Když v roce 1973 vyšlo album The Dark Side of the Moon britské kapely Pink Floyd, deska plná nihilistických skladeb o beznadějnosti žití na tomto světě se stala hymnou západní generace vyrůstající v atmosféře studenou válkou rozděleného světa. V normalizačním Československu se ve stejném roce hrála úplně jiná muzika. Rozhlas do umdlení vysílal Gottův hit „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ z filmové pohádky „Tři oříšky pro Popelku“. Právě do téhle domácí, totalitním státem kontrolované hry na všeobjímající pohodu symbolizovanou rozesmátými tvářemi Libuše Šafránkové a Pavla Trávníčka dovádějícími na sněhu v roce 1973 vstoupil Pavel Zajíček a jeho kapela DG 307.
S lídrem kapely The Plastic People of the Universe „Mejlou“ Hlavsou si padli do oka a založili si vlastní kapelu pojmenovanou podle diagnózy přechodná situační psychická porucha, kterou obalamutili odvodní komise a získali na ni modrou knížku zajišťující vyhnutí se povinné vojně, aby nemuseli bránit Varšavskou smlouvu pro ti imperialistickým choutkám “západu”.