Nejprve ses zatvářil překvapeně a potom ses sám sobě zasmál. A řekl jsi mně:
„Já pořád myslím, že jsem doma!“
Skutečně. Když je v Americe poledne, víme, že nad Francií slunce zapadá. Stačilo by, abychom se mohli ocitnout za minutu ve Francii, a viděli bychom západ slunce. Bohužel Francie je příliš daleko. Ale na tvé malinké planetě ti stačilo posunout židli o několik kroků. A díval ses na soumrak, kdykoliv se ti zachtělo...
„Jednou jsem viděl slunce zapadat třiačtyřicetkrát!“
A po chvilce jsi dodal:
„Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“
„Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?“
Ale malý princ neodpověděl.