O CESTOVÁNÍ.

M. Křivánková v Kalendáři hodinářů, zlatníků a příbuzných řemesel na rok 1914

V dnešní moderní době, kdy cestovatelství je na nejvyšším stupni, kdy spojení dráhou, lodí je skoro za babku, je povinností každého, jen trochu situovaného řemeslníka, aby se podíval do světa. Pověstné »vandry« sice odpadly, upříti se však nedá, že tehdejší prostý řemeslnický pomocník, právě takovým »vandrem« nabyl mnohých zkušeností, rozšířil horizont svých vědomostí. Pokrok je znatelný, ale zpohodlněli jsme. Není vandrů, a nepřibývá cestovatelů-řemeslníků. A právě náš český řemeslník měl by podívati se do světa, alespoň do sousední říše průmyslu a obchodu do Německa. Nabyl by přehledu, uvědomil si, v čem náš český průmysl i obchod potřebuje doplnění, a zcela jinak by se pak díval na svět. Takto, když celý svět mu tvoří jen město či dědina, v nichž žije, ostatní jej nezajímá, nemůže přirozeně soupeřiti s oněmi kollegy, již svět procestovali, či alespoň v nejhlavnějším bodě seznali poměry jinde. Ovšem, namítne mnohý: není peněz. Jsou a nejsou. Často přebytečný peníz uloží se do věcí, jichž možno si lehce odepříti, jež užitku nenesou, a s nimiž mohlo by se podniknouti užitečnější. Cestovní kanceláře dnešní za malé obnosy dopravují interessenty do celé Evropy, a lze podobný výlet doporučiti těm, jež neradi cestují sami, nebo neovládají alespoň dva cizí jazyky. Dělník je podnikavější: nemá-li peněz, jde moderním způsobem také na vandr, sezná poměry v dílnách zde i v cizině, a osamostatní-li se pak, jistě zcela jinak zařídí se oproti mistru, který z domu nikdy paty nevytáhl. Nikdo jiný snad tolik necestuje, jako Němec. S ním sejdete se na celém světě, o všechno se interessuje, všechno probádá, a všechno doma zužitkuje. Proto jejich průmysl, jejich výroba a jejich postup je směrodatným pro celý kulturní svět. Oni se nebojí, střádají peníz k penízi, a pak, když doba příležitá, jen vesele do světa. Spojují zábavné s užitečným. Ale, jdete-li na cesty, všímejte si všeho. Nechoďte se zavázanýma očima. V každém městě průmyslovém jsou poklady umění a práce. Pozorujte obchody, všímejte si zvyků, prohlédněte musea, ony nevyčerpatelné studnice krás a historií, kde tolik výborných podnětů k novým myšlenkám, a vrátíte se bohati. Vaše kořist duševní budě stonásobná vynaloženého obnosu. Co jsou platný, kapitály ve spořitelně, nemáme-li kapitály duševní onen rozhled tak velenutný pro zdatného řemeslníka. Soudili bychom. jinak, kdybychom sestudovali poměry v krajích cizích, osvojili si věci jinde viděné, zajisté by odpadla ona titěrná řevnivost naše. Nikdo není starým, aby se nemohl denně učiti, aby odbýval věc frází: to již pro mne není.
Na cestách setkáte se s lidmi již prošedivělými, anglickými obchodníky, již každoročně váží cestu za nákupy do Evropy, najdete staré dámy, nebojící se nepohodlí cest, interessující se o vše, co zajímá intelligenta. Nám Cechům je dvojnásob potřebí, aby naši lidé byli světa zkušení. Jsme národ tak malý v moři bohatých průmyslových národů jiných, a třeba nám vysoce intelligentních, zdatných řemeslníků. Dnes již neplatí heslo: "Zůstaň doma za pecí!" Právě opak je prvním přikázáním mladému dorostu. Máte-li syny, pošlete je na zkušenou do světa, nedávejte jim růsti jen v našich malých poměrech. Ať procestují dílny, továrny, ať vidí světová odbytiště, ať nabudou technické routiny. Mnohem více bude vážiti si dítě rodičů, až pozná v cizině, jaký je život těžký, nežli bude-li doma seděti u plné mísy. Rodičové neměli třeba té příležitosti seznati svět, ale ať mládí má to právo a možnost.
Továrník německý řekl mi kdysi: "Můj syn již tři léta je mimo domov, ač bych jej zde potřeboval. Dokud nebude úplně zdatným, dokonalým odborníkem, dotud jej domů nevezmu. A myslíte, že platím zaň v cizině? Nikoliv. Vlastní prací, vlastní silou dobývá si, můj syn chléb. Peníze a továrnu převezme tenkrát, až se přesvědčím o jeho zkušenostech". — Tak mluvil rozumný otec, a tak měli by mluviti všichni.

Cestujte! Rozšiřujte svůj horizont. Pošlete děti do světa, a bude národu i řemeslu u nás lépe!