1. listopad 2020

Ahoj Jirko,
hezky jsi napsal ten úvodní text o důležitosti a potěšení věnovat se během života šachové hře, radovat se z důmyslných variací, a díky šachům umět zvládat i životní strategii. Hrál jsem šachy od roku 1976 s mojí ženou Soňou téměř každý den, většinou odpoledne při šálku čaje, až do roku 2018, kdy jsem odešel z Dejvic na Vinohrady. Teď dost často jezdím do Etiolles u Paříže, nebo na ostrov Noirmoutiere v Atlantiku. Letos, i přes omezení kvůli koronaviru jsem tam byl už pětkrát. Moje přítelkyně, kterou znám přes 40 let, ač dosti vzdělaná žena, nikdy šachy nehrála, ani neuměla, ale nedávno projevila zájem se je naučit. A naši dvouletou vnučku Guliettu určitě časem do šachů zasvětím, má pro to předpoklady.
Tímto jsem Ti, myslím, odpověděl na otázku, co je u mne nového.
S těmi šachovými figurkami Ti ale pomoct neumím. Vzhledově to na Číňany nevypadá. Mohou to být Mongolové... Trošku tam na mne čiší nějací mohamedáni ze středoasijských států, když vezmu v potaz, že Samarkand, Buchara a další města leží blízko Číny. Zkoušel jsem internet: chess figures china etc., ale je tam toho hodně a utopil jsem se v tom množství. Nevím ani, koho bych se zeptal.
Tak promiň.
Tyčka