Když označíme nějaký nůž za finku, máme tím zpravidla na mysli
tzv. severský typ loveckého a rybářského nože. Zpravidla má
ergonomickou dřevěnou rukojeť nejčastěji z nádoru či dřeva
severské (tzv. karelské) břízy, nemá záštitu a čepel je dlouhá 8-15
cm, široká do 2 cm a silná do 3 mm. Čepel bývá zapuštěna trnem,
často procházejícím skrz celou ručku, což noži dává pevnost při
relativně nízké hmotnosti (většinou do 100 g u 10cm čepele). Není to
sice na stupačku, ale loveckým či rybářským účelům to zcela
postačuje. Pouzdro resp. pochva má tvar prodlouženého toulce.
Jakkoli jsou finky tvarově předurčené, vyrábějí se už přes 200 let v
široké škále roztodivných tvarů, zahrnující i velmi různorodá
pouzdra. Nůž tak s pouzdrem tvoří jeden designový celek a ruční
výroba produkuje dodnes v této jednoduchosti tvarů mnoho
originálních modifikací, podle nichž lze často rozpoznat tu kterou
dílnu.
Širší uplatnění a rozšíření finských nožů přineslo 20. století,
zejména období mezi 1. a 2. světovou válkou a po ní, kdy se
popularita finské dýky pro svoji tvarovou jednoduchost a praktičnost
rychle rozšířila po celé Evropě a do severní Ameriky. Tak, jako
středoevropskou nožířskou tradici udržuje výroba ve městě
Solingen, tak tradice a masová produkce finských nožů je dodnes
udržována ve městě Kauhava ležícím v jihozápadním Finsku pod
rodinnou značkou Iisakki Jarvenpä Oy. Nicméně největší současný
producent finek sídlí na polárním kruhu v malebném městě Rovaniemi -
i u nás je to poměrně dobře známá značka Marttiini. V dnešním
globalizovaném světě je třeba zmínit ještě firmu Fiskars, která je
úzce spojena s tradicí finského nožířství, i když do našich
domácností pronikla spíše jinými svými produkty (sekery, zahradní
nářadí, kuchyňské nože, atp.). Kromě tovární produkce se ve Finsku
udržuje i dílenská výroba (značky Ahti, Kellam, Woods Knife,
Woodjewels, S.A.Puukko, Paaso, a další) a domácí výroba. Kromě
Finska se tyto nože vyrábějí také ve Švédsku (Karesuando, Mora) a
v Norsku (Brusletto, Helle, Knivsmed-Strömeng).
Popularitu jednoduchého „finského“ nože zapracovaly do svých
výrobních programů i některé mimoskandinávské firmy, namátkou bych
rád připomněl model Sisu známého finského designéra Tappio Wirkkaly
(dříve finský Hackman, dnes ColdSteel) nebo některé velmi pěkné
modely dagestánského Kizlyaru. Typické puukko – úzká čepel do 15 cm délky, ergonomická ručka, toulcové pouzdro.


Leuku – dlouhá širší čepel, slouží k porcování zvěře, ale
dá se použít i jako mačeta na zakrslou karelskou břízu, je to tzv.
laponský nůž „lapinleuku“. Na obrázcích je staré leuku od Marttiini
s velmi pěknou rytinou na čepeli.
Staré finky
Staré finky mají dnes už především sběratelskou hodnotu.
Pochopitelně největší zájem je o autorské ručně vyrobené a zdobené
finky a pouzdra zejména z oblasti Suomi (Saami, severní Finsko
zahrnuje finské Laponsko), nicméně i starší tovární resp. dílenská
produkce patří mezi vyhledávaný artikl právě pro značný podíl
ručního zdobení rukojeti, čepele a pouzdra. Mezi sběratelské
zajímavosti patří také tzv. barely, zavíráky s velmi neobvykle
vyřešeným usazením čepele do rukojeti. Vyráběly se ve městě
Eskilstuna ve Švédsku na přelomu 19. a 20. století (dnes se
v tomto městě vyrábějí nože firma Eka).

Jeden z nejstarších severských nožů z druhé poloviny
18. století z oblasti Suomi (severské Laponsko) – typické je
zahnutí dolního konce pouzdra, jeho účelem bylo zavěšení pouzdra na
stehně nohy při sedu či dřepu při porcování soba, dnes je to spíše okrasný prvek.

Tzv. barel, zavírák s netradičním vložením čepele do rukojeti, vyráběly rodinné dílny ve městě Eskilstuna ve Švédsku
(neznámější jsou dílny P. Holmbers, J. Engstrom a Jernbolaget).
Mimochodem velice pěknou a zdařilou novodobou repliku tohoto systému
má na svých stránkách Kumo.
Finky, norky a švédky
Nejvíc severských nožů se vyrábí ve Finsku, nepochybně díky
tradici a dosud fungujícím rodinným dílnám, nicméně i Norsko a
Švédsko produkují řadu krásných a velmi kvalitních nožů.
V Norsku měly tradiční nože tzv. barelový tvar rukojeti, dodnes
je vyrábí firma Brusletto. Velmi pěkné a tradičně pojaté jsou ale i
jiné modely, např. Brusletto Nansen nebo výrobky firmy Helle, která
dělá laminované vysoce kvalitní a odolné čepele. Musím říct, že
výrobky obou firem mají špičkovou kvalitu, firmy sídlí v jižním
Norsku. Naopak na severu Norska vyrábí nádherné finky rodinná firma
Knivsmed Strömeng, jejíž distribuci v současné době zajišťuje
korporace Brusletto. Čepele nožů Brusletto jsou ze švédského
sandviku, který svojí řezivostí téměř dosahuje vlastností uhlíkovek.
Některé modely se dodnes dělají i s uhlíkovými čepelemi,
popřípadě v obou variantách, jak uhlík, tak nerezový sandvik.
Pouzdra těchto nožů jsou z velmi kvalitní hověziny.
Ve Švédsku je výroba nožů soustředěna také spíše v jižní
části (připomeňme si zřejmě nejkvalitnější tovární produkci firmy
Fällkniven), nicméně i na severu přímo na hranicích s finským
Laponskem ve městě Karesuando vyrábí rodinná dílna nože, které mají
více než padesátiletou tradici a dodnes drží osvědčené tvary a
modely. Firma vyrábí tvary, které představují přechod mezi tradičním
puukko bez záštity a loveckým nožem se záštitou. Uhlíkové oceli
firma nahrazuje sandvikem a jeden model loveckého nože vyrábí
dokonce s čepelí z damasteelu. Musím konstatovat, že nože
této značky mi prošly rukama k mé naprosté spokojenosti tři a
poněkud rozkolísaná kvalita produkce minulého desetiletí se již
stabilizovala, v současnosti jsou to velmi atraktivní, byť
tradičně pojaté, nože zejména pro lov a rybaření. Tradičnímu pojetí
loveckého nože se také blíží produkce firmy Eka, ačkoliv třeba W11
zřejmě kvůli dutému výbrusu a fasetě a také konstrukci full-tang
neposkytla komfort, který jsem od takto pojatého loveckého nože
očekával. Švédská Mora produkuje levné nože, které jsem komentoval
již výše, nicméně aspoň laminovanou uhlíkovou čepel modelu Hunter
bych zde zmínil ještě jednou – je to jedna z nejřezivějších
čepelí s klínovým výbrusem do V, kterou jsem měl v ruce
(tuto čepel lze koupit i samostatně a ručku dodělat k obrazu
svému).
Značka |
Hmotnost, síla čepele |
Délka čepele, nože |
Ocel |
Síla tlakem |
Kvalita řezu |
Cena Kč |
Brusletto Granbit |
112 g, 3.4 mm |
11 – 23cm |
Sandvik |
9 |
A |
2500,- |
Brusletto Troll |
66 g, 2.8 mm |
8.5 – 17 cm |
Uhlíková |
8 |
A |
2000,- |
Eka W11 |
162 g, 3.9 mm |
11.5 – 23 cm |
Sandvik |
13 |
B |
2500,- |
Helle Winner |
110 g, 3 mm |
9 – 22 cm |
Lamino |
8 |
A |
2950,- |
Iisakki soudek |
104 g, 3.3 mm |
8.5 – 19.5 cm |
Uhlíková |
6 |
A |
2100,- |
Karesuando |
68 g, 2.5 mm |
7.5 – 18.5 cm |
Sandvik |
8 |
A |
1500,- |
Kellam Wolf |
156 g, 3.3 mm |
12 – 25 cm |
Uhlíková |
7 |
A |
2500,- |
Marttiini Lynx T508 |
76 g, 3 mm |
8.5 – 20.5 cm |
Carbinox |
6 |
A/B |
1450,- |
Marttiini Lumberjack |
84 g, 3 mm |
10 – 22 cm |
Uhlík HC |
8 |
B |
1450,- |
Paaso |
68 g, 3.3 mm |
8 – 19 cm |
Uhlík HC |
6 |
A |
2000,- |
S.A.Puuko Pello |
94 g, 3 mm |
10.5 – 21.5 cm |
Uhlík |
10 |
C |
1600,- |
Woodjewels Erci |
62 g, 2.8 mm |
6.5 – 17 cm |
Uhlíková |
10 |
B |
900,- |

Současné „moderní“ finky – nahoře je typické pouzdro ze
sobí kůže a finka z rodinné dílny S.A. Puukko Pelo
s ručkou z kůže a hlavicí ze sobího parohu, směrem dolů
dvojice Marttiini Lumberjack s HC a carbinox T508 čepelí, dále
dvojice Iisakki se soudkovitou rukojetí a „noname“, řadu uzavírá
ukázka levného typu pouzdra dodávaného s levnými finkami ca do
30 Eur firmami Iisakki a Marttiini (pouzdra se liší jen
potiskem).

Finky s kratší čepelí do 10 cm – zleva třílaminát Helle
Winter s nádhernou ručkou z nádoru břízy, dále elegantní
uhlíková Iisakki se soudkovou rukojetí z kožených kroužků,
uhlíková Brusletto Troll s mořeným nádorem břízy, švédská
klasika Karesuando, rybářská Marttiini s čepelí T508 (tento
jediný nůž není typické puukko), uhlíková čepel Lauri na Woodjewels
Ercipuukko.
Pár poznámek k výběru nože
Na základě osobní zkušenosti s více jak třemi desítkami
nožů, které mi prošly (některé doslova proběhly) rukama, bych
doporučil asi následující: (A) pro toho kdo chce exkluzivní
libovolně drahý model pravé finky nechť hledá na internetu rodinné
dílny (např. cenově dostupné modely Tommi), je jich mnoho, stačí
zalistovat ve finské asociaci nožířů
http://www.puukkoseura.fi/linkit.php. (B) Pro toho, kdo chce
tradiční tvar a špičkovou kvalitu dílenského zpracování za dostupnou
cenu mohu jednoznačně doporučit lamináty Helle, sandviky i uhlíkovky
Brusletto, nebo některé dražší modely Marttiini. (C) Tomu, kdo chce
především uhlíkovou ocel a kvalitní zpracování, můžu doporučit např.
rodinné dílny Kellam, Paaso, nebo UHC čepele Roselli (pozor na
kusové zpracování, může kolísat). (D) Tomu, kdo chce kvalitní a
přitom cenově dostupný nůž v tradičním tvaru, materiálu a
s klasickým pouzdrem mohu doporučit výrobky Karesuando
(sandvik), Marttiini (většinou inox, 420 nebo uhlíková čepel),
Iisakki (uhlík, 420). Největší producent Marttiini (údajně několik
tisíc kusů denně) poskytuje za stejné peníze o třídu vyšší strojní
kvalitu zpracování, než Iisakki. (E) Tomu, kdo chce především
neotřelý modernější design s kombinací tradičních materiálů -
sobího parohu a břízy na rukojeti a sobí kůži na pouzdře, a spokojí
se s kvalitní tovární uhlíkovou čepelí (nejčastěji Lauri či
Polar), mohu doporučit výrobky konsorcií Woodjewels a Woodsknife
(tyto firmy produkují i další typicky severské výrobky, např.
hrnečky kuksa, ryté a gravírované šperky ze sobího parohu, atp.).
Cenově se finky s dřevěnou ručkou a tradičním pouzdrem pohybují
mezi 1000,- až 1500,- Kč (dle velikosti, leuku bývá dražší), pokud
je na ručce sobí paroh, bývá cena o několik set Kč vyšší. (F) Finské
nože jsou módní suvenýr a z levných a dostupných čepelí (Polar,
Lauri, atd.) je dělá na koleně kde kdo - většina finek je proto
neznačených, když se v obchodě zeptáte po původu, dozvíte se "local
people" - místní. To s sebou přináší obrovskou variabilitu a
pestrost, ale viděno jiným pohledem to může být považováno za
"noname" levné - nikoliv nutně nekvalitní - zboží.
Norské nože jsou obecně dražší (přes 2000,- Kč), laminované
čepele Helle mohou být až ke 3 tisícům Kč. Finské nože se občas
prodávají také jako tzv. kombo, tedy větší puukko či leuku dohromady
s menším puukko v jednom pouzdře, zpravidla za cenu kolem
tří tisíc korun. V poslední době je také oblíbená kombinace
nože a firesteelu za cenu kolem dvou tisíc. Jinak Helle, Brusletto a
Karesuando dodávaj i sety, které si člověk může udělat doma sám,
existuje také řada úprav od „druhovýrobců“.
Pár zajímavostí na závěr
Nože a polární výpravy. Na poloostrově Bygdöy u Osla je hned
vedle muzea Kon Tiki muzeum polárních výprav, kde mj. můžeme
navštívit slavnou loď Fram, na které podnikali polárníci Fridtjof
Nansen a Roald Amundsen své polární výpravy. Norové, dodnes hrdí na
své polární badatele, mezi něž patří zejména Amundsen, který jako
první dorazil v prosinci 1911 na jižní pól, prodávají pouze zde
v muzeu dobovou „repliku“ Amundsenova nože, kterou vyrábí firma
Brusletto. Tato firma také vyrábí a ve volném prodeji je dostupný
nůž pojmenovaný po polárníkovi a posléze diplomatu Nansenovi, který
podnikl v letech 1893-6 strastiplnou výpravu na severní pól.
Nansen obdržel v roce 1922 Nobelovu cenu míru za svou
diplomatickou aktivitu v OSN směřující k návratu válečných
uprchlíků do vlasti po první světové válce (info © Dominik).
Jelikož nůž je ve Finsku vnímán jako součást kulturního a
národního dědictví, lze se s ním setkat poněkud častěji, než je
zvykem u nás. Zatímco středoevropan ukrývá v kapse od dětských
let rybičku, kterou postupně obměňuje a nahrazuje směrem
k víceželízkovému švýcaru, seveřani, zejména laponci, nosí
pevné nože i na veřejnosti (ne přímo v Helsinkách, ale na
severu nad polárním kruhem, kde už není žádné větší město, běžně).
Nůž a kuksa (dřevěný hrnek) jsou také oblíbeným dárkem při
významných výročích či událostech – např. při příležitosti
olympijských her v Helsinkách byla vyrobena série finek
Jarvenpä, která měla na ručce místo červeného finského národního
znaku zalakovanou modrou přelepku olympijských her. Tyto nože
jsou dnes sběratelsky ceněny velmi vysoko (stovky usd). Nebo při
příležitosti zimních OH v norském Lillehammeru v roce 1994
byla vyrobena tzv. olympijská série Knivsmed Strömeng, jejíž cena
několikanásobně převyšuje základní model KS Stak.
Kdo si myslí, že finský nůž svojí koncepcí nevyhovuje představě
outdoorového survival nože na přežití, hluboce se mýlí (o čemž
svědčí po staletí přežívající Laponci). Musíme si uvědomit, že
dřeviny na dálném severu dosahují maximální velikosti 3-5 m, čím
severněji, tím nižší a rozvolněnější tajga přechází v tundru a
arktickou pustinu. Protože je Finsko dlouhé přes 1500 km
v severojižním směru, zahrnuje i lesnaté oblasti podobné našim
vrchovinám a podhůří. Finská armáda používá s úspěchem vojenský
nůž vycházející z osvědčené tradice finského nože, který nemá
chybu (jak zanedlouho napíše Galil ve své recenzi ;-)).
Hustota osídlení je v Laponsku jedno městečko (v našem
středoevropském pojetí osada) na několik set čtverečních kilometrů.
Nože se proto prodávají jednak ve „smíšeném zboží“, kde si lze
vybrat přímo z nabídky na regálu, jednak v obchodech se
suvenýry, se sportovním zbožím, nebo na recepci ubytovacích chatek.
Kdo hledá, najde – i v nepřehledné změti stovek nožů lze najít
cenově výhodný model.

Replika Amundsenova nože s datem dobytí jižního pólu od
firmy Brusletto – lze ji koupit pouze v polárním muzeu Fram na
poloostrově Bygdöy u Oslo.

Olympijský nůž firmy Knivsmed Strömeng vyrobený při
příležitosti zimních OH v Lillehammeru v roce 1994 je
skutečnou sběratelskou lahůdkou

Finský armádní bodák minulosti a současný armádní nůž podle
návrhu J.P. Peltonena vyrábí firma pod značkou Fiskars.

Regálový prodej nožů v samoobsluze je na dalekém severu
běžným jevem. Lze zde strávit nerušeně hodinu času přebíráním kus po
kusu.