Střední Všeobecně Vzdělávací Škola
Se “Starou školou”, v lavici spolusedícím Jardou Altschulem, jsme si při a po maturáku zadělali na pěkně velkej průser.
Nafotili jsem na moji Exaktu společný maturitní ples všech čtyř nebo dokonce pěti právě končících tříd A, B, C, D, E.
Vyvolávalo se na Letné v mém aťasu a současně v temné komoře ROH - Revolučního Odborového Hnutí, to byl fakt dost přitěžující.
Prodávali jsme je spolužákům za mrzký peníz, po pěti kačách.
Potřebovali jsme na nový Pancolar od soudruhů z NDR, s neuvěřitelnou světelností 2. Poptávka po našich fotenách byla ohromující.
To ovšem nedokázal vydejchat jeden ze dvou soudruhů, „profi“ fotografů na tom maturáku taktéž se vyskytujících a prásknul nás.
Jeho blesk tam taktéž blískal ale byl o dost dražší.
Měl on takové nějaké rádoby chytré keci, o odvodu daní, pro nás takové nějaké sprosté slovo, ale ve skutečnosti to byla slepá závist, že jsme lepší, že máme lepší oko i obchodního ducha.
Nepěstovaly se ještě tržní mechanismy v té době hlubokého totáče, toho času trochu tajícího součastně se sněhovou pokrývkou jara Pražského, končícího zanedlouho až bratrskou pomocí toho nechvalně profláknutého Varšavského spolku v Osmašedesátém. Vysekal nás z toho spolužákův fotřík.
Alespoň jsem si to myslel až do třídního srazu po padesáti letech.
Jarda žil zase v iluzi, že to byl fotřík můj.
Tak vlastně nevíme a už se to nedozvíme.
Hnedka potom co byl Jarda, jako první z nás dvou u výslechu na policii, nelenil a hnedka jel za mnou na Hráchy aby mi řekl, co po něm chtěli a abychom vypovídali pokud možno shodně. Musel chudák přeplavat přehradu. A to z něj vylezlo až teď po půlce století, protože mi tam tehdy nezastihl. Dnes má dvě malé děti, mladší než svá vnoučata z prvého vrhu.
Prostě byl vždycky o fous úspěšnější, to se mu musí prostě přiznat.
Tablo jsme taktéž nafotili my dva a s laskavým svolením vystavili za auslágem pana fotografa Jiřího Plzáka.
S tím jsem se později potkal čirou náhodou po pětapadesáti letech na svatbě malého Péti Populíka.
Zkřížil on cestu Pajchlíkům již jednou, celých třiadvacet let předtím.
Zachytil mého fotříka na stříbrnou emulzi, jak tlumočí americkým vojclům s nášivkama indiána na rameni, přišedším tehdá právě osvobodit na svých Willysech naši Plzeň.
Tyhle vzpomínky vyplavou na povrch, říká se tomu, vytanou na mysli. Mechanismus tohohle tanutí je na bíledni.
Ty čerstvější horní vrstvy neuronů a synapsí asi rychleji odumírají, čímž uvolňují místo těm hlubším a to nejčastěji uprostřed temno temné noci, nevěda jaké způsobí sebezapření a dilema, zda stojí za nasazení brýlí a šmátrání po vždy připraveném iPadu na postele pelesti.
A nějak je to ještě složitě provázáno a zašmodrcháno s tím měchem, co proslavil stařičký Tycho de Brahe.
Tomu výtvoru s logem nakousnutého jablka se to rovnou diktuje ale on je to pěkný popleta, tak se to musí stejně přeťukat.
Cizelování a korektura se nechá až na ráno, po snídani, k ranní kávě.
Prostě nutno vše učesat a uplést do jednoho copu, pěkně dějově propleteného ale ne zas tak zašmodrchaného.
Přiznávám, málokdy se to povede jako ten dokonalý cop Emčin, mámou Terkou pletený.
Pánové, protože tu návštěvnost webových stránek třídy na Spolužácích dost flákáte, tak vám to každýmu naservíruju až pod nos. Jde o návštěvu naší školy ještě před oficiálním setkáním, které Vlasta Webrů zorganizoval na 14 h. Překopíroval jsem tady podstatnou část svého dnešního příspěvku na Spolužácích :
Takže vyhlašuji pro zájemce (povinně dobrovolné) sraz v 10.30 před naší školou, exkurze na 30-40 min., dostaneme se i do chemického kabinetu (asi už bez Šotyho/Weise).
Chápu, že pro místní, kteří třeba jezdí denně kolem tramvají, nebo jim tam studovala ratolest, to zas tak atraktivní nebude, ale věřím, že pro nás přespoláky to bude svátek. Pak možno zajít v okolí na oběd a zrzavou vodu a vrátit se na tu 14 h ke škole. Takže pánové, já se na vás těším a doufám, že důvěru ve mě kladenou nezklamete a zúčastníte se v počtu hojném. Protože kdo nepřijde, pravím vám, dostane v pololetí sníženou známku z chování! A tím je řečeno vše.
Na shledanou v Plzni. Karel Duchek
Gympl na námestí Odborářů navštevoval před válkou i fotřík. Tehdá ale nesl na ceduli... ...,,,“Mne dokonce učila úča literatury, co mela tehdá tátu na fráninu.“