Devětadvacet let po našem návratu publikoval paleontolog Lukáš Laibl spolu s kolegy ve vědeckém tisku nový objev z marocké pouště: larvy dávného členovce vyhynulé skupiny Marrellida. Pocházejí z jihu Maroka, z okolí města Zagora nedaleko alžírských hranic, kde místní sběratel zkamenělin začátkem století objevil unikátní lokalitu. Zachovaly se tu pevné schránky, ale i měkké části řady živočichů včetně trilobitů. Pocházejí navíc z období, z něhož máme velmi málo podobných nálezů: z ordoviku, doby asi před 480 miliony let. „Najdete tam zvláštní mix – jak starobylá, bizarní zvířata z počátku prvohor, tak i modernější skupiny živočichů,“ popisuje Laibl. Kromě zmíněných larev tu jsou třeba pozůstatky mořských měkkýšů, kteří mají kromě ulity zachovanou i nohu, těla červů i s chloupky, trilobiti i s nožičkami či střevem nebo „vůbec nejstarší známí ostrorepi včetně jejich malinkých mláďátek“ (jde o řád vodních členovců, z nějž do současnosti přežily jen čtyři druhy). Všichni žili v mělkém chladném moři, které se tehdy rozkládalo na jižní polokouli poblíž polárního kruhu, a omývalo obrovský kontinent Gondwana. Zajímavé je, že nedaleko odtud byla místa, z nichž se později zformoval Český masiv.
Opravdovou vzácností jsou třeba zmíněné nožičky trilobitů – z 20 tisíc známých trilobitích druhů se je podařilo nalézt jen asi u dvaceti. Svojí univerzalitou se podobaly švýcarskému noži: každá se skládala ze dvou větví, z nichž jedna sloužila jako klasická noha, pomocí níž trilobit kráčel po dně, zatímco druhá nesla žábry, jimiž dýchal. Pomocí ozubených kyčlí navíc trilobit drtil potravu, takže nohy používal i místo čelistí. Nástroj 3 in 1.
V některých vrstvách v marocké poušti nacházejí vědci více unikátně zachovalých zkamenělin než v jiných, což je zřejmě památka na dávné výkyvy počasí. „Když přišla sezonní bouře, mohla uvolnit podmořskou lavinu, která zvířata překryla, takže se zachovala i s měkkými částmi těl,“ vysvětluje Laibl. Vrtná jádra pořízená mezinárodními expedicemi, které vedl spolu s kanadskou paleontoložkou Allison C. Daley, jsou tak proužkovaná.
„Vidíte v nich doslova jednu bouřkovou vrstvu za druhou,“ říká paleontolog a zmiňuje největší trilobity, jaké se jim v Maroku podařilo popsat – na délku měřili téměř 40 centimetrů. „Měkké části se u nich ale nezachovaly. Žili v hlubším, klidnějším moři, mimo dosah bouří. Snad i proto dorůstali takové velikosti.“
Výzkum je součástí širších snah porozumět historii života. Proč se první živočichové objevili až skoro čtyři miliardy let po vzniku Země? Proč trilobiti, kteří přežili několik vln vymírání, na konci prvohor definitivně vyhynuli? V odpovědi na druhou otázku vypráví Laibl o pekle, které tehdy na Zemi zavládlo.
Obrovský superkontinent Pangea zřejmě dlouho působil jako zátka brzdící tepelné toky v zemské kůře a plášti, ale nakonec „Papinův hrnec“ explodoval: sopky v oblasti dnešní Sibiře a Číny uvolnily do ovzduší skleníkové plyny a zapálily sloje prvohorního uhlí. Nastala obrovská změna klimatu a došlo k okyselení oceánu, jež nepřežili nejen trilobiti, ale ani většina dalších druhů.

Lukáš Laibl ... Respekt 2023/43