XVIII - Poušť

Malý princ přešel poušť a setkal se jen s jedinou květinou. Byla to květina s třemi okvětními plátky. Úplně bezvýznamná květina...

„Dobrý den,“ řekl malý princ.
„Dobrý den,“ řekla květina.
„Kde jsou lidé?“ zeptal se zdvořile malý princ.

Květina viděla jednoho dne přijít nějakou karavanu:
„Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“

„Sbohem,“ řekl malý princ.
„Sbohem,“ odpověděla květina.