Přemysl 2005
Ženy se od pravěku podílely na empirickém léčitelství. Jako bylinářky jsou citovány i v kněžské medicíně nebo spíše v klášterní medicíně. Jako školou vychované lékařky jsou uváděny v salernské škole už v druhé polovině 11. století ( Federica Vitali, Trota = Trotula). V neapolském království je už známo více lékařek, např. 1321 Francesca Romana, 1322 Venturella Cisinato, 1330 Maria Incarnata, 1338 Sibilla d´Aflitto Mobilia Scarpa. V Bologni jich bylo známo také několik, od r. 1304 např. Jacobina. Na univerzitách v Montpellier a v Bologni jsou uváděny ženy mezi studujícími snad i ve 13. - 14.století . Ve Florencii je prý známo z let 1356 – 1409 na 400 (?) lékařek.
V následujících stoletích i na renomovaných univerzitách ve střední Evropě nástup žen do medicíny se prakticky nekonal.. V XVIII.století byla zaznamenána jako výjimka promovaná lékařka Maria Bassi v r. 1731, na Univerzitě v Halle nad Saalou to byla promovaná lékařka 1754 Dorothea Exleben. (1715-1762) und Charlotte Heidenreich (1788-1859).
Možná, že jich bylo více. O primát prvenství se hlásí i lékařka Elizabeth Blackwellová ( 1821 –1910), která vystudovala lékařskou fakultu v státu New York a pak v Paříži a v Londýně, kde byla v r. 1859 zapsána v Britské lékařské společnosti Studium medicíny bylo prý povoleno v r, 1963 ve Francii, ve Švýcarsku v r. 1864 a v r. 1867 už v Curychu promovala N. Suslová. Pak už bylo povoleno studium mediciny po ženy v r. 1870 ve Švédsku. 1870 v Rusku, 1874 v Anglii, 1875 ve Finsku a Dánsku, 1878 v Holandsku, 1882 ve Francii, 1890 v Řecku a v Rakousku-Uhersku teprve v r. 1897, V Německu to bylo v r.1990 ve Freiburku a 1901 v Heidelberku. .
V samotném Švýcarsku prý ještě před českými lékařkami absolvovalo studium medicíny 21 žen. Z toho 7 z Ruska, 4 z Ameriky, 4 z Velké Británie, 2 ze Švýcarska a po jedné z Bulharska, Polska, Srbska a Uher.
Do historie medicíny se po absolvování lékařské fakulty v Edinburku čestně zapsala žena, která v převlečení za muže vystudovala lékařskou fakultu a pak sloužila jako britský vojenský lékař pod jménem Dr. James Barry . Byla dokonce vyznamenána v bitvě u Waterloo. Její pravé pohlaví odkryla až posmrtná pitva v r. 1865.
K tomu, aby diplom platil na území Rakousko-Uherska a umožňoval tak otevření vlastní praxe Praxe i nostrifikace diplomu se ukázaly být neralizovatelné v tehdejším Rakousko Uhersku přes všechny žádosti na ministerstvo kultu a vyučování a dokonce k soudnímu dvoru ve Vídni. Nepřátelský postoj k možnosti vzdělání žen zaujímala i naprostá většina členů lékařské fakulty
Univerzity jinde ve světě i v Evropě se ženám ke studiu medicíny otevíraly hodně pozdě.. Teprve v druhé polovině 19 století vzniká mezi ženami hnutí za jejich politickou , ekonomickou a sociální rovnost s muži. Tento feminismus se zprvu projevoval v Anglii a v Americe pod hesly bojovných žen sufražetek., ale dospěl k zákonné rovnosti obou pohlaví v Rakousko Uhersku až na přelomu století.
V Čechách, a tedy i v Plzni , do r 1900 nemohly ženy studovat, protože neměly předchozí středoškolské vzdělání, potřebné pro vstup na vysokou školu. Bránil jim v tom nejen rakouský stát, ale i mnozí čeští lékaři . Proto naše ženy odcházely ojediněle studovat do ciziny a skládaly doktorát zejména v Curychu. První z nich nastoupila tuto cestu Anna Bayerová (*1852 - +.1924), které byl udělen doktorát v Bernu 30.11.1881. Po ní následovala lékařka Bohuslava Kecková (*1854 + 1911), která získala doktorát také v Curychu v r. 1882. V Čechách však ani po doktorátě nesměly ženy působit jako lékařky, neboť jim ani maturita ani doktorát u nás nebyly uznány (nostrifikovány).
Píše o tom např. i Jan Neruda.( In: Obrázky z domova i ciziny, Lékařky, kněžky, právničky, 1872, str. 362-367) „ Již je nejvyšší čas, abychom sobě také v českém písemnictví všimli jevu, zcela nového zjevu, o němž se už v cizině dosti mluví: míním medicínky, čili lékařice, čili lékaře ženské. Jenže jsem se už také dosti kvůli nim nazlobil. Vystoupí vám právě tyto dny německý profesor, vědátor a autorita, a prohlásí se přímo proti tomu, aby děvčata študovala na doktorky medicíny!. Praví, že prý nemůže pochopit, jak mohou děvčata jiné medicínské přednášky poslouchat zároveň s mladými mužskými, a pomyslit si něžnou ženu u pitevního stolu že vůbec ani nedovede. Chudák- ale odfleknem ho! …
Jsem zcela pro doktorky. Na umění lékařské má přece celý svět své právo, a jaký je to ráj, v němž je zapovězený strom, a jaká by to byla emancipace, z níž by bylo vyloučeno některé umění.Očekávám důvěrně, že příroda, která už přes šest tisíc let svá tajemství skrývá, náhle je teď zjeví nějaké zvědavé blondýně, neboť dáma dámě ani nedovede zamlčet tajemství, povídají. …Já mám důvěru obrovskou, a jakmile bude první lékařka, hned si ji zavolám a dám si od ní ostříhat nehty na pravé ruce, na levé si to dovedu vždycky sám“
Po desetiletém úsilí Elišky Krásnohorské bylo povoleno v Praze otevřít dívčí gymnázium Minerva, v té době to první střední školu pro dívky v Rakousku. První maturity zde byly 1895, a jejich oprávněnost musely žákyně Minervy prokazovat udělením maturitního vysvědčení na Akademickém gymnasiu v Praze, kde jim profesoři nebyli nakloněni. Studia představovala velkou finanční zátěží. Prostudovaly věno. Studium na Lékařské fakultě v Praze bylo však spojeno i s jinými potížemi. První tři roky nebylo na české univerzitě pochopení pro studia. Hlavním odpůrcem studia žen na české univerzitě byl profesor Jánošík.
A tak tři spolužačky z Minervy (Honzáková, Machová a Nová) s pomocí profesora anatomie a dvorního rady MUDr Karla Rabla dostaly povolení na hospitanství na lékařské fakultě německé pražské univerzity.
Konečně se tedy dostáváme k historii první plzeňské lékařky Ludviky Nové (*1876). Ani jí nebyl přiznán na německé pražské univerzitě status řádného posluchače s možností složit rigorosní zkoušky. Po vypuknutí buršáckých bouří v r. 1897 přestupují studentky Nová, Honzáková a Machová na českou Lékařskou fakultu, kde už byly povoleny alespoň hospitace. Zasadil se o to zejména dermatolog Vít Janovský, prof. soudního lékařství Josef Reinsberger a prof. chirurgie K. Maydl. Mediček tehdy bylo ve dvou ročnících celkem 5 z celkového počtu 627 žen studujících na jiných fakultách KU. Ale ani tam nenacházejí hned povolení k hospitanství pro nevůli profesorského sboru i samotných mediků.
List spolku mediků proti nim používali i takových argumentů, jako ”žena má přece lehčí mozek, méně krvinek…”. Při vstupu do posluchárny je vítali studenti pískotem a syčením a po celé jejich studium narážely studentky na intriky, řevnivost, žárlivost a nevraživost.
Z učitelů si jejich píli považoval trhanovský rodák Prof. Thomajer. Každoročně odesílají pokorné žádosti do Vídně a dostávají odtud stále jen odpověď, ” Povoluje se hospitování”. Teprve od 15. září 1901, když se Dr Vilém rytíř Hartel stal ministrem kultu a vyučování, bylo povoleno i ženám řádné studium na Karlově univerzitě. Teprve pak po roce všechny tři studentky složily rigoróza.
Plzeň mohou zajímat osudy Dr.Nové –Krajíčkové Ludviky (*1876- +? po 1949) , která promovala v Praze 19.12.1904. jako pátá lékařka u nás vůbec. Pak praktikovala na několika pražských klinikách. V Praze se také provdala se v r. 1906 v Praze za akad. malíře Jindřicha. Duchoslava Krajíčka a týž rok přechází do Plzně , kde si otevřela ordinaci jako praktická lékařka v Růžové ul. č. 1 Postupně měla svou ordinaci v Keplerově ulici, od 1949 v Polní ul. 48 a nakonec v ul. U tržiště č.1.. Po 1916 pracuje už jako specialista ženského lékařství a porodnictví. Pracovala též jako učitelka tělovědy a zdravovědy a jako školní lékařka dívčího oddělení obchodní akademii v Plzni. Ordinovala ještě po II. světové válce. Další její osudy již nebylo možno zjistit. Zemřela v Plzni pravděpodobně v r. 1949
Teprve za první republiky se začaly objevovat v Plzni lékařky, z nichž jmenujme alespoň Dr. Bidnovou, Dr. Dudkovou Mikolášovou, Dr. Einzigerovou – Kleinovou, Dr Fischerovou, Dr Habenichtovou – Zahradníkovou, Dr. Hykovou – Krombholzovou, Dr. Jeřábkovou-Polanskou, Dr. Kunzlovou, Dr, Kühnelovou-Mazáčovou, Dr. Makarovou- Romančekovou, Dr Menšíkovou- Rindovou, Dr. Prchalovou – Dědovou, Dr. Pírkovou-Asmanovou, Dr. Pivničkovou-Pechovou, Dr. Reslovou Malůškovou, Dr. Rozsívalovou -Rybovou, Dr Růžičkovou – Novákovou, Dr Trdlicovou-Košákovou, Dr. Weislovou-Manderovou, aj,
O vztazích mezi medicínou a ženami byly spory odedávna a jsou i dnes , viz http://www.novinky.cz/02/30/49.html Věřte tomu, kdo chce, ale nejen profese, ale i jiné rozdíly se dnes tradují ve vědecké medicíně . Např. to jsou i hádky mezi ženami a muži způsobuje prý odlišné fungování mozku. Za nedorozumění, k nimž dochází mezi muži a ženami a jež často vedou k ostrým sporům mezi oběma pohlavími, vlastně nemůže jen jedno pohlaví. Veškerou odpovědnost lze, alespoň podle amerických a německých vědců, přičíst mozku, přesněji řečeno jeho odlišnému fungování.. V Pensylvanii se dnes např. dokazuje, že ženský mozek je sice asi o 100 gramů lehčí a o deset procent menší než mužský, ale zato disponuje větším počtem šedých buněk a dokáže lépe využívat obě polokoule. Badatelé z Pensylvánské univerzity mimo jiné zjistili, že příslušnice slabšího pohlaví umějí rychleji a přesněji počítat než jejich silnější protějšky. Jejich kolegové z německého Ulmu prokázali, že pánové tvorstva vlastně žijí ve zcela odlišném světě. Protože u nich na rozdíl od žen neexistuje přímě propojení mezi oběma hemisférami, mají tu výhodu, že lépe snášejí nepřízeň osudu, a tak snadno čelí stresu, hněvu a dalším psychickým tlakům.
Ženy naopak dobře hospodaří, ale hodně toho namluví. Rozdíly se projevují v praktickém životě. Příslušnice ženského pokolení jsou rozvážnějšími a ohleduplnějšími řidičkami, které se dopouštějí menšího počtu dopravních nehod. Umějí lépe hospodařit s penězi, protože si v nich dokáží udělat pořádek. Spoustu věcí, jako je například telefonování, vaření nebo čtení, neodkládají na neurčito, ale pouštějí se do nich bezprostředně poté, co se pro určitou činnost rozhodly.Snáze si vzpomenou, kam odložily předměty, mimo jiné brýle či klíče. Dokáží se lépe vcítit do duševního rozpoložení jiných osob.
Jejich největší slabinou je, že rády, často a hodně mluví. V podstatě však za to nemohou, protože je příroda vybavila větším řečovým centrem, které jim dovoluje pronést denně až 23 tisíc slov. Muži se zmohou zhruba na polovinu.
Pánové se umí prosadit. Jiní Adamovi potomci umějí bezchybně zaparkovat couvajícím vozidlem, dokáží přesněji odhadnout vzdálenost mezi jednotlivými auty a jejich rychlost, posoudit délku jednotlivých dopravních prostředků. Mají daleko rozvinutější prostorovou představivost, kterou jim zprostředkovává větší počet zainteresovaných mozkových buněk. Nemají potíže s abstraktním myšlením díky výraznějšímu zapojení levé hemisféry. Dosahují také lepších výsledků v míčových hrách, protože snáze koordinují činnost očí, rukou i nohou.
Ženy jim mohou pouze tiše závidět jejich schopnost prosadit se, která se vyvíjela během celé lidské existence v boji s konkurenty na skutečném i pomyslném kolbišti. Nemluvě o každodenní připravenosti hodit nabíhající problémy za hlavu a čekat, že se samy nějak vyřeší.
Proto vědci mapují mozek, aby zjistili, co je "normální" | 5.8. 2003 11:4
http://www.novinky.cz/zdravi/12781-vedci-mapuji-mozek--aby-zjistili--co-je--normalni-.html Ono toho bude na internetu i v Nerudových spisech mnohem více k rozlišování.