelní čtvrti, luxusních butiků, špičkových hotelů, velkolepých restaurací, velkých obchodních domů. Směrem k jihu leží staré části města a obchodní městské obvody.
- Mission Valley district na jihozápadě města obývá hlavně španělská komunita
-Mnoho míst na okrajích západně od Van Ness Ave. obývají barevní.
-Číňané a Japonci obývají Chinatown and Japan Town.
-North Beach je čtvrtí Italů a umělců
-Richmond je čtvrtí asijských přistěhovalců
-South Market je čtvrtí továren, dílen uměleckých řemeslníků
-Čtvrť Embarcadero , kdysi vykřičená část města, známá jako Barbarské pobřeží, je dnes s nákupním,restauračním a zábavním komplexem stejného jména Embarcadero jehož výstavba stále 375 milionů dolarů
-Čtvrť Haight Ashbury se stala kolébkou životní filosofie bohémů- Mekou latter-day philosophers, hippies. beatové generace padesátých let., doby emocionální literatury, jazzu, beatníků, jak je poprvé pojmenoval autor Herb Caen. Ti poslouchali v kavárnách v North Beach jazzovou hudbu, předčítali básně, pokuřovali marihuanu a diskutovali o smyslu života a protestovali proti současnému světu.Mezi nimi Jack Kerouac, Allen Ginsberg, William Burroughs a jiní. Beatníci zplodili hippies a hippies změnili svým pohledem na svět všechny oblasti života od hlásání násilí, módy, přes drogy, sexualitu, s volnou láskou, politiku s rozvojem nové levice bojující proti konsumnímu myšlení, což padlo na úrodnou půdu zejména na universitách, do popředí vstoupily i rasové otázky, vytvářející vizi nové Ameriky Postupně se do jejich role vžili i spořádaní občané, ale hippies přešli se zvrhly na turistické atrakce, hubili se drogami, upadali do charismatických sekt, stříhali si vlasy ,páchali násilí v na ulicích, ale nakonec z nich zbyla levicová hierarchie hodnot,. značně vzdálená původních představ beatníků..
-Civic Center -zahrnuje radnici City Hall, s Public Library, Conventional Hall, Brooks Hall, Federal Office Building, Health Center, Veterans Memorial Building, San Francisco Museum Modern Art, the Opera House, Davies Symphony Hall.
- Theater district podél Geary Street nebývá pro našince vzhledem k výši vstupného tím nejnavštěvovanějším místem. Jsou zde divadla a koncertní síně pro San Francisco Symphony Orchestra, koncertní síň Davies Symphony Hall, the San Francisco Ballet, the San Francisco Opera, and the American Conservatory Theatre. Spíše se postojíte, jako já se vzpomínkami před-War Memorial Opera House / 1932, na rohu Van Ness Avenue a Grove Street,, k němuž patří i Herbs Theatr, kde 1945 byla podepsána zakládací listina Organizace spojených národů/.
Ve 22 poschoďové úřední budově Transamerica Pyramid Building z r. 1972 jsem se marně domáhal dostat na vyhlídkovou terasu.
Nikdo z návštěvníků, tedy ani já jsem nemohl opomenout a najíst se levně v jedné z největších čínských komunit v SF, v čínské čtvrti Chinatown . Ta zahrnuje 16 bloků, zejm. v ohraničení ulicí Grand Avenue, Broadway a Powel Street. Je to město v městě s lucernami, bazary, architekturou, čajovnami, temply, křesťan.misiemi, prohlídka se však doporučuje ve dne. Jsou dvě části čínské čtvrti,. Jedna je pro návštěvníky-podél Grand Avenue a druhá část je pro domácí obyvatele, kteří sem emigrovali.
Přejděme, jako jsem šel já,od města k moři.a hlavně k jeho zátoce. Máme dvě možnosti dostat se přes záliv po mostě, přes San Francisco-Oakland Bay Bridge, který od 1936 zabezpečuje přímé spojení poloostrova s pevninou ( East Bay cities). Ten je dlouhý 8,25 míle, z toho 4,5 míle nad vodou jako double-deck tunnel skrz Yerba Buena Island. Je pro pasažéry z východu zdarma.
Romantičtější cesta je přes park (Golden Gate Park), zahrnující velkou oblast v západní části centrálního parku, který byl zřízen jako nacionální park v r. 1944, zde je :
-M. H. De Young Memorial Museum, poblíž parku Music Concourse Park, nejstarší a největší městské museum na americkém západě se 64 uměleckými galeriemi, zejména -prehistorických nástrojů, uměleckých předmětů z antických kultur středomoří, Egypta, Afriky, Oceánie, Evropy i sever. a již. Ameriky,
-the California Academy of Sciences museum,
Pak se už dostaneme ke světově známém mostu na sever přes zlatou bránu –Golden Gate Bridge . Ten je dlouhý 1,5 km, jde od výběžku Fort Point k jižní hranici okresu Marin County. Je to most zavěšený na lanech délky 8.981 stop, mezi 2 věžemi napjat na 4.200 stop, jeho výše je 746 stop nad vodou, jeho světlost podjezdu (clearance) pro parníky je 220 stop. Přes něj vede silnice Redwood Highway- U.S.101. Byla to pěkná procházka, ale dlouhá. Slovan všude pomoc má. Mne vzali dva emigranti na svou jachtu na projížďku po zálivy tak jsem si most mohl s Janou prohlédnout i odspodu.
V době mé návštěvy v SF jsem se ještě nezabýval psaním vlastního rodokmenu. Jistě bych se býval dlouho zdržoval v.California Historical Society v Schubert Hall na 2099 Pacific Ave-Houses, kde je největší genealogická knihovna v Kalifornii. Snad bych tam našel i jiné Paichly, než o nich píši ve www.paichl.com.
V této jarní době jsem nemohl už pozorovat na západním pobřeží Tichého oceánu tah plejtváků šedých., tak jsem si chtěl odpočinout výletem na univerzitu do Berkeley přes Oakland
Oakland ( Země dubů) leží jen pár kilometrů od Walnut Creek. Toto hlavní město okresu Alameda mne jako lékaře lákalo svým spojením s městem Berkeley, kde sídlela University of California, jedna z největších světových univerzit na světě, založená už v r. 1868. Dnes je to skoro pro mne nepřehledný areál pro 31.000 studentů, který má ovšem ještě 9 s ní spojených poboček univerzity v jiných kalifornských městech. V myšlenkách jsem srovnával velkou studentskou čtvrt na Plazza s plzeňskými rozstrkanými studentskými kolejemi. Prohlíka Berkeley spolu s Oaklandem mi trvaly celý den a do dneška mi z nich utkvělo v paměti mimo univerzitu jen nádherné parky s městskou botanickou zahradou Berkeley Municipal Rose Garden, vysoká zvonice Sather Tower vystavěná podle vzoru benátské kampanily se zvonkohrou, knihovna pro zahraniční studenty Doe Memorial Library a nelitoval jsem ani dost vysoké vstupné do University Art Museum, otevřeného v úterý, abych se mohl kochat slavnými díly díly Cézana, Picassa, Renoira, Rubense, Miróa i moderních amerických umělců i německého expresionisty Hanse Hoffmana, sponzora této galerie. Až se pomalu ztratíte v obou městech s 500.000 obyvateli, může vás zachránit radami i prospekty Oakland Convention and Visitors Bureau, 1000 Broadway. Velmi zajímavé vzpomínky mi zde dali i o tom, jak město utrpělo v r. 1989 zemětřesením, kdy se zhroutila dálnice /freeway/ a přitom zahynulo 40 lidí. Také mne poučili , že do Mormon Temple, viditelného už s mostu, dovnitř smějí jen mormoni. Tak mi sklapla naděje, že mi něco povědí o mém vlastním rodokmeni, když sbírají pro Salt Lake City rodokmeny z celého světa.
Všechny moje kalifornské plány zahrnovaly návštěvu Yosemitského národního parku., byť to předpokládalo náklady na dopravu přes 500 km. Vše však zhatilo počasí. Po deštích a záplavách byl národní park den před naším příjezdem uzavřen. Nastudoval jsem vše, co se doma přečíst dalo Protože jsem tento park neviděl, nemá cenu se zde o něm detailně zabývat. Obecně o Yosemite toho bylo už moc sepsáno, nejen o jeho názvu, který pocházel z indiánského termínu medvěda grizzly Uy-u-mati, což se nesprávně vyslovovalo jako yohamite. Snad už od 1864, kdy tato vůbec první přírodní reservace v USA byla založena. Nelitoval jsem ani tak ani tak shlédnout Yosemitský vodopád, Skalní ostroh El Capitan a obří sekvoje. Ty sekvoje jsem si hned další den mohl osahat na severním pobřeží Tichého oceánu. Snad nejvíce mne však mrzelo, že jsem nemohl se zde seznámit s historií prací místního šamana, který zde kdysi přebíral funkci léčitele.
Hned druhý den jsem mohl alespoň zčásti Yosemitské stromy nahradit výletem na severní pobřeží za sekvojemi. Ty se zde udržely ve velkých hájích dík vlhkosti studených vod Tichého oceánu, který omývá břehy proudem California Current od severu. V Česku sekvoji uvidíte jen jako raritu. Tady je to skoro všední, ale udivovaný všudybyl. Musíte mít ale široce otevřené oči, abyste viděli jeho korunu až přes 100 m vysoko a musíte mít svetr, protože je tam chladno.
Znalý průvodce Zdenek mi hodně vyprávěl, že sekvoje jsou stromy patřící mezi rostliny semenné / Spermatophyta/,jehličňany /Coniferopsida/, řád cypřišotvarých /Cupressaceae/, listy mají jehličnaté,ploché,špičaté-čeleď tisovcové / Taxaceae, Taxodiaceae/. Do této čeledi patří jejich 3 druhy - sekvoja vždyzelená, sekvojovec obrovský /mamutí strom/,sekvoja nízká Byly rozšířeny hlavně zoně severního klimatu, vyhynuly hlavně v ledových dobách. První dva druhy přežily v Kalifornii a poslední i v jihozápadní Číně. Dožívají se vysokého věku, zejména proto, že tanin v jejich kůře je chrání před hnitím. Botanik Stephan Enbdlicher v r. 1847 jim dal jméno ke cti Sequoyah, tvůrci cherokeské abecedy. Prvních 100 let rostou sekvoje velmi rychle, pak se růst zpomaluje..
Chtěl jsem vidět zejména Obří sekvoje /Giant Sequoia, “big tree,” Sequoiadendron giganteum/, které jsem minul pro nezdařený výlet do Yosemite. Ty právě dnes rostou v Kalifornii v 322 km širokém pruhu na západních svazích Sierra Nevady v místech nadmořské výše mezi 900-2.444 m (3000 and 8000 ft). The General Sherman Tree v Sequoia National Park,je sice jen 83 m vysoký, přitom nejstarší exemplář prý je 4600 let starý Sáhnout si na některou pobřežní sekvoju /Coast Redwood, Sequoia sempervirens, mamutí strom/ a ofotografovat ho jsem mohl až kousek od známé silnice Highway US 101.
Ten se dožívají se nižšího věku, maximálně 220 let a výšky podle mého odhadu dosáhl maximálně 110 m.. Psal bych o něm mnoho stran, třeba jak mají kořeny až do 46 m do stran aj., Abyste mi ten údiv věřili, tak tady máte mou fotku Humboldt Redwoods State Park s vyznačením dat z jeho histori, viz C2_SF Bay.doc Kdybyste to nenašli, tak této silnici, jsou sekvojové háje jsou i na jiných místech pobřeží severní Kalifornie, od severu je to: Jedediah Smith Redwoods o Crescent City, Redwood National Prk, Del Norte Coast Redwoods, Prairie Creek Redwoods, Arco Giant, The Tall Tree, Grizzly Creek Redwoods, Avenue of the /Giants, Founders Tree, Rockefeller Forest, Humboldt Redwoods, Richardson Grove, Smithe Redwoods, Chandelier Tree. Montgomery Woods, Hendy Woods, Indian Creek, Maillird Redwoods, The Geysers, Armstrong Redwoods, Snad nejblíže našemu místu by byl Petrified Forest, Bohemian Grove a Muir Woods.
Už mi ten kalifornský pobyt rychle utíkal. Tak mne Jana dovezla na jižní stranu Tichomořského pobřeží, hlavně do míst literární historie a do ohromného akvaria.
Monterey , městečko na polostrově staré španělské Alta California nás pustilo na procházku po ulici Cannery Row ( u nás známé jako ulice Na plechárně z románu Johna Steinbecka.) Ulice dodnes existuje, i když sardinky odtud vymizely a tak když zkrachoval místní konservárenský půmysl. Bylo by toho zde k vidění mnohem více, zejména Monterey State Historic Park. My jsme však spěchali do největší mořského akvaria v USA Monterey Bay Aquarium, kde můžete vidět na 886 Cannery Row přes 6000 živých mořských bytostí přes skleněné stěny, teleskopy, podvodní video-kamery, makroskopy, mikroskopy, jsou zde i tři poschodí skalní pro ptáky a zvířata, mořské savce i mořskou faunu a třípatrový zasklený les z mořských řas, jediný na celém světě. Je to totiž ojediněle vhodné místo, protože v blízkosti města je v moři Monterey Canyon až 2.000 m hluboký. Návštěvníci mohou zde pozorovat skoro vše i z 31 stop hlubokého podvodního tanku akrylovým oknem 7 stop tlustým.
Poslední velký výlet směřoval do Nevady přes Lake Tahoe až do Rena.Celkem 195 mil mne vezla Jana, abych poznal známé středisko her a poučil se i jinak - jak je možno se v USA během několika desítek minut se dát rozvést..
To Lake Tahoe není ledajaký rybníček, ale jezero o rozloze 492 km2, hloubka 506 m.! Mezi boháči ze San Franciska se brzy stalo módou mít zde letní sídla připomínající spíše zámky, Kousek odtud je 20 lyžařských středisek mezi jinými i pro olympijské hry ve Squaw Valley 1960, je zde velký letní rekreační provoz zahrnující vodní lyžování, jachting, rybaření, pěší turistiku, jízdu na horských kolech. Pro koupání je jezero velmi studené Nás proto hnala cesta jinam.
Reno v severní Nevadě bylo kdysi největší malé město světa. Základní kameny pro město byly položeny při stavbě transkontinentální železnice Union Pacific Railroad, která zde zřídila depot. 1860 a 1861 tudy projížděl i Ponny Express směřující do svého depa v blízkém Carson City. Tehdy popsal své články o tom i mladý Samuel Clemens pod pseudonymem Mark Twain pro deník Territoirial Enterprise. Tudy procházelo mnoho devadesátníků v době zlaté horečky, odtud přišli asi první osadníci do sousedního města Virginia City. Dokonce jsme tam na hřbitově našli v Carson City i jednoho Čecha.
Dnes tam i Čecháčky táhnou hazardní hry. Je zde instalováno neuvěřitelné množství hracích automatů, na nichž je nutno zaplatit od jednoho centu až po 500 dolarů, chcete-li alespoň pohnou pákou takového „ jednorukého bandity“. Velmi liberální zákony zde založily nejen herny, kluby shows, podniky 24 hodin v provozu a 24 parků. Město bylo pojmenováno po Jesse L. Renovi, který padl v občanské válce. Je zde i průmysl, doly, zemědělství, Mackay School of Mines, Mining Museum a také Universty of Nevada, Fleishmann Planetarium, Nevada Museum of Art, The Nevada State Historical Society Museum ukazuje indiánské práce, památky po pionýrské době, zbraně.William H. Harrach Foundation National Automobile Museum zase ukazuje přes 200 aut s architekturou připomínající auta 50.let. Z Rena se vyplatilo i nám zajet si do hlavního města Nevady, do
CarsonCity , které je spíše historickým městem pro turisty, kde jsou opět několikerá muzea a herny. Zde můj výlet skončil, protože jsem prohrál co se dalo.
Ještě, že jsem měl zpáteční letenku opět přes Paříž až do Prahy.
