• Čisticí prostředek k odstranění rezavých skvrn železa nebo oceli lze podle Buchnera odstranit tímto roztokem:
smíchá se a) 100 g chloridu cíničitého v malých dávkách a za stálého třepání s 1 litrem vody; přitom zahřátá tekutina
se nechá vychladnout. Potom se rozpustí:
a) 2,5 g kyseliny vinné v 1 litru vody a smísí se s roztokem
b) Do této směsi se po dostatečném protřepání přidá 20 ccm indiga ve stonásobném rozředění vodou. Doporučuje se řádné
protřepání.
• K témuž účelu slouží směs 20 dílů dýmavé kyseliny sírové, 2 dílů loje a 4 dílů parafinu, které se roztaví a smísí.
Potom se pomalu vmíchá 30 dílů mleté pemzy. Směs se míchá až do vychladnutí.
• Zkorodovaná místa niklových předmětů se odstraní tak, že tato se nejdříve natřou tukem a po několika dnech se
pravidelně potírají čpavkem. Porušený povrch do hloubky vyžaduje roztok kyseliny šťavelové nebo zředěnou kyselinu
solnou. Působení obou kyselin však může trvat jen okamžik. Potom následuje omytí vodou a houbou. K leštění se
používá triplová lešticí hlinka nebo lešticí červeň. Podle potřeby se postup opakuje.
• K leštění desek z tvrdé gumy (ebonitu) se podle druhu gumy a typu požadované politury použije pemza, anglická červeň, triplová
lešticí hlinka nebo směs těchto látek v různých stupních tvrdosti. Desky se nejdříve brousí smirkovým papírem a obrousí-li se
nejjemnějším zrněním smirku, pak se leští pemzou s vodou a parafinovým olejem, potom dodatečně tripelovou lešticí hlinkou a nakonec se leští flanelem.
• K dosažení vysokého lesku tvrdých gumových desek se tyto přeleští plaveným smirkem a olejem, načež se vyleští na vysoký lesk
směsí nejjemnější lešticí červeně a vídeňského vápna v poměru 5:1 s olejem.
Obtížnou a zdlouhavou práci urychlí a usnadní použití na soustruhu upevněných kotoučů, hadráků.
• Lešticí smola pro optické účely sestává z 850 g –900 g černé smoly, 100 – 120 dílů žlutého vosku, několika kapek bezvodého terpentýnu
a 20 až 50 dílů v alkoholu rozpuštěného šelaku. Tato směs se na mírném ohni (z dřevěného uhlí nebo na ohřívací plotně)pozvolna taví
za současného míchání. Dobrá smola musí být s lešticí červení dobře spojená, aniž by se mazala – případně se použije do směsi méně
vosku. Podmínkou je čistota použitých surovin. Měkké sklo vyžaduje měkčí lešticí smolu.
• Ke stejnému účelu poslouží měkká kamenouhelná smola, smíchaná s minerálním olejem v teplém stavu s takovým množstvím plavené
křídy, až vznikne hmota, která se dá hníst jako sklenářský tmel.
• Jiný předpis: smíchá se 40 dílů smoly, 25 dílů tvrdého parafínu nebo ceresinu, 10 dílů minerálního nebo olivového oleje a 25 dílů křídy.
Bod tání lešticí smoly vzroste při použití většího množství smoly nebo při náhradě měkké smoly namísto tvrdé případně asfaltu. Má-li
být hmota bezbarvá, použije se namísto smoly nebo asfaltu směsi benátského terpentýnu a kalafuny nebo jen samotné kalafuny.
• Rohovina se leští tak, že se nejdříve leštěný předmět oškrábe ostrou škrabkou a potom tře tukuprostým smotkem látky,
s nanesenou vrstvou práškového dřevěného uhlí z lipového dřeva nebo jemnou cihlovou moučkou s vodou ručně
nebo na soustruhu kotoučem, polepeným látkou, plstí, případně kůží. Když je předmět dokonale uhlazený, leští se
v hlavě soustruhu upnutým kotoučem, mazaným plavenou křídou s trochou oleje nebo lépe práškovým dřevěným
uhlím a mazlavým mýdlem k dosažení politury.
• Ve Francii leští předměty z rohu téměř suchou jen mírně olejem navlhčenou pemzou na lešticím kotouči. Jako lešticí
prostředek slouží mazlavé mýdlo a brousící prostředek je z jemného brusného materiálu (Trepori) nebo jemně plavená
tripelová lešticí hlinka. Leštěné předměty z rohoviny se nejdřív potřou slabě mýdlem a potom třou látkovými smotky
s troškou tripelové hlinky tak dlouho, až se mýdlo ztratí a docílí se jasného lesku.
• Vzhled zašlé politury následkem vzlínutí v ní obsaženého oleje smíšeného s prachem na politurovaných předmětech lze zlepšit přetíráním
koženým hadříkem, navlhčeným ve vodě s malým přídavkem kyseliny sírové a nakonec posypáním vídeňským vápnem.
Takto lze politurované předměty, dlouhou dobu uložené (např. fotokomory), oživit.
Pozn. : Smola - zbytek po destilaci (dehtu aj.). Bod tání 60 – 70 °C, podle toho se dělí na měkkou a tvrdou. Smola lidově = pryskyřičné
výrony ze stromů, správně směsi pryskyřic a terpentýnové silice. Politura je roztok šelaku v lihu, nanáší se látkou a leští dlouhým třením
s přídavkem lněného oleje. Prosté natření politurou nestačí; roztíráním se plocha zahřeje, čímž se teprve spojí šelak a vysýchavý olej
v šelakový olejový lak. (Šelak je přirozená pryskyřice, vylučovaná z těl samiček červce lakového na některých indických stromech).
Pozn. : Laky jsou roztoky pryskyřic, derivátů celulosy nebo bituminézních látek v těkavých rozpustidlech, nanášené štětcem.
Po čase se rozpustidlo vypaří a zbylá vrstva pryskyřice chrání předmět před vlhkostí a zdobí povrch. Dá se také vyleštit. Hodnota laku záleží hlavně na
pryskyřici, z níž byl vyrobený. Laky se dělí na olejové, těkavé (těkavé rozpuštěním pryskyřic v těkavých rozpustidlech, olejové většinou
z pryskyřic, pocházejících z předhistorických stromů – fosilní pryskyřice jantar a kopaly, dále laky syntetické, nitrolaky atd.
Pozn. : Terpentýn, balzám, vytékající po poranění z jehličnatých stromů, je medovitá, hustá, zrnitá hmota, obsahují 70 %pryskyřice, 30 %
terpentýnové silice, nepatrné množství jantarové. Ve vodě nerozpustný, dobře pak v lihu, éteru, benzinu a silici terpentýnové.
Zvláštním druhem terpentýnu je kanadský balzám, pocházející z kanadské sosny. Je to světle žlutá kapalina, velmi hustá, která i po ztuhnutí
zůstává úplně průhledná a proto se jí používá k tmelení optických prvků (objektivů).
Terpentýnová silice se vyrábí z terpentýnu destilací.
Nejkvalitnější je silice francouzská, dále pak ruská, americká, německá; k výrobě laků, jako ředidlo olejových nátěrů.
Pozn: Rozsivky (třída Bacillariophyceae) tvoří hnědavý slizovitý povlak na kamenech nebo na rostlinách z rybníka, potoka, řeky. Můžeme je najít i na kamenech, ponořeném dřevě či rostlinách v akváriu.
Rozsivky jsou jedny z našich nejběžnějších hnědých řas. Jsou jednobuněčné a jejich tělo je chráněno křemičitou schránkou.
Schránka trochu připomíná dvoudílnou krabičku, jejíž obě části do sebe zapadají (jako dno a víko krabičky). Na povrchu schránky bývají pravidelné rýhy, štěrbiny nebo otvůrky.
Když uhynou, jejich schránky klesají na dno, usazují se v silných vrstvách a časem se přemění na křemité horniny.
Najdeme je i u nás (Františkovy Lázně, Borovany). Jsou důkazem, že kdysi dávno bylo v místech naší republiky moře.
Hornině se říká křemelina a používá se třeba na výrobu skla, filtrů, izolačních materiálů, dynamitu, na leštění čoček v optice apod.
časopis: Jemná mechanika a optika, 2005,7-8
http://www.fzu.cz/struktura/casopisy/jemnam/2005/Jmo-06/Optika6.pdf
http://www.fzu.cz/struktura/casopisy/jemnam/2005/Jmo-07-08/Optika7-8.pdf
http://www.fzu.cz/struktura/casopisy/