Většina přistěhovalců přijížděla z Itálie a východní Evropy. Ve člunech je převáželi na Ellisův ostrov. Tam, v podivně nazdobených lidských skladištích z červených cihel a šedého kamene, byli očíslováni, osprchováni a rozsazeni na lavice do jednotlivých boxů, aby čekali. Rázem pocítili nesmírnou moc imigračních úředníků. Ti měnili jména, která nedokázali vyslovit, odtrhávali od sebe rodiny a zpět posílali ty hodně staré, lidi se špatným zrakem, podezřelou verbež a každého, kdo jim připadal příliš drzý. Z takové moci šla hlava kolem. Přistěhovalcům to připomínalo domov. Rozešli se po městě a domy je — bůh ví jak — pohltily. Newyorčané jimi pohrdali. Byli špinaví a nevzdělaní. Smrděli rybami a česnekem. Měli hnisavé rány. Neměli žádnou hrdost a pracovali skoro zadarmo. Kradli, pili. Znásilňovali své vlastní dcery. Občas jeden druhého zabíjeli. K těm, kteří jimi pohrdali nejvíc, patřili Irové druhé generace, jejichž otcové měli na svědomí stejné zločiny. Irští výrostci tahali za vousy staré Židy a sráželi je na ulici Převraceli kočárky se zbožím italských kočébrů...

Edgar Lawrence Doctorow: Ragtime, 1975, str.19