>>> strana 2 Tady někde na písečné pláži nás v srpnu roku osmašedesátého dohonila mamajka a šokující zprávy o bratrské pomoci Velkého bratra, při té slavné zálesácké expedici s Kšandou a jeho svůdnými lesačkami z pily z Boru u Tachova. Když se bratrské armády osmělily překročit starou demarkační čáru z pětačtyřicátého, dohodnutou se strejdou Pattonem a tak často vzpomínanou Naďou, tu u Holoubkova, byli jsme už dávno doma a s bráchou neohroženě pronásledovali tanky na fichtlu zvaném Pařez až k chatrnému Lobezskému mostu, co je na chvilku pozdržel. Pak se zakopali v našem lese Pytli a bavili se sestavováním mandaly s tváří všudypřítomného Lenina, z toho co měli po ruce, z lesních plodů, šípků, šišek, mechu. Ilijič byl tehdá dost populární a našinec se bál píchnout i plech neboli konzervu, zda na něj zas nevybafne.
