Jako předkrm tu máme hned vrcholovou fotografii. Z výrazu obou je jasná celá situace. Said si užívá vrcholu a sleduje kam by se dalo ještě vylézt. Já (sedím vpředu) si zamračen odtrpím vrcholovou fotku a už chci dolůůůů !!!

Tak tihle čecháčkové nám ukázali jak na to. Přiběhli, fotka a ukázali nám záda.

Jirkovo poslání: Obětovat hladovým žaludkům tuto svatou čokuládu od Terky. Snažil se tak, že jsme si dali i přes nepříznivý stav našich žaludků.

Na první pohled tvrdí horalové.

Sestup kolem séraků pod hlavním vrcholem. Lahůdka pro labužníky. Tady už mi bylo dobře, takže jsem konečně mohl zapracovat na nějakých fotkách.

Said při sestupu. Lyskamm v pozadí předchozí ráno pořádně hučel. Jedna lavina za druhou.

Na pozadí Breithorn

Už jste někdy seděli kadibudce ve výšce 2790 m? Tahle je u Monte Rosa Hutte. Na pozadí ledovec Grenzgletscher.

Po sestupu do základního tábora jsme se hladově vrhli na jídlo. Jedli jsme asi hodinu a půl, spořádali několik chodů a zaplácli to tyčinkami. Vzhledem k tomu, že osobně jsem předchozí den snědl jen jednu tyčinku, kterou jsem stejně po cestě dolů odhodil, to bylo docela přirozené.

Tak to už jsme dole ve 2500 m. Na pozadí je vidět vpravo Nordend, o nějž jsme se neúspěšně druhý den pokusili. Někdy příště.

Tak to je Said se mnou kterak si dobře užíváme pohody u jídla na Gornergratu. Jo, tady už to byla pohodička. Chlapci sice ještě museli seběhnout dolů, ale to se dá vydržet. Na mě padl nepříznivý los a musel jsem odvézti veškerou bagáž lanovkou dolů.

Na Saidově postoji je škola karate poznat i při ranním oblékání sedáku.

 <

Sona brala běhání po horách s nadhledem.